Paní Jana Ryšánková nám zaslala svoji další báseň, tentokrát s názvem Duše.
Duše
Maloval jsem svoji Duši,
maloval ji černou tuší...
Maloval jsem smutky, splíny
beznaděj a černé stíny.
Maloval jsem trápení...
čekal jsem na Znamení.
Moje malá Dušička
schoulená do klubíčka.
Nechce žádné trápení,
Touží Život proměnit.
Spala dlouho Dušička
Schoulená do klubíčka.
Uplynula staletí,
zmizelo pryč prokletí.
Vzal jsem štětec
z kůry Stromů
zavedu Tě Duše DOMŮ.
Neboj se už moje malá,
staletí jsi dlouhá spala.
Čekáme tu na Tebe,
na Tvůj LET až do nebe.
Z nebe zpátky na Zemi,
Život se pak promění.
Chtělas LÉTAT jako pták
a přitom se šťastně smát.
Nenech se už přemlouvat
takhle dlouho nesmíš spát.
Vrať se prosím na Zemi
v Lásce se vše promění.
A pak se ten Zázrak stal,
Malíř s Láskou maloval.
Namaloval dětský smích,
vůni malin, lesa stín.
Slibuji, že tentokrát
budeš Život milovat.
Poletíš až do oblak
jako Anděl, jako pták, jako papírový drak.
