Promluva jáhna Ladislava Kince při křtu Dorotky Tomáškové.
Promluva – sv. křest Dorotky Tomáškové
(5. dítě v rodině Tomáškových)
Otče Karle, bratři a sestry, milé děti, Miroslave a Oldřiško!
Přijměte k dnešnímu dni několik myšlenek. Pro Dorotku se za chvíli otevře věčnost. Tak jako se narodila v nemocnici k tomu, aby zemřela – ve chvíli svatého křtu se narodí v tomto kostele, v tomto společenství, k tomu aby žila navěky.
V roce víry si máme připomenout svůj svatý křest. Kdo zná datum svého křtu? Kdo z nás, kteří ho známe, tento den náležitě slaví a děkuje?
Rodiče děťátku zvolili jméno, které se jim líbilo. Netušili, že tímto jménem odpoví na otázky a poznámky typu: Vyplatí se to? Další dítě? A dokonce už páté? Páté během osmi roků? Zbláznili jste se? To dneska není normální!
Jsou tyto poznámky, otázky z Ducha Božího? Nebo z dílny jeho odpůrce, odpůrce života? Řeči ďábla – zmatkaře?
A na to všechno jako odpověď stačí jedno jediné slovo – Dorothea – Dorotka: toto jméno v překladu zní Boží dar. Ano – každé dítě je Boží dar. Dar, kterým Bůh – stvořitel nebe a země – naplňuje společenství muže a ženy v manželství. Africké přísloví říká: Je lepší zemřít a zanechat děti, než žít v bohatství.
Budoucnost každé společnosti závisí na dětech. Bude taková, jaké budou děti. Jeden nedospělý vězeň řekl: „To, že jsem tady ve vězení, je také vina rodičů – nestarali se o mě a říkali: dělej si co chceš“.
V dnešním evangeliu se osmkrát objevuje radost a veselí, v závěrečném požehnání pro maminku dvakrát. V čem spočívá pravá radost? V plnění Boží vůle.
Nejvyšší a nejkrásnější povolání člověka je to co slibují manželé při svatbě: přijmeme děti od Boha ochotně a budeme je vychovávat podle jeho zákona lásky. Zplodit, přivést na svět dítě, vychovat ho podle Boží vůle znamená pomoci k existenci nesmrtelné bytosti, mít účast na věčné radosti. Může být něco většího?
Dítě – tím, že se rodiče o něj musí starat - je lék na sobectví.
Dítě - svou závislostí na rodičích - je celoživotní škola naší závislosti na Bohu.
Dítě - svou důvěrou k rodičům - nás učí pravé a neotřesitelné důvěře v Boží lásku a milosrdenství.
Dítě – tím, že na něm musíme pracovat – nám smysluplnou dává náplň života.
Nedávno jsem měl dlouhou a úpornou při s jedním věřícím, který tvrdil, že čím je starší, tím víc vnímá, že je všechno čím dál horší a zlo čím dál víc vítězí. Na body jsem prohrál, nepřesvědčil jsem ho, že Bůh je vždy vítězí. Dneska bych mu dal do náruče Dorotku – dítě - Boží dar. Dar víry…..dar naděje…….dar lásky a myslím, že by pochopil. Pochopil by, že dobro je mocnější než zlo, že Bůh a jeho láska mají vždy poslední slovo.
Milí Tomáškovi – děkuji Vám jménem celé Církve, blahopřeji k přijetí Božího daru a pamatujme všichni – že přijetí každého dítěte se vyplatí – protože každé dítě je Dorthea – Boží dar.
