V souvislosti se zaváděním povinné sexuální
výchovy na českých základních školách
podala skupina rodičů žalobu na Ministerstvo
školství. Domáhali se zrušení
povinnosti podstupovat sexuální výchovu
zakotvenou v Rámcovém vzdělávacím programu
(RVP). Rodiče jsou přesvědčeni,
že tato povinnost je cíleným ideologickým
útokem na jejich hodnoty vyplývající z náboženského
přesvědčení, a požadovali proto
zrušení této povinnosti.
Ústavní soud žalobu po dvou letech
odkladů zamítl pod záminkou, že RVP je
příliš obecný a nemá přímý právní dopad
na jednotlivé žáky, a proto není možné jej
jako celek nebo jeho část zrušit. Připustil
však, aby rodiče žalovali konkrétní školu
a její školní vzdělávací program, aby bylo
možné posoudit míru případně ideologické
indoktrinace, která by byla nepřípustná.
Ústavní soud ve svém usnesení
zároveň upozornil, že sporných náboženských
témat se dotýká řada témat zařazených
do výuky a to samo o sobě ještě neposkytuje
dostatečný důvod pro vyřazení
z povinného učiva.
Soudní rozhodnutí tedy potvrdilo povinnost
rodičů i žáků strpět povinnou sexuální
výchovu zahrnující i úsilí o „praktické
osvojení si návyků“.
Na rodičích pak je, aby
činnost školy hlídali a své děti před státní
indoktrinací bránili v jednotlivých případech.
V případě tzv. sexuální výchovy se
v žádném případě nejedná o výchovu, ale
o systematické maření křesťanské výchovy.
Rodiče mohou napadat přímo školní
vzdělávací programy konkrétních škol,
případně zpětně podat oznámení na konkrétní
pedagogy v případě sexuálního obtěžování
(včetně verbálního) narušující intimitu
jejich dětí.
HPŽ ČR, 22. 7. 2013
Převzato z časopisu Světlo 34/2013
