Nyní již kompletní přehled všech věroučných vět katolické dogmatiky (přehled vychází z katolické dogmatiky Ludvíka Otta). Je rozčleněn do celkem osmi traktátů. Každá věroučná věta je opatřena příslušným hodnocením (tzv. cenzura), která určuje stupeň jistoty dané pravdy.
Katolická dogmatika - systematický přehled a věroučné cenzury
Přehled cenzur
Jednotlivé pravdy, obsažené v katolické dogmatice mají různý stupeň jistoty - jsou opatřeny tzv. cenzurou.
Jsou následující stupně (uspořádáno od nejjistějších):
De fide – definovaná (vyhlášená) pravda víry, tzv. dogma (dogma je řecké slovo a znamená nauka či výnos, je to tedy pravda víry, o které je neomylným způsobem Církví řečeno – tj. koncilem, nebo samotným papežem bez koncilu, vyjímečně také „všeobecným hlásáním Církve“ –, že patří k nauce víry).
Sentencia fidei proxima (Sent. fidei prox.), doslovně „věta nejbližší víře“, je to, co by teoreticky mohlo být hned zítra vyhlášeno papežem za článek víry (Církev to vždy věřila, dokládá to písmo, tradice… ale ještě nebylo třeba to vyhlásit – třeba proto, že je to úplně jasné…).
Sentencia certa (Sent. certa) – nauka teologicky jistá. Nebyla sice vyhlášena za dogma, ale je to logický důsledek jiných dogmat a pravd, které jsou přirozeně poznatelné. Takže možno považovt také jisté.
Sentencia communis (Sent. comm.) – nevztahuje se na ni neomylnost, ale je to názor, který sdílí naprostá většina teologů.
Sentencia probabilis – doslova „pravděpodobná věta“, tedy názor, který větší část teologů považuje za správný.
Sentencia pia (Sent. pia) – zbožný názor, není nic špatného, pokud ho někdo zastává (v tomto přehledu je však většinou neuvádíme; někdy však ano, pokud je dobré vědět, že některá skutečnost není článek víry).
Přehled věrouky katolické církve dle tradičního (a přehledného) scholastického rozdělení na osm traktátů:I. DE DEO UNO (O Bohu jediném)
1. POZNATELNOST BOŽÍHO BYTÍ
1. 1. PŘIROZENÁ POZNATELNOST BOŽÍHO BYTÍ
Bůh může být s jistotou poznán ze stvořených věcí přirozeným světlem rozumu. De fide
Boží bytí lze dokázat pomocí kauzálního úsudku. Sent. fidei prox.
1. 2. NADPŘIROZENÁ POZNATELNOST BOŽÍHO BYTÍ
Boží bytí není pouze předmětem přirozeného rozumového poznání, nýbrž také předmětem nadpřirozené víry. De fide
2. BOŽÍ PODSTATA
2. 1. POZNÁNÍ BOŽÍ PODSTATY
Přirozené poznání Boha nemůže být z naší strany bezprostřední, ale pouze zprostředkované, protože je zprostředkováno poznáváním stvořených věcí. Sent. certa
Poznání Boha z naší strany není poznání vlastní, nýbrž pouze analogické. Sent. certa
Boží podstata je člověku nepochopitelná. De fide
Blažení v nebi mají bezprostřední, intuitivní poznání Boží podstaty. De fide
Bezprostřední patření na Boha přesahuje přirozenou schopnost lidské duše, je tedy nadpřirozené. De fide
Duše potřebuje světla slávy, aby mohla bezprostředně hledět na Boha. De fide
Boží podstata je nepochopitelná i blaženým v nebi. De fide
3. BOŽÍ VLASTNOSTI
3. 1. VLASTNOSTI BOŽÍ VŠEOBECNĚ
Boží vlastnosti jsou jak s Boží bytností, tak také mezi sebou reálně identické. De fide
3. 2. VLASTNOSTI BOŽÍHO BYTÍ
Bůh je absolutně dokonalý. De fide
Bůh je v každé své dokonalosti aktuálně nekonečný. De fide
Bůh je absolutně jednoduchý. De fide
Bůh je pouze jeden. De fide
Jeden Bůh je pravým Bohem v ontologickém smyslu. De fide
Bůh má nekonečnou poznávací schopnost. De fide
Bůh je absolutně pravdivý. De fide
Bůh je absolutně věrný. De fide
Bůh je absolutní ontologické dobro v sobě i ve vztahu k jiným. De fide
Bůh je absolutní mravní dobro (svatost). De fide
Bůh je absolutní blahovolná dobrota (benignitas). De fide
Bůh je absolutně neměnný. De fide
Bůh je věčný. De fide
Bůh je absolutně bezprostorový. De fide
Bůh je ve stvořeném prostoru všudypřítomný. De fide
3. 3. VLASTNOSTI BOŽÍHO ŽIVOTA
3. 3. 1. Božské poznání neboli vědění
Boží poznání je nekonečné. De fide
Bůh poznává všechno skutečné v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. De fide
Bůh poznává vše pouze možné. De fide
Bůh předvídá s neomylnou jistotou také budoucí svobodná jednání rozumných tvorů. De fide
Bůh předvídá s neomylnou jistotou také podmíněná budoucí svobodná jednání rozumných tvorů. Sent. comm.
3. 3. 2. Božská vůle
Božská vůle je nekonečná. De fide
Bůh miluje sám sebe nutně, mimobožské věci svobodně. De fide
Bůh je všemohoucí. De fide
Bůh je pánem nebe i země. De fide
Bůh je nekonečně spravedlivý. De fide
Bůh je nekonečně milosrdný. De fide
3. 3. 3. Tajemství predestinace a reprobace
Bůh věčným úradkem své vůle předurčil lidi k věčné blaženosti. De fide
Bůh předem určil určité lidi pro jejich předvídané hříchy k věčnému zavržení. De fide
II . DE DEO TRINO (O Bohu trojjediném)
1. EXISTENCE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE
1. 1. BOŽÍ TROJOSOBNOST
V Bohu jsou tři Osoby: Otec, Syn a Duch Svatý. Každá z těchto tří Osob vlastní numericky tutéž Božskou bytnost. De fide
1. 2. DŮVOD BOŽÍ TROJOSOBNOSTI
V Bohu jsou dvě vnitřně božská vycházení (processio). De fide
Subjektem vnitřně božských vycházení (v aktivním a pasivním smyslu) jsou božské Osoby, nikoli božské přirozenosti. De fide
Druhá božská Osoba vychází z první Osoby plozením, a proto se k ní chová jako Syn k Otci. De fide
Duch Svatý vychází od Otce a Syna jakožto jediného principu jedním jediným vydechováním (spiratio). De fide
2. SPEKULATIVNÍ VÝKLAD DOGMATU NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE
2. 1. SPEKULATIVNÍ VYSVĚTLENÍ VNITŘNĚ BOŽSKÝCH PROCESŮ
Syn vychází z Otcova intelektu. Sent. certa
Duch Svatý pochází z vůle – z oboustranné lásky Otce a Syna. Sent. certa
Duch Svatý nevychází plozením. De fide
2. 2. BOŽSKÉ VZTAHY A OSOBY
Vztahy v Bohu jsou s božskou podstatou reálně identické. De fide
V Bohu je vše jedno, pokud se nevyskytuje protiklad vztahu. De fide
Tři božské Osoby jsou v sobě navzájem (trinitární perichorese). De fide'
Veškerá činnost Boží navenek je společná všem třem Osobám. De fide
Otec posílá Syna, Otec a Syn posílají Ducha Svatého. Sent. certa
2. 3. VZTAH NEJSVĚTĚŠÍ TROJICE K ROZUMU
Boží trojosobnost může být poznána pouze Božím zjevením. Sent. fidei prox.
Přirozený rozum není schopen ani po zjevení dosáhnout vnitřního vhledu do dogmatu Nejsvětější Trojice. Sent. fidei prox.
III . DE DEO CREATORE (O Bohu Stvořiteli)
1. STVOŘITELSKÝ ČIN BOŽÍ
1. 1. ZAČÁTEK NEBOLI STVOŘENÍ SVĚTA
Všechno, co existuje (kromě Boha), bylo celou svojí substancí Bohem přivedeno k bytí. De fide
Svět je dílem Boží moudrosti. Sent. certa
Bůh byl svou dobrotou pohnut k tomu, aby svobodně stvořil svět. De fide
Svět byl stvořen k oslavě Boží. De fide
Tři Božské Osoby jsou jediným společným principem stvoření. De fide
Bůh nestvořil svět ani z vnějšího donucení, ani z vnitřní potřeby. De fide
Bůh byl svobodný v tom, aby stvořil tento nebo jiný svět. Sent. certa
Bůh stvořil dobrý svět. De fide
Svět má svůj časný počátek. De fide
Bůh stvořil svět sám. De fide
Žádný tvor nemůže (jako hlavní příčina) něco stvořit z ničeho. Sent. comm.
1. 2. TRVÁNÍ NEBOLI UDRŽOVÁNÍ SVĚTA
Bůh udržuje stvořené v jeho existenci. De fide
Bůh spolupůsobí bezprostředně v každém úkonu jakéhokoli stvořeného tvora. Sent. comm.
Bůh chrání a řídí svou prozřetelností vše stvořené. De fide
2. DÍLO STVOŘENÍ
2. 1. KŘESŤANSKÁ KOSMOLOGIE
2. 2. KŘESŤANSKÁ ANTROPOLOGIE
2. 2. 1. Přirozenost člověka
První člověk byl stvořen od Boha. De fide
Člověk se skládá ze dvou bytostných součástí: z hmotného těla a duchové duše. De fide
Rozumová duše je bezprostředně podstatnou formou těla. De fide
Každý člověk má individuální a nesmrtelnou duši. De fide
Každá jednotlivá duše je bezprostředně z ničeho stvořena Bohem. Sent. certa
2. 2. 2. Povznesení člověka do nadpřirozena
Tvorové mají od přirozenosti schopnost přijímat nadpřirozené. Sent. comm.
Nadpřirozeno předpokládá přirozeno. Sent. comm.
Nadpřirozeno zdokonaluje přirozeno. Sent. comm.
Bůh určil člověku nadpřirozený cíl. De fide
První lidé před svým pádem žili v milosti posvěcující. De fide
První lidé byli prosti žádostivosti. Sent. fidei prox.
První lidé měli dar tělesné nesmrtelnosti. De fide
První lidé byli oproštěni od utrpení. Sent. comm.
První lidé měli Bohem vlité poznání přirozených i nadpřirozených pravd. Sent. comm.
Adam obdržel posvěcující milost nejen pro sebe, ale i pro své potomky. Sent. certa
2. 2. 3. Člověkova ztráta nadpřirozena
První lidé těžce zhřešili překročením zkušebního Božího zákazu. De fide (na základě všeobecného a řádného učitelského úřadu Církve)
První lidé hříchem ztratili posvěcující milost a uvrhli na sebe Boží hněv. De fide
Prarodiče propadli smrti a ďáblovu panství. De fide
Adamův hřích přešel na všechny jeho potomky plozením, ne napodobením. De fide
Dědičný hřích je stav charakterizovaný odnětím posvěcující milosti skrze svobodný hříšný čin zaviněný hlavou lidského pokolení. Sent. comm.
Dědičný hřích se přenáší přirozeným plozením. De fide
Člověk ve stavu dědičného hříchu je zbaven milosti posvěcující a následkem toho i mimopřirozených darů neporušenosti. De fide (ve vztahu k posvěcující milosti a daru tělesné nesmrtelnosti)
Duše, které odcházejí ze světa ve stavu dědičného hříchu, jsou vyloučeny z blaženého patření na Bona. De fide
2. 3. KŘESŤANSKÁ ANGELOLOGIE
Bůh stvořil na počátku času z ničeho duchové bytosti – anděly. De fide
Přirozenost andělů je duchová. De fide
Andělé jsou svou přirozenosti nesmrtelní. Sent. comm.
Bůh určil andělům nadpřirozený cíl – patření na Boha – a dal jim k tomu posvěcující milost. Sent. certa
Andělé byli podrobeni mravní zkoušce. Sent. comm. (co se týče dobrých andělů), Sent. certa (co se týče padlých andělů)
Zlí duchové (padlí andělé) byli Bohem stvořeni jako dobří, zlými se stali svou vlastní vinou. De fide
Primární úloha dobrých andělů je oslava Boží a služba Bohu. Sent. certa
Druhotná úloha dobrých andělů je ochrana lidí a starost o jejich spásu. De fide (na základě všeobecného a řádného učitelského úřadu Církve)
Každý pokřtěný má od doby křtu svého strážného anděla. Sent. certa
Také nepokřtění mají od svého narození svého anděla strážného. Sent. comm.
Ďábel má z důvodu Adamova hříchu jistou moc nad lidmi. De fide
IV. DE DEO REDEMPTORE (O Bohu Vykupiteli)
1. O OSOBĚ VYKUPITELE
1. 1. DVĚ PŘIROZENOSTI V KRISTU
1. 1. 1. Pravé Kristovo božství
Ježíš Kristus je pravý Bůh a skutečný Boží Syn. De fide
1. 1. 2. Pravé Kristovo lidství
Kristus přijal skutečné, nikoli pouze zdánlivé tělo. De fide
Kristus přijal nejen tělo, nýbrž také rozumovou duši. De fide
Kristus byl skutečně zrozen z Panny Marie, Adamovy dcery. De fide
1. 1. 3. Spojení obou přirozeností v Kristu v jednotě osoby
Božská a lidská přirozenost jsou v Kristu vzájemně hypostaticky spojeny (tj. v jednotě osoby). De fide
Obě Kristovy přirozenosti zůstávají i po spojení bez proměny, bez smíšení a bez porušení svých zvláštností. De fide
Každá z obou přirozeností v Kristu má vlastní vůli a vlastní fyzický druh působnosti. De fide
Hypostatické spojení božské a lidské přirozenosti nastalo v okamžiku početí. De fide
Hypostatické spojení nebylo nikdy přerušeno. Sent. certa
Hypostatické spojení nikdy nepřestane. De fide
Krev v živém těle Ježíše Krista je jako součást lidské přirozenosti spojená s osobou Slova bezprostředně – ne prostředečně. Sent. certa
1. 1. 4. Teologicko-spekulativní výklad hypostatické unie
Akt hypostatické unie je výsledek společného působení všech tří Božských Osob. De fide
Pouze druhá Božská Osoba se stala člověkem. De fide
1. 1. 5. Důsledky hypostatické unie
Ježíš Kristus je i jako člověk přirozeným Božím Synem. De fide
Bohočlověka Ježíše Krista je nutno uctívat absolutním kultem (cultus latriae), který přísluší pouze Bohu. De fide
Jednotlivé části Kristovy lidské přirozenosti jsou stejně jako celá Kristova přirozenost lidská spolupředmětem (obiectum partiale) kultu latriae. Sent. certa
Kristovy božské a lidské predikáty se přisuzují Vtělenému Slovu. De fide
Obě Kristovy přirozenosti existují v sobě navzájem (kristologické perichorese). Sent. comm.
1. 2. ATRIBUTY KRISTOVY LIDSKÉ PŘIROZENOSTI
1. 2. 1. Přednosti Kristovy lidské přirozenosti
Kristova duše měla od prvního okamžiku svého bytí bezprostřední patření na Boha. Sent. certa
Kristovo lidské vědění bylo prosté pozitivní nevědomosti a omylu. Sent. certa
Kristova duše měla od svého počátku vlité vědění. Sent. certa
Kristova duše měla také získané vědění – vědění ze zkušenosti. Sent. comm.
Kristus byl prostý všeho hříchu, jak dědičného, tak osobního. De fide
Kristus nejen nezhřešil, ale ani nemohl hřešit. Sent. fidei prox.
Kristova lidská přirozenost je na základě hypostatické unie skrze nestvořenou svatost Slova substanciálně svatá. Sent. comm.
Kristova lidská přirozenost je na základě vybavení plností stvořené habituální milosti také akcidentálně svatá. Sent. certa
Plnost milosti tkvící v hypostatické unii je příčinou, proč z Krista jakožto Hlavy přetéká milost na údy jeho Mystického těla. Sent. comm.
Kristovo lidství jakožto nástroj Slova má moc konat nadpřirozené skutky. Sent. certa
1. 2. 2. Defekty (passibilita) Kristovy lidské přirozenosti
Kristova lidská přirozenost byla podrobena tělesnému utrpení. De fide
Kristova duše byla podrobena smyslovým afektům. Sent. certa
2. O VYKOUPENÍ
2. 1. VYKOUPENÍ VŠEOBECNĚ
Boží Syn se stal člověkem, aby vykoupil lidi. De fide
Padlý člověk nemůže sám sebe vykoupit. De fide
Bůh nebyl nijak nucen – zvnějšku ani zevnitř – aby vykoupil lidi. Sent. certa
Ani v případě Božího úradku vykoupit lidstvo, nebylo vtělení absolutně nutné, bylo však potřebné, jestliže Bůh žádal plnohodnotné dostiučinění. Sent. comm.
2. 2. USKUTEČNĚNÍ VYKOUPENÍ TŘEMI KRISTOVÝMI ÚŘADY
2. 2. 1. Úřad učitelský
Kristus je nejvyšší prorok zaslíbený Starým Zákonem a absolutní učitel lidstva. Sent. certa
2. 2. 2. Úřad pastýřský
Kristus je zákonodárce a soudce lidí. De fide
2. 2. 3. Úřad kněžský
Bohočlověk Ježíš Kristus je velekněz. De fide
Kristus přinesl sám sebe na kříži Bohu jako pravou a vlastní oběť. De fide
Kristus nás svou smrtí na kříži vykoupil a smířil s Bohem. De fide
Kristus poskytl svým utrpením a smrtí zástupné dostiučinění za hříchy lidí. Sent. fidei prox.
Kristovo zástupné dostiučinění je na základě své vnitřní hodnoty nejen plnohodnotné – adekvátní, ale i nadbytečné – pozitivní hodnota smíru je větší než negativní hodnota hříchu. Sent. comm.
Kristus nezemřel pouze za predestinované, ani pouze za věřící, nýbrž za všechny lidi bez výjimky. Sent. fidei prox.
Kristovo dostiučinění se nevztahuje na padlé anděly. Sent. certa
Kristus zasloužil svým utrpením a smrtí odměnu od Boha. De fide
Kristus zasloužil pro sebe stav povýšení (vzkříšení, proměnění těla, nanebevstoupení), pro padlé lidstvo pak všechny nadpřirozené milosti. Sent. cera
2. 3. SLAVNÝ ZÁVĚR KRISTOVA VYKUPITELSKÉHO DÍLA
Kristus po své smrti sestoupil s duší oddělenou od těla do podsvětí. De fide
Kristus třetího dne po své smrti slavně vstal z mrtvých. De fide
Kristus vstoupil na nebe s tělem i duší a sedí po pravici Otce. De fide
3. O MATCE VYKUPITELE
3. 1. MARIINO BOŽÍ MATEŘSTVÍ
Maria je skutečně Matkou Boží. De fide
3. 2. VÝSADY MATKY BOŽÍ
Maria byla počata bez poskvrny dědičného hříchu. De fide
Maria byla od svého početí prosta všech hnutí žádostivosti. Sent. comm.
Maria byla pomocí zvláštní Boží milosti uchráněna všech osobních hříchů. Sent. fidei prox.
Maria byla pannou před porodem, při porodu i po porodu. De fide
Maria porodila bez porušení panenství. De fide
Maria žila i po Kristově narození jako panna. De fide
Maria zemřela časnou smrtí. Sent. comm.
Maria byla s tělem i duší vzata do nebe. De fide
3. 3. MARIINO SPOLUPŮSOBENÍ PŘI VYKUPITELSKÉM DÍLE
Maria dala světu Vykupitele, pramen všech milostí, a tím všechny milosti zprostředkovala. Sent. comm.
Od Mariina nanebevzetí se bez její aktuální přímluvy neobejde žádná milost určená pro lidi. Sent. pia et probabilis
Boží Matce Marii patří cultus hyperduliae. Sent. certa
V. DE GRATIA (O milosti)
1. AKTUÁLNÍ MILOST
1. 1. POJEM A BLIŽŠÍ URČENÍ
Aktuální milost osvěcuje rozum a posiluje vůli a to vnitřně a bezprostředně. Sent. certa
Existuje nadpřirozené Boží působení na duševní síly, které předchází svobodnému rozhodnutí vůle. De fide
Existuje nadpřirozené Boží
¨ působení, které je současné se svobodnou činností lidské vůle. De fide
1. 2. NUTNOST AKTUÁLNÍ MILOSTI
Ke každému úkonu spásy je nezbytně třeba vnitřní nadpřirozená milost. De fide
K počátku víry a spásy je nadpřirozená milost absolutně nutná. De fide
Také ospravedlněný potřebuje ke konání spásných skutků aktuální milost. Sent. comm.
Ospravedlněný nemůže bez zvláštní Boží pomoci vytrvat ve spravedlnosti až do konce. De fide
Ospravedlněný není schopen bez zvláštní Boží pomoci se varovat po celý život všech hříchů, a to i lehkých. De fide
Člověk může i ve stavu padlé přirozenosti silou rozumu poznat náboženské a mravní pravdy. De fide
K vykonání mravně dobrého činu není zapotřebí posvěcující milosti. De fide
K vykonání mravně dobrého skutku není třeba milosti víry ani aktuální milosti. Sent. certa
Ve stavu padlé přirozenosti je bez Božího zjevení člověku morálně nemožné poznat lehce, s pevnou jistotou a bez přimíšení bludů všechny přirozené náboženské a mravní pravdy. De fide
Ve stavu padlé přirozenosti je bez Boží milosti lidem morálně nemožné plnit po delší dobu celý mravní zákon a přemoci všechna těžká pokušení. Sent. certa
1. 3. ROZDÍLENÍ AKTUÁLNÍ MILOSTI
Milost nemůže být zasloužena přirozenými skutky ani de condigno, ani de congruo. De fide
Milost nemůže být vyprošena přirozenou prosebnou modlitbou. Sent. certa
Člověk si nemůže získat žádnou přirozenou pozitivní dispozici k milosti. Sent. certa
1. 3. 1. Univerzalita milosti
Bůh chce spásu všech lidí i přes skutečnost dědičné viny a pádu do hříchu. Sent. fidei prox.
Bůh dává všem spravedlivým dostatečnou milost k zachovávání Božích příkazů. De fide
Bůh dává všem věřícím hříšníkům dostatečnou milost k obrácení. Sent. comm.
Bůh dává všem, kteří nevěří bez vlastní viny, dostatečnou milost k dosažení spásy. Sent. cert.
1. 3. 2. Poměr milosti a svobody
Lidská vůle zůstává i pod vlivem účinné milosti svobodnou (milost není neodolatelná). De fide
Existuje milost, která je dostatečná, a přesto zůstává neúčinnou (pro odpor vůle). De fide
2. HABITUÁLNÍ MILOST
2. 1. PROCES OSPRAVEDLNĚNÍ
Hříšník se může a musí připravit pomocí aktuální milosti na přijetí milosti ospravedlňující. De fide
Bez víry není ospravedlnění dospělého člověka možné. De fide
K víře musí přistoupit ještě další dispoziční úkony. De fide
2. 2. STAV OSPRAVEDLNĚNÍ
Milost posvěcující je od Boha rozdílný, stvořený, nadpřirozený dar. Sent. fidei prox.
Posvěcující milost je Bohem vlité, na duši trvale lpící nadpřirozené jsoucno. Sent. certa
Milost posvěcující není substance, nýbrž reálný akcident, lpící na duchové substanci. Sent. certa
Milost posvěcující je reálně rozdílná od caritas. Sent. comm. (Skotisté, tj. Františkánská škola, je chápou jako reálně identické a jen virtuálně odlišné.)
Milost posvěcující působí účast na Božské přirozenosti. Sent. certa
Milost posvěcující posvěcuje duši. De fide
Milost posvěcující propůjčuje duši nadpřirozenou krásu. Sent. comm.
Milost posvěcující činí spravedlivého přítelem Božím, dítětem Božím a dává mu právo na nebeské dědictví. De fide
Milost posvěcující činí spravedlivého chrámem Ducha Svatého. Sent. certa
S posvěcující milostí jsou také vlity tři božské ctnosti – víra, naděje, láska. De fide
S milostí posvěcující se vlévají také morální ctnosti a dary Ducha Svatého. Sent. comm.
Bez zvláštního Božího zjevení nemůže nikdo s jistotou vědět, zda je ve stavu milosti. De fide
Míra přijaté milosti ospravedlňující není u všech spravedlivých stejná. De fide
Přijatá milost může být rozmnožena dobrými skutky. De fide
Milost ospravedlňující je možno ztratit, ke ztrátě dochází každým těžkým hříchem. De fide
3. UČENÍ O ZÁSLUZE
3. 1. SKUTEČNOST ZÁSLUHY
Spravedlivý získává dobrými skutky nárok na nadpřirozenou odměnu od Boha. De fide
3. 2. PŘEDMĚT ZÁSLUHY
Ospravedlněný si zasluhuje svými dobrými skutky rozmnožení posvěcující milosti, věčný život a rozmnožení nebeské slávy. De fide
Těžký hříšník si může de congruo (tedy proto, že je to vhodné, aby tak Bůh jednal, nikoliv však nutné – pozn. red.) zasloužit svým svobodným spolupůsobením s aktuální milostí další aktuální milosti k přípravě na ospravedlnění a konečně samotnou milost ospravedlňující. Sententia probabilis
Ospravedlněný si může zasloužit de congruo milost konečné vytrvalosti, neboť je vhodné, aby Bůh propůjčil spravedlivému, který věrně spolupůsobí s milostí, aktuální milosti, potřebné k vytrvání ve stavu milosti. Sententia probabilis
Ospravedlněný si může de congruo zasloužit po budoucím pádu do hříchu znovudosažení milosti ospravedlňující, neboť je vhodné, aby Bůh hříšníkovi, který předtím ve stavu milosti učinil mnoho dobrého, z milosrdenství opět daroval milost. Sententia probabilis
Ospravedlněný může pro jiné zasloužit de congruo, co může pro sebe samotného zasloužit, a nadto také první aktuální milost. Sententia probabilis
Časná dobra jsou jenom potud předmětem nadpřirozené zásluhy, pokud jsou prostředkem k dosažení věčné spásy. Sententia probabilis
VI. DE ECCLESIA (O Církvi)
1. BOŽSKÝ PŮVOD CÍRKVE
1. 1. POJEM CÍRKVE
Církev je mystické tělo Ježíše Krista. Sent. certa
1. 2. ZALOŽENÍ JEŽÍŠEM KRISTEM
Církev byla založena Bohočlověkem Ježíšem Kristem. De fide
1. 3. ÚČEL CÍRKVE
Kristus určil Církvi, aby pokračovala v jeho vykupitelském díle po všechny časy. De fide
Církev je vzhledem ke svému účelu a svým prostředkům nadpřirozená a duchovní společnost. Sent. certa
Církev je dokonalá společnost (vzhledem k tomu, co jí daroval Bůh, nikoliv vzhledem k tomu, co do ní vnášejí hříšní a nedokonalí lidé – pozn. redakce). Sent. certa
2. ÚSTAVA CÍRKVE
2. 1. HIERARCHICKÁ ÚSTAVA CÍRKVE
Kristus dal své Církvi hierarchické zřízení. De fide
Hierarchická moc svěřená apoštolům přešla na biskupy. De fide
2. 2. PETRŮV PRIMÁT
Kristus ustanovil Petra za prvního mezi apoštoly a jako viditelnou hlavu celé Církve a svěřil mu osobně a bezprostředně jurisdikční primát. De fide
2. 3. JURISDIKČNÍ PRIMÁT PAPEŽŮ
Podle Kristova ustanovení přechází Petrův primát na všechny jeho nástupce. De fide
Nositelé Petrova primátu jsou římští biskupové. De fide
2. 4. POVAHA PAPEŽSKÉHO PRIMÁTU
Papež má plnou a nejvyšší jurisdikční moc nad celou Církví nejen ve věcech víry a mravů, ale také ve věcech církevní kázně a řízení Církve. De fide
2. 5. PAPEŽSKÁ NEOMYLNOST
Papež je neomylný, mluví-li ex cathedra (tedy pokud nějakou skutečnost týkající se víry nebo mravů vyhlašuje definitivním způsobem jako viditelná hlava Církve – pozn. redakce). De fide
2. 6. BISKUPOVÉ
Biskupové mají mocí božského práva vlastní, řádnou a bezprostřední pastýřskou moc nad svými podřízenými. Sent. certa
Biskupové jako nástupci apoštolů tvoří dohromadybiskupské kolegium, jehož hlavou je papež jako nástupce Petrův. Sent. certa
Biskupské svěcení dává spolu s posvěcovací mocí také moc učit a vést. Sent. certa
3. VNITŘNÍ STAVBA CÍRKVE
3. 1. KRISTUS A CÍRKEV
Kristus založil Církev. De fide
Kristus je Hlavou Církve. De fide
3. 2. CÍRKEV A DUCH SVATÝ
Duch Svatý je duší Církve. Sent. Comm.
4. VLASTNOSTI (ZNÁMKY) CÍRKVE
4. 1. NEPORUŠITELNOST
Církev je neporušitelná, tj. bude existovat až do konce světa jako znamení spásy. Sent. certa
4. 2. NEOMYLNOST
Církev je v definitivních rozhodnutích ve věcech víry a mravů neomylná. De fide
Primárním předmětem neomylnosti jsou formálně zjevené pravdy křesťanské víry a mravů. De fide
Druhotným předmětem neomylnosti jsou pravdy nezjevené formálně, ale těsně spojené se zjeveným učením. Sent. certa
Papež je neomylný, mluví-li ex cathedra. De fide
Sbor biskupů je neomylný, jsou-li biskupové buď shromážděni na všeobecném koncilu, anebo jednomyslně po celém světě předkládají pravdy, jichž se všichni věřící mají přidržovat. De fide
4. 3. VIDITELNOST
Kristem založená Církev je vnější viditelná společnost. Sent. certa
4. 4. JEDNOTA, SVATOST, VŠEOBECNOST, APOŠTOLSKOST
Církev je jedna a jediná, je svatá, všeobecná (řecky se „všeobecná“ řekne „catholica“, tj. katolická – pozn. red.) a apoštolská. De fide
K Církvi patří nejen svatí, ale i hříšníci. De fide
5. NUTNOST CÍRKVE
5. 1. PŘÍSLUŠNOST K CÍRKVI
K Církvi patří ten, kdo přijal platný křest a neoddělil se od jednoty víry a společenství. Sent. certa
5. 2. NUTNOST PŘÍSLUŠNOSTI K CÍRKVI
Příslušnost k Církvi je nutná ke spáse pro každého člověka (může však mít různé formy, např. u těch, kteří nutnost příslušnosti k Církvi bez vlastní viny nepoznali – pozn. red.). De fide
6. SPOLEČENSTVÍ SVATÝCH
6. 1. POJEM A SKUTEČNOST SPOLEČENSTVÍ SVATÝCH
Lidé posvěcení Kristovou vykupitelskou milostí, kteří žijí na této zemi, i ti, co jsou již na věčnosti, žijí navzájem v nadpřirozeném společenství spolu s Kristem, svou Hlavou. Sent. certa
6. 2. SPOLEČENSTVÍ VĚŘÍCÍCH ŽIJÍCÍCH NA ZEMI
Věřící žijící na zemi mohou obdržet od Boha dary skrze vzájemné přímluvy. Sent. certa
Věřící na zemi mohou skrze dobré skutky vykonané ve stavu milosti zasloužit jiným de congruo dary od Boha. Sent. probabilis
Věřící si mohou – a to skrze skutky pokání vykonané ve stavu milosti – navzájem pomáhat dostiučiněním. Sent. certa
3. SPOLEČENSTVÍ VĚŘÍCÍCH NA ZEMI SE SVATÝMI V NEBI
Je dovolené a doporučené uctívat svaté v nebi a prosit je o přímluvu. De fide
Rovněž je dovoleno a doporučuje se uctívat i jejich ostatky a obrazy. De fide
4. SPOLEČENSTVÍ VĚŘÍCÍCH A SVATÝCH S DUŠEMI V OČISTCI
Žijící věřící mohou pomáhat svými přímluvami duším v očistci. De fide
Také svatí v nebi mohou svými přímluvami pomáhat duším v očistci. Sent. comm.
Duše v očistci se mohou přimlouvat za jiné členy mystického těla. Sent. probabilis
Zavrženým nelze pomoci přímluvnou modlitbou, protože nepatří k mystickému Tělu Kristovu. Sent. comm.
VII. DE SACRAMENTIS (O svátostech)
1. SVÁTOSTI VŠEOBECNĚ
1. 1. POVAHA SVÁTOSTÍ
Svátosti Nového Zákona jsou Kristem ustanovená znamení působivé milosti. Vnější znamení svátosti se skládá ze dvou části: materie a formy (věci a slova). Sent. fidei prox.
1. 2. ÚČINNOST A ÚČINKY SVÁTOSTÍ
Svátosti Nového Zákona skutečně obsahují milost, kterou naznačují; a udělují ji těm, kteří se jí neprotiví. De fide
Svátosti působí ex opere operato. De fide
Všechny svátosti Nového zákona udělují příjemci milost posvěcující. De fide
Každá jednotlivá svátost uděluje specifickou svátostnou milost. Sent. comm.
Křest, biřmování a svěcení kněžstva vtiskují duši nezrušitelné znamení, a proto nemohou být opakovány. De fide
Svátostný charakter je do duše vtisknuté duchovní znamení. De fide
Svátostný charakter trvá až do smrti nositele. De fide
Svátostný charakter trvá i po smrti. Sent. comm.
Svátostný charakter zmocňuje ke křesťanským kultovým úkonům – připodobňuje, uschopňuje, rozlišuje, zavazuje. Sent. comm.
1. 3. USTANOVENÍ A POČET SVÁTOSTÍ
Všechny svátosti Nového Zákona byly ustanoveny Ježíšem Kristem. De fide
Kristus ustanovil všechny svátosti bezprostředně a osobně. Sent. certa
Kristus pevně určil podstatu svátostí, Církev nemá právo je měnit. Sent. certa
Svátostí Nového zákona je sedm. De fide
1. 3. 1. Nutnost svátostí ze strany člověka
Svátosti jsou pro člověka nutné ke spáse (člověk nemůže říci: já je ke své spáse nepotřebuji – pozn. red.). De fide
1. 3. 2. Nutnost svátostí ze strany Boha
Bůh může udělit milost i bez svátosti (Bůh ji může udělit i těm, kteří bez vlastní vinny nemohli svátosti přijmout – pozn. red.) Sent. certa
1. 4. UDĚLOVATEL A PŘÍJEMCE SVÁTOSTÍ
Primárním udělovatelem svátostí je Ježíš Kristus. Sent. certa
Sekundárním udělovatelem je člověk in statu viae (tj. „na cestě“ – žijící v tomto pomíjivém světě). Sent. certa
Platnost a účinnost svátostí je nezávislá na stavu milosti udělovatele. De fide
Platnost a účinnost svátostí je nezávislá na pravověrnosti udělovatele. Sent. fidei prox. (Co se platnosti křtu týče, je to článek víry, tedy De fide.)
K platnému udělení svátosti se vyžaduje, aby udělovatel správně konal svátostné znamení a měl úmysl činit to, co činí Církev. De fide
Svátost může platně přijmout pouze člověk ve stavu pozemského života (in statu viae). Sent. comm.
Kromě svátosti pokání se nevyžaduje k platnému přijetí ani pravověrnost, ani mravní dispozice ze strany příjemce. Sent. comm.
K platnosti svátosti se vyžaduje ze strany dospělého příjemce úmysl přijmout svátost. Sent. cert.
K hodnému a plodnému přijetí svátosti se u dospělého příjemce vyžaduje mravní dispozice. De fide
Je-li svátost křtu, biřmování a svěcení kněžstva přijata platně, ale nehodně, po odstranění mravní indispozice znovu ožívá, tj. svátostný účinek nastupuje dodatečně. Sent. comm.
1. 5. PŘEDKŘESŤANSKÉ SVÁTOSTI A SVÁTOSTINY
Starozákonní svátosti nepůsobily ex opere operato, ale způsobovaly pouze vnější očistu. Sent. certa
2. SVÁTOSTI JEDNOTLIVĚ
2. 1 . KŘEST
Křest je pravá svátost ustanovená Ježíšem Kristem. De fide
Materia remota křtu je přirozená voda. De fide
Materia proxima křtu je fyzické obmytí těla vodou. Sent. certa
Forma křtu spočívá ve slovech udělovatele, která provázejí obmytí a vykládají jeho smysl.
Křest uděluje milost ospravedlnění a působí odpuštění všech časných i věčných trestů za hříchy. De fide
Platný, byť i nehodně přijatý křest vtiskuje duši nezrušitelné znamení a nemůže být opakován. De fide
Křest vodou (a nebo alespoň touha po něm – pozn. red.) je od doby zvěstování evangelia nutný ke spáse všech lidí bez výjimky. De fide
Křest vodou může být v případě nutnosti nahrazen křtem touhy nebo krve. Sent. fidei prox.
Křest může platně udělit každý člověk. De fide
Křest může být přijat každým nepokřtěným člověkem in statu viae. De fide
Křest malých dětí je platný a dovolený. De fide
2. 2. BIŘMOVÁNÍ
Biřmování je pravá a vlastní svátost. De fide
Forma biřmování spočívá ve slovech provázejících vzkládání rukou a mazání čela. Sent. comm.
Biřmování jakožto svátost živých působí rozmnožení posvěcující milosti. Sent. cert.
Specifickým účinkem svátosti biřmování je dovršení (perfectio) křestní milosti. Sent. comm.
Biřmování vtiskuje duši nezrušitelné znamení a nemůže být opakováno. De fide
Pokřtěný může i bez biřmování dosáhnout věčné spásy. Sent. fidei prox.
Řádným udělovatelem biřmování je biskup. De fide
Mimořádným udělovatelem biřmování je delegovaný kněz. Sent. cert
Biřmování může platně přijmout každý pokřtěný, který dosud nebyl biřmován. Sent. certa
2. 3. EUCHARISTIE
2. 3. 1. Kristova reálná přítomnost v Eucharistii
2. 3. 1. 1. Skutečnost Kristovy reálné přítomnosti
V Eucharistii je skutečně, reálně a podstatně přítomno Tělo a Krev Ježíše Krista. De fide
2. 3. 1. 2. Uskutečnění této přítomnosti – transsubstanciace (přepodstatnění)
Kristus se v Eucharistii stává přítomným skrze proměnu celé podstaty chleba ve své Tělo a celé podstaty vína ve svou Krev. De fide
Způsoby chleba a vína (vnější vlastnosti – pozn. red.) zůstávají i po proměnění podstaty. De fide
Svátostné způsoby si i po proměnění podstaty ponechávají svou fyzickou realitu. Sent. certa
Svátostné způsoby dále trvají bez subjektu, na němž by lpěly. Sent. certa
2. 3. 1. 3. Vlastnosti Kristovy reálné přítomnosti v Eucharistii
V Eucharistii je přítomen celý Kristus – jeho Tělo a Krev, jeho duše a jeho božství. De fide
Pod každou způsobou (tedy jak pod způsobou chleba, tak pod způsobou vína – pozn. red.) je přítomen celý Kristus. De fide
V každé části obou způsob je i po rozdělení přítomen celý Kristus. De fide
Tělo a Krev Kristova jsou v Eucharistii po konsekraci přítomny trvale. De fide
Kristu přítomnému v Eucharistii náleží klanění kultem latrie (je to způsob úcty, který přísluší Bohu a který je zcela odlišný od úcty, kterou prokazujeme svatým – pozn. red.). De fide
2. 3. 1. 4. Vztah Eucharistie k rozumu
Kristova reálná přítomnost v Eucharistii je tajemstvím víry. Sent. certa
2. 3. 2. Eucharistie jako svátost
Eucharistie je pravá svátost, ustanovená Ježíšem Kristem. De fide
Materie Eucharistie je chléb a víno. De fide
Formou Eucharistie jsou konsekrační (proměňovací – pozn. red.) slova, pocházející od Krista. Sent. certa
Eucharistie působí niterné spojení s Kristem a jako pokrm duše udržuje a rozmnožuje její nadpřirozený život. Sent. certa
Eucharistie je zárukou věčné blaženosti a budoucího tělesného vzkříšení. Sent. certa
Pro nedospělé není Eucharistie nutná ke spáse. De fide
Pro dospělé je přijímání Eucharistie nutné ke spáse z Božího příkazu (jiná situace je ale například u těch, kdo tento příkaz neznají – pozn. red.). Sent. certa
Přijímání pod obojí způsobou není nutné ke spáse pro každého jednotlivého věřícího. De fide
Nositelem konsekrační moci (moci proměňovat chléb a víno v tělo a krev Krista – pozn. red.) je pouze platně vysvěcený kněz (a samozřejmě také biskup – pozn. red.). De fide
Řádným rozdělovatelem Eucharistie je biskup, kněz a jáhen, mimořádným rozdělovatelem je pověřený laik.
Eucharistii může platně přijmout každý pokřtěný in statu viae. De fide
K hodnému přijetí se vyžaduje stav milosti. De fide
2. 3. 3. Eucharistie jako oběť
2. 3. 3. 1. Skutečnost mešní oběti
Mše svatá je pravou a vlastní obětí. De fide
2. 3. 3. 2. Podstata mešní oběti
Mešní obětí se zpřítomňuje Kristova oběť na kříži, slaví se její památka a aplikuje se její spásná moc. De fide
Při mešní oběti jsou obětní dar a primární obětník (Ježíš Kristus) totožní, rozdílný je pouze způsob přinesení oběti. De fide
Podstatný obětní úkon spočívá jedině v proměňování. Sent. comm.
2. 3. 3. 3. Účinky a účinnost mešní oběti
Mešní oběť není jen obětí chvály a díků, ale také smírnou a prosebnou obětí. De fide
2. 4. SVÁTOST POKÁNÍ
2. 4. 1. Církevní moc odpuštění hříchů
2. 4. 1. 1. Existence církevní moci odpuštění hříchů
Církev přijala od Krista moc odpouštět hříchy spáchané po křtu. De fide
2. 4. 1. 2. Vlastnosti církevní moci odpuštění hříchů
Církevní absolucí se hříchy odpouštějí skutečně a bezprostředně. De fide
Absoluční moc Církve se vztahuje na všechny hříchy bez výjimky. De fide
Výkon moci odpuštění hříchů je soudcovským aktem. De fide
2. 4. 2. Církevní moc odpuštění hříchů jako svátost
Odpuštění hříchů na základě absoluce je pravou a vlastní svátostí rozdílnou od křtu. De fide
2. 4. 2. 1. Vnější znamení svátosti pokání
Dokonalá lítost dává těžkému hříšníkovi milost ospravedlnění již před přijetím svátosti pokání. Sent. fidei prox.
Dokonalá lítost působí mimosvátostné ospravedlnění pouze tehdy, je-li spojena s touhou po svátosti. De fide
Lítost vycházející z motivu bázně před Bohem je mravně dobrým a nadpřirozeným úkonem. De fide
Nedokonalá lítost stačí při svátosti smíření k odpuštění hříchů. Sent. certa
Svátostné vyznání hříchů je příkaz božského práva a je nutné ke spáse. De fide
Z Božího příkazu podléhají zpovědní povinnosti všechny těžké hříchy co do druhu, počtu a okolností, měnících druh hříchu. De fide
Vyznání lehkých hříchů není nutné, je však doporučené a užitečné. De fide
Také hříchy již dříve odpuštěné jsou dostatečným předmětem zpovědi. Sent. certa
S odpuštěním viny a věčných trestů nejsou současně vždy odpuštěny také časné tresty. De fide
Kněz má právo i povinnost podle povahy hříchů a kajícníkových schopností uložit přiměřené skutky dostiučinění. De fide
Také mimořádné kající skutky – dobrovolné kající úkony, trpělivé snášení utrpení – mají satisfakční charakter. De fide
Forma svátosti pokání spočívá ve slovech absoluce, která ve s pojení s úkony kajícníka působí odpuštění hříchů. De fide
2. 4. 2. 2. Účinky_a_nutnost_svátosti pokání
Hlavním účinkem svátosti pokání je smíření hříšníka s Bohem. De fide
Dobré skutky vykonané ve stavu milosti, které byly umrtveny těžkým hříchem, ve svátosti smíření znovu ožívají. Sent. comm.
Svátost pokání je pro ty, kteří po křtu upadli do těžkého hříchu, nutná ke spáse. De fide
2. 4. 2. 3. Udělovatel a příjemce svátosti pokání
Jedinými nositeli svátostné absoluční moci jsou biskupové a kněží. De fide
Absoluce udělená jáhny a laiky není svátostná. De fide
Svátost pokání může přijmout každý pokřtěný, který se po křtu dopustil těžkého nebo lehkého hříchu. De fide
2. 4. 3. Odpustky
Církev má moc udělovat odpustky. De fide
Zdrojem odpustků je poklad dostiučinění Církve, který spočívá v nadbytečném dostiučinění Krista a svatých. Sent. certa
Užívání odpustků je pro věřící užitečné a spásonosné. De fide
2. 5. SVÁTOST NEMOCNÝCH
Pomazání nemocných je pravou a vlastní svátostí ustanovenou Kristem. De fide
Materia remota svátosti pomazání je olej, forma svátosti spočívá v modlitbě kněze, které mazání doprovází. De fide
Pomazání nemocných dává nemocnému milost Ducha Svatého k posile a povzbuzení, odpouští zbylé těžké i lehké hříchy, a někdy působí navrácení tělesného zdraví, pokud to prospěje ke spáse. De fide
Pomazání nemocných není samo o sobě nutné ke spáse. Sent. certa
Pomazání nemocných může být platně uděleno pouze biskupy a kněžími. De fide
Pomazání nemocných může být platně přijato pouze těžce nemocnými věřícími. De fide
2. 6. SVÁTOST SVĚCENÍ
Svěcení kněží je pravou a vlastní svátostí ustanovenou Kristem. De fide
Jáhenské svěcení je svátost. Sent. fidei prox.
Kněžské svěcení je svátost. De fide
Biskupské svěcení je svátost. Sent. fidei prox.
Biskupové jsou nadřazeni kněžím. De fide
Materia svěcení je jedině vkládání rukou. De fide
Předání předmětů není nutné k platnosti svěcení. Sent. fidei prox.
Forma svěcení spočívá ve slovech, které blíže určují smysl vkládání rukou. Sent. fidei prox.
Svátost svěcení kněžstva dává příjemci milost posvěcující, vtiskuje mu nezrušitelný charakter a dává mu trvalou duchovní moc. De fide
Řádným udělovatelem služeb a svěcení všech stupňů je jedině platně vysvěcený biskup. De fide
Mimořádným udělovatelem služeb a zásvětných ritů je kněz (vyšší řeholní představený). Sent. cert.
Svátost svěcení kněžstva může platně přijmout pouze pokřtěný muž. Sent. cert.
2. 7. SVÁTOST MANŽELSTVÍ
Manželství není ustanoveno lidmi, ale Bohem. Sent. certa
Manželství je pravá a vlastní svátost ustanovená Kristem. De fide
Účelem manželství je vytvoření společenství lásky ke vzájemné pomoci, k plození a výchově dětí. Sent. certa
Podstatnými vlastnostmi manželství jsou monogamie a nerozlučnost. Sent. certa
Každá platná manželská smlouva mezi křesťany je sama sebou svátostí. Sent. certa
Vzniklý manželský svazek zavazuje oba manžely doživotně k nedílnému společenství. De fide
Svátost manželství dává manželům posvěcující milost. De fide
Kdo uzavírají manželství, udělují si tuto svátost sobě navzájem. Sent. certa
Církev má právo v manželských záležitostech pokřtěných, pokud jde o svátosti, stanovit zákony a právní
předpisy. Sent. certa
VIII. ESCHATOLOGIE (O posledních věcech člověka a světa)
1. ESCHATOLOGIE JEDNOTLIVCŮ
1. 1. SMRT
Smrt je v přítomném řádu spásy trestem za dědičný hřích. De fide
Všichni lidé, stižení dědičným hříchem, jsou podrobeni zákonu smrti. De fide
Smrtí přestává možnost zásluh a obrácení. Sent. certa (Nevylučuje se zde však, že tato možnost existuje ještě v okamžiku smrti – pozn. red.)
1. 2. ZVLÁŠTNÍ SOUD
Bezprostředně po smrti se koná zvláštní soud, při němž se rozhoduje o osudu zemřelých. Sent. fidei prox.
1. 3. NEBE
Duše spravedlivých, které jsou v okamžiku smrti prosty všech hříchů a trestů za hříchy, vcházejí do nebe. De fide
K podstatné nebeské blaženosti, která vzniká z bezprostředního patření na Boha, přistupuje akcidentální blaženost, která vychází z přirozeného poznávání a milování stvořených věcí. Sent. comm.
Nebeská blaženost trvá věčně. De fide
Stupeň nebeské blaženosti je u jednotlivých oslavených rozdílný podle stupně jejich zásluh. De fide
1. 4. PEKLO
Duše těch, kteří umírají ve stavu těžkého osobního hříchu, přicházejí do pekla. De fide
Pekelný trest trvá věčně. De fide
Míra trestu jednotlivých zavržených je rozdílná podle stupně jejich viny. Sent. comm.
1. 5. OČISTEC
Duše spravedlivých, které v okamžiku smrti jsou zatíženy lehkými hříchy nebo časnými tresty za hříchy, jdou do očistce. De fide
Očistec netrvá přes všeobecný soud. Sent. comm.
2. ESCHATOLOGIE VEŠKERÉHO LIDSTVA
2. 1. PŘÍCHOD KRISTŮV
Na konci světa přijde Ježíš Kristus ve slávě k soudu. De fide
Doba příchodu Ježíše Krista je lidem neznáma. Sent. certa
2. 2. VZKŘÍŠENÍ MRTVÝCH
Všichni mrtví vstanou v soudný den se svými těly. De fide
Mrtví vstanou s tímtéž tělem, které měli na zemi. De fide (Tím je řečeno: bude to „jejich tělo“, a ne „nějaké cizí“, „nové“, které by s jejich původním tělem nemělo nic společného – pozn. red.)
Těla spravedlivých budou proměněna a oslavena podle vzoru Kristova vzkříšeného těla. Sent. certa
Těla zavržených vstanou v nepomíjejícnosti a nesmrtelnosti, ale nebudou oslavena. Sent. certa
3. 3. VŠEOBECNÝ SOUD
Kristus bude po svém příchodu soudit všechny lidi. De fide
2. 4. KONEC SVĚTA
Přítomný svět v soudný den zanikne (v té podobě, jak ho známe – pozn. red.). Sent. cert.
Přítomný svět bude v soudný den nově uspořádán. Sent. cert. (Pozn. redakce: poslední dvě věty ukazují, jak je třeba skutečnosti víry chápat v souvislosti a ne vytržené ze vzájemného kontextu.)
Závěrečná poznámka:
Dogmata (to, co je v přehledu označeno jako "De fide") jsou mimořádným projevem učitelského úřadu Církve zpravidla v oblastech, u kterých došlo v minulosti ke sporům. Vyhlášená dogmata se vzájemně doplňují, proto není možné některé z nich ignorovat. Uvádíme stručné formulace, které je třeba chápat v kontextu, v jakém byla dogmata vyhlášena, a v souvislosti s dalším učením Církve. Pro další studium doporučuji i on-line knihovnu Libri nostri a v ní v oddělení
http://librinostri.catholica.cz/oddeleni/0302-soustavna-dogmatika - např. knihu Dogmatika zpracovanou dle L. Otta (z ní vychází i výše uvedený přehled a v ní také najdete i podrobné vysvětlení, zdůvodnění a kontext jednotlivých věroučných vět, které jsou v přehledu uvedeny), nebo knihy Katolická věrouka od Josefa Pospíšila či Richarda Špačka.
