Prof. Howard Kainz
www.postoy.sk
Minulý rok jsem se v jednom
sloupečku
zabýval ex-muslimskými "apostaty", jako je např.. Nonie Darwish, kteří tvrdí, že demokracie v západním smyslu je v zemích s muslimskou většinou nemožná, neboť islámské zákony "šaría" musí mít před jinými zákony vždy přednost.
Státní převraty a diktátoři možná přinesou dočasné uvolnění, jak se stalo zvláště v Turecku, ale mezi praktikujícími muslimy je stále velká míra nespokojenosti s relativně "sekulárními" vládci, jako jsou Kemal Atatürk, Husní Mubarak v Egyptě, Zine el Abidine Ben Ali v Tunisku a Muammar Kaddáfí v Libyi.
Tzv.. arabské jaro přinesla masivní pronásledování křesťanů
Křesťanství zná vzdálenou analogii k tomuto islámskému "primátu šaría". Začíná se Petrovou odpovědí židovským starším, kteří žádali, aby přestal hlásat Krista:
"Boha je třeba poslouchat více než lidi." (Sk 5,29) Tuto myšlenku lze nalézt napříč celými dějinami křesťanství - když křesťané odmítají klanět se pohanským bohům; když je popravují , neboť odmítají říct formulku "Není boha kromě Alláha a Mohamed je jeho prorok"; když křesťanští pacifisté odmítají jít do války; a v současnosti, když se různé křesťanské entity staví na odpor vůči vyhláškám ministerstva zdravotnictví Obamovy vlády o antikoncepci, sterilizaci a abortivách.
Pro praktikující muslimy se "zachovávání šaría" spojuje s něčím podobným jako "poslouchat Boha více než lidí." Znamená to však něco zcela jiného. Ignorují se normy, které se vyvinuly v západních křesťanských civilizacích ve věci otroctví, práv žen a dětí a svobody vyznání.
Když jsou muslimové u moci, šaría vyžaduje podrobení si Židů, křesťanů a jiných nevěřících; právo sexuálního otroctví a dětské manželky mužů; minimální právní status pro všechny nevěřící a pro ženy (dokonce i muslimky); ilegalitu křesťanských kostelů a veřejných křesťanských symbolů, jako např.. křížů; postavení mimo zákon a možné popravy za odpadnutí od islámu, či dokonce za kritizování islámu resp. Mohameda.
Zákony šaría dokonce přikazují skutky, které předpověděl Ježíš:
"Vyloučí vás ze synagog, ano přichází hodina, kdy se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že tím slouží Bohu." (Jan 16,2) Toto zabíjení jménem Alláha se omlouvá v případě křesťanů, kteří odmítají konverzi nebo kritizují islám, a často ho provázejí výkřiky "Allahu Akbar". Egyptský salafistický kazatel
šejk Abu Ishak al-Huvejní bez jakýchkoliv pochybností doporučoval: "Pokud někdo brání naší dawe [výzvě k obrácení] nebo nám stojí v cestě, musíme ho zabít nebo vzít jako rukojmí a zabavit mu majetek, ženu a děti."
Svoboda projevu se popírá často pod trestem smrti
Raymond Ibrahim ve své knize
Crucified Again: Exposing Islám 's New War on Christians (Znovu ukřižován: Odhalení nové války islámu proti křesťanství)
Crucified Again: Exposing Islám 's New War on Christians (Znovu ukřižován: Odhalení nové války islámu proti křesťanství) dokumentuje masivní pronásledování křesťanů, momentálně obnovené v důsledku "arabského jara," kterou média naivně vykreslila jako předzvěst blížícího se příchodu demokracie na Blízký východ.
Ibrahim už dlouhá léta překládá zprávy z mediálních zdrojů v arabském jazyce a posílá je médiím ve Spojených státech a jinam. Jeho příběhy se v mainstreamových médiích neobjevují často, ledaže by byly příliš pozoruhodné, aby se daly ignorovat - jako například masakr v bagdádském kostele v říjnu 2010, při němž zahynulo asi 58 křesťanů. V roce 2012 se mu s pomocí arabských zpráv podařilo odhalit fakt, že islamisté napojení na al-Káidu hrozí útokem na velvyslanectví USA, pokud Amerika nepropustí "slepého šejka" a jiné vězně, tři dny před útoky na americké velvyslanectví v Benghází.
Zpráva Reuters z roku 2012 odhaduje, že na celém světě je pronásledovaných 100 milionů křesťanů. Ibrahim dokumentuje, většinou ze zdrojů v arabském jazyce, případy pronásledování křesťanů ve více než třiceti zemích:
"Kdykoliv a kdekoliv jsou muslimové u moci nebo dostávají více moci, stavějí kostely mimo zákon, vypalují je a kladou do nich bomby, bible a kříže jsou konfiskované a ničené. Svoboda projevu - mluvit pozitivně o křesťanství či kriticky o islámu - se popírá, často pod trestem smrti. "
Podle Ibrahima je obzvláště vážná situace v Egyptě. Muhammad Mursí podal během prezidentských voleb jasnou ukázku své agendy v prezidentském úřadě: "Naší ústavou je Korán, naším vůdcem je Prorok, naší cestou je džihád a naším cílem je smrt v Alláhově jménu." V návaznosti na únosy a masakry křesťanských Koptů v Mospere, Luxoru a jinde, občas zachycené na videu a zveřejněné na YouTube, bylo v nedávných týdnech vypálo alespoň čtyřicet čtyři kostelů a vydrancováno dvacet křesťanských institucí po celém Egyptě.
I syrsští povstalci prosazují šaríu
Syrské povstání není o nic milosrdnější. Ve městě Homs, kde kdysi bývalo 80 000 křesťanů, byl jediný zbývající křesťan zavražděn v říjnu 2012. Ibrahim cituje interview s muslimskými povstaleckými bojovníky z prosince 2012, které šokovalo novináře Tima Marshalla, který ho dělal:
"Marshall se těchto čtyř džihádistů zeptal na budoucnost křesťanských menšin v Sýrii a Ahmed, Basah a Hamid Hassan se shodli na tom, že křesťané tam mohou žít, pouze pokud se buď obrátí, nebo budou platit" jizju "- zvláštní daň, kterou v předchozích stoletích uvalovali na nemuslimy na Blízkém východě. Pokud ne, řekl Bahar, je možné, že budou zabiti. Na otázku proč byla odpověď podle nich dost jednoduchá - protože to řekl prorok Mohamed. Pak mě vyzvali, abych se stal muslimem. "
Takové reálné epizody jsou na Západě téměř úplně ignorovány. Když nejvyšší náboženská autorita v Saúdské Arábii Abdul Aziz ibn Abdillah Ali ash-Shaykh, velký muftí Saúdskoarabského království, prohlásil, že
"všechny kostely na Arabském poloostrově musí být zničeny," západní média nepovažovala za nutné přinést o tom zprávu. Reakcí Bílého domu na masakr v Maspere byla výzva ke "zdrženlivost na všech stranách."
Komise USA pro mezinárodní náboženskou svobodu doporučila ministryni Clintonové, aby ministerstvo zahraničí označilo Egypt za "stát obzvláště vzbuzující obavu" na základě vražd křesťanů a násilných konverzí unesených křesťanských dívek,ale ona to odmítla. A nejnovější volbou, kdo má sedět v Radě OSN pro lidská práva, je prezident Omar al-Bašír, známý miliony obětí při svých pokusech prosadit právo šaría v Súdánu.
Západ to možná nechce vidět, ale tento příběh stále pokračuje a jeho konec je v nedohlednu.
Howard Kainz
Autor je
emeritní profesor
emeritní profesor filozofie na Marquette Universitě. Mezi jeho ostatní publikace patří
Natural Law: an Introduction and Reexamination
(Přirozený zákon: úvod a nové přezkoumání, 2004),
The Philosophy of Human Nature
(Filozofie lidské přirozenosti, 2008), a
The Existence of God and the Faith-Instinct
(Existence Boha a instinkt víry, 2010).
Původní text:
Islám and Democracy: Still Oil and Water
Převzato z
www.postoy.sk,
článek, vydaný 27. 8. 2013, naleznete
zde.
