Ve středu poutníci putovali z Miroslavi do Blučiny.
Poutníci vyrazili ráno o půl sedmé z Miroslavi. Tradiční zastávka u obchodu v Olbramovicích, v Medlově a v Hrušovanech u Brna vždy povzbudila a posílila. Z Medlova poutníci prožili eucharistickou adoraci na cestě, kdy předkládali svoje prosby a díky Pánu.
Do Blučiny se všichni těšili, protože přijetí zde bylo velmi srdečné. Poutníci dostali guláš a mohli se vykoupat v místním bazéně.
Po mši svaté se konal veselý večer a po modlitbě kompletáře všichni rádi zalehli do spacáků.
Promluvy, které poutníci vyslechli ve středu:
STŘEDA DOPOLEDNE
4. článek víry "JEŽÍŠ KRISTUS TRPĚL POD PONTSKÝM PILÁTEM, BYL UKŘIŽOVÁN, ZEMŘEL A BYL POHŘBEN"
Vyslechněme Slovo Boží z evangelia svatého Marka a Matouše:
"Ježíš byl zavržen od starších, velekněží a zákoníků" (Mk 8,31), kteří ho vydali "pohanům", aby se mu "posmívali, zbičovali ho a ukřižovali" (Mt 20,19).
Jak se Církev modlí
VE VYZNÁNÍ APOŠTOLSKÉM:
Věřím i v Ježíše Krista, který ...
Trpěl pod Pontským Pilátem, ukřižován, umřel a pohřben jest.
VE VYZNÁNÍ NICEJSKOCAŘIHRADSKÉM:
Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben.
Asi víme, že mnoho lidí se nechce dívat na kříž. Bezvěrci proto, že odmítají Boha a tím i toho, kterého on poslal. Jinověrci mají námitky trochu jiné: Proč máme mít před očima Boha trpícího, poníženého, ukřižovaného mezi zločinci. Rádi by viděli Boha jako nevyššího a nejmocnějšího. I když se nám to na první pohled nezdá, nejmocnější však nemusí být zrovna ten, kdo krutě vládne, protože nejmocnější je láska, jak ukazuje
příběh s názvem POLÉVKA
Ve velké samoobslužné restauraci si jedna starší paní vzala u pultu velkou misku polévky, postavila ji na tác a po zaplacení položila tác na volný stolek. Kabelku si pověsila na opěradlo židle, chystala se, že se posadí a ochutná kouřící a voňavou polévku, když tu si uvědomila, že si zapomněla vzít lžíci. Nechala všechno, jak bylo, a zamířila k pokladně, kde byly lžíce uložené.
Když se vrátila, s překvapením spatřila, že na jejím místě sedí mladý černoch, který klidně pojídá její polévku. Žena zůstala zaraženě stát a pak se s netajeným rozhořčením posadila na sousední židli. Lžíci, kterou držela v ruce, ponořila pod nosem vetřelce do misky s polévkou. Mladík se usmál a pokračoval v jídle. Žena nabrala jednu lžíci polévky a také mladík si vzal jednu. Žena si pomyslela: „To je ale drzost! Kdybych tak měla víc odvahy! Vyhnala bych ho. Vždyť by k nám tyhle přistěhovalce neměli pouštět!“
A tak pokaždé, když si vzala lžíci polévky, si muž vedle ní, aniž by hnul brvou, nabral také. Pokračovali takhle až do chvíle, kdy v misce byl jen velmi malý zbytek polévky. Žena si pomyslela: „Teď chci opravdu vidět, co mi řekne, až bude polévka snědená.“ Mladík jí nechal poslední lžíci. Potom se zvedl, zdvořile pozdravil a odešel.
Žena se podívala na židli. Její kabelka zmizela. Zloděj! Byl to prachobyčejný zloděj. Rozhlížela se kolem sebe oklamaná, rozhněvaná, v obličeji celá rudá. Ale po mladíkovi ani stopy.
A pak, jak se tak dívala kolem, se hněv změnil ve zmatek a hluboký pocit trapnosti. Na vedlejším stole spatřila misku s polévkou bez lžíce; polévka už byla vystydlá. Na opěradle židle visela kabelka, tak jak ji tam nechala. Jak se styděla, když pochopila, co provedla, když si spletla stůl. Vždyť mladík, který jedl stejnou polévku, jakou si přinesla ona, se s ní vlastně rozdělil. Necítil pobouření, nadřazenost, nebyl nervózní na rozdíl od ní, která se ve své raněné pýše zesměšnila. Vzal to po dobrém.
Dodatek:
Ten černoch to udělal opravdu jako Ježíš, který přemohl zlo dobrem. On to největší zlo hřích a jeho následek smrt, přemohl tím, že obětoval dobrovolně to největší dobro svůj život, když, jak vyznáváme ve 4. článku víry, že trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben."
Katechismus katolické církve nám říká:
619
" Kristus zemřel za naše hříchy podle Písma" (1 Kor 15,3).
620
Naše spása pochází z iniciativy Boží lásky k nám, protože "on si nás zamiloval a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy" (1 Jan 4,10). "Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou" (2 Kor 5,19).
621
Ježíš se dobrovolně obětoval za naši spásu. Tento dar předznamenává a předem uskutečňuje během Poslední večeře: "Toto je moje tělo, které se za vás vydává" (Lk 22,19).
622
V tomto spočívá Kristovo vykoupení: "přišel ... aby dal svůj život jako výkupné za mnohé" (Mt 20,28), to je, aby miloval "své až do konce" (Jan 13,1), aby byli "vykoupeni" ... "ze svého prázdného způsobu života", jak ho "zdědili po předcích" (1 Petr 1,18).
623
Poslušností své lásky k Otci "až k smrti na kříži" (Fil 2,8), Ježíš splní své smírné poslání trpícího Služebníka, který ospravedlní mnohé tím, že vezme na sebe jejich nepravost.
629
Ježíš "měl z milosti Boží zakusit smrt za všechny". Ten, který zemřel a byl pohřben, je opravdu Boží Syn, který se stal člověkem.
630
Během Kristova pobytu v hrobě, jeho božská Osoba zůstávala spojena jak s jeho duší, tak s jeho tělem, které však byly mezi sebou odděleny smrtí. A právě kvůli tomu mrtvé Kristovo tělo nepoznalo porušení.
Věřící z blanenského děkanství k tomu v roce víry napsali:
Bylo mi už skoro 39 let, když jsem poznala, že budeme mít čtvrté dítě. Byl to docela šok a přiznám se, že jsem si už připadala dost stará na podobné „kousky“ v uvozovkách. V mém životě bylo dost převratných situací, také dost zdravotních problémů, a další těhotenství znamenalo novou zátěž. Využila jsem možnosti být sama v kostele, klečela jsem v lavici a snažila se modlit. Podotýkám znovu, že jsem byla v kostele sama.
Dost zoufale jsem volala k Pánu: „To přece po mě nemůžeš chtít, podívej se, jak jsem stará!“ A najednou se, vlevo za mnou, ozval hlas, který řekl jedinou větu: “A kolik bylo Alžbětě?“
Rázem jsem díky Boží milosti pochopila, že dítě i já jsme v Božích rukou, že On o všem ví, přeje si to, a postará se. A také se postaral. Celé těhotenství proběhlo bez nejmenších komplikací, a když se naše Kačenka narodila, prožívala jsem počtvrté okamžik absolutního štěstí. V hlavě mi sám od sebe naskočil žalm: Chválíme Tě, Pane, neboť jsou úžasná Tvoje díla…
Jenže po několika hodinách se velmi silným krvácením ukázalo, že mi při porodu pětikilového dítěte praskla děloha. Zdravotnický personál se rázem dal do pohybu. S úsměvem jsem se dívala, jak kmitají, a v duchu jsem si pořád zpívala. V jednom okamžiku se mě lékařka starostivě zeptala, jak se cítím, a když jsem jí s úsměvem od ucha k uchu řekla, že dobře, stoupla si až úplně ke mně, málem se svým nosem dotýkala mého, a řekla: „JAK TO? Tak velká ztráta krve, a vy máte tlak lepší než já, pulzy naprosto předpisové, krevní obraz ukázkový,
JAK TO??“
…jak to? Přece: úžasná jsou Tvoje díla
Vše je O.K., proto si Opakujeme Katechismus:
619
" Kristus zemřel za naše hříchy podle Písma" (1 Kor 15,3).
620
Naše spása pochází z iniciativy Boží lásky k nám, protože "on si nás zamiloval a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy" (1 Jan 4,10). "Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou" (2 Kor 5,19).
621
Ježíš se dobrovolně obětoval za naši spásu. Tento dar předznamenává a předem uskutečňuje během Poslední večeře: "Toto je moje tělo, které se za vás vydává" (Lk 22,19).
622
V tomto spočívá Kristovo vykoupení: "přišel ... aby dal svůj život jako výkupné za mnohé" (Mt 20,28), to je, aby miloval "své až do konce" (Jan 13,1), aby byli "vykoupeni" ... "ze svého prázdného způsobu života", jak ho "zdědili po předcích" (1 Petr 1,18).
623
Poslušností své lásky k Otci "až k smrti na kříži" (Fil 2,8), Ježíš splní své smírné poslání trpícího Služebníka, který ospravedlní mnohé tím, že vezme na sebe jejich nepravost.
629
Ježíš "měl z milosti Boží zakusit smrt za všechny". Ten, který zemřel a byl pohřben, je opravdu Boží Syn, který se stal člověkem.
630
Během Kristova pobytu v hrobě, jeho božská Osoba zůstávala spojena jak s jeho duší, tak s jeho tělem, které však byly mezi sebou odděleny smrtí. A právě kvůli tomu mrtvé Kristovo tělo nepoznalo porušení.
Pomodleme se APOŠTOLSKÉ vyznání víry:
STŘEDEČNÍ DOPOLEDNÍ PŘESTÁVKA
5. článek víry "JEŽÍŠ KRISTUS SESTOUPIL DO PEKEL, TŘETÍHO DNE VSTAL Z MRTVÝCH"
Vyslechněme Slovo Boží z 1. listu svatého apoštola Pavla Korinťanům:
"Odevzdal jsem vám především to, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písma a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písma, ukázal se Petrovi a potom Dvanácti" (1Kor 15,3-4).
Jak se Církev modlí
VE VYZNÁNÍ APOŠTOLSKÉM:
Věřím i v Ježíše Krista, který ...
Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých.
VE VYZNÁNÍ NICEJSKOCAŘIHRADSKÉM:
Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma.
Proti věku není léku, čas pomalu hlodá a hlodá a my jsme každý den smrti blíž a ani si to neuvědomujeme, jak dosti drsně ukazuje
příběh s názvem ŽÁBA
Jedna žába si vesele skákala mezi kameny a stvoly trávy až k svěžím listům leknínů. Přitom sledovala hmyzí pár, který s bzučením létal kolem, a skok za skokem se dostala až k ohradě vedle statku. V jednom rohu objevila zvědavá žába hrnec. Vyskočila na okraj a zjistila, že hrnec je plný chladné, průzračné vody. „Báječný bazén, a celý jen pro mě!“ pomyslela si. Vrhla se do vody a vystřídala všechny plavecké styly, které dokonale ovládala. Pak se začala ve vodě rozjařeně a bezstarostně šplouchat. Po chvíli nějaká nevšímavá ruka zažehla pod hrncem oheň. Voda se pomaloučku začala zahřívat. Najednou byla vlažná. Žábě to bylo příjemné. „Pořád lepší a lepší! Je to vyhřívaný bazén,“ a plavala si dál. Teplota začala stoupat. Voda byla teplá, poněkud teplejší, než by se to žábě zamlouvalo, ale příliš se s tím nezabývala; hlavně proto, že teplo ji postupně zmáhalo a uspávalo. Voda teď byla opravdu teplá až horká. Žábě to začalo být nepříjemné, ale byla tak zemdlená a otupená, že to snášela. Snažila se přizpůsobit a nedělala nic. Teplota vody byla stále vyšší, stoupala a stoupala. Ne prudce, ale postupně. Nakonec se žába uvařila a zahynula (NIKOLIV ZEMŘELA, JAK JE PSÁNO V KNIZE, ODKUD JSEM TO VYPSAL), aniž se pokusila dostat ven z hrnce. Kdyby byla žába skočila do hrnce s vodou zahřátou na padesát stupňů, byla by se vymrštila a vyskočila ven spásným skokem hodným olympijského rekordu. A pak by si vesele skákala dál. Ale stejně by jednou její život dohasl.
Dodatek:
Každý lidský život také skončí, všichni zemřeme, to je jisté. Pán Ježíš zemřel, byl skutečně mrtvý, jak můžeme jednoduše vyložit složitou část 5. článku víry, že sestoupil do pekel. To bylo v pátek. A třetího dne, tedy prvního po sobotě, už ho zase potkali živého. A to obojí společně vyznáváme v 5. článku víry.
Katechismus katolické církve nám říká:
636
Výrazem "Ježíš sestoupil do pekel" vyznání víry prohlašuje, že Ježíš skutečně zemřel, a že svou smrtí za nás přemohl smrt a ďábla, "který vládne smrti" (Žid 2,14).
637
Mrtvý Kristus sestoupil do místa pobytu mrtvých duší spojenou s jeho božskou Osobou. Otevřel brány nebes spravedlivým, kteří ho předešli.
656
Předmětem víry ve vzkříšení je událost historicky dosvědčená učedníky, kteří se skutečně setkali se Zmrtvýchvstalým a zároveň tajemně přesažná, poněvadž je vstupem Kristova lidství do Boží slávy.
657
Prázdný hrob a plátna na zemi samy o sobě znamenají, že Kristovo tělo uniklo poutům smrti a rozkladu Boží mocí. Připravují učedníky na setkání se Zmrtvýchvstalým.
658
Kristus "prvorozený z mrtvých" (Kol 1,18), je základem našeho vlastního vzkříšení, a to již nyní ospravedlněním naší duše, později oživením našeho těla.
Věřící z blanenského děkanství k tomu v roce víry napsali:
Když byla moje maminka malá (narodila se v roce 1898), v té době ženy pracovaly na poli a braly si s sebou svoje děti. Většinou pracovaly známé ženy společně a při práci si povídaly. Například okopávaly brambory na políčku jedné z nich, potom u druhé a další. Děti si mezi tím společně hrály.
Jednou ženy pracovaly na poli mé babičky. Náhle se přihnala bouřka. Maminky řekly dětem, aby šly napřed, že si vše posbírají a také hned půjdou.
Na naše pole se dalo jít po úzké pěšince, ale také širokou vozovou cestou, která místy vedla hlubokým úvozem, po obou stranách porostlým keři. Mezi dětmi byla také moje maminka a její o dva roky starší sestra Josefa, které říkali Pepino a jiné děti. Pepina byla z dětí nejstarší. Naše pole začíná úzkou mezí, která se postupně rozšiřuje do velké šíře. Ženy pracovaly asi uprostřed pole.
Děti běžely vedle meze po pěšince a ženy vyšly později a šly po vozové cestě úvozem. Když byly děti asi uprostřed cesty mezi naším polem a silnicí, bouřka už byla nad hlavou, uslyšela Pepina hlas, který volal: „Pepino, Pepino!“ Obrátila se a viděla ruku, která na ni kyne. Protože dětem velela jako nejstarší, řekla: „Počkejte tady, nikam nechoďte, já se musím vrátit, maminka mně volá“ a rychle se vracela zpět. Když došla na pole, nikoho tam nenašla a tak se vracela zpět k dětem. Když k nim docházela, obešla ji hrůza, protože uhodil blesk do jednoho z kaštanů, které rostly poblíž silnice u rybníka. Kaštan se roztříštil a hořel.
Když to uviděly maminky, které šly úvozem, začaly naříkat o svoje děti, protože ty by měly být právě v těch místech. Se strachem se blížily k silnici a v místech, kde se pěšinka setkává s vozovou cestou, se setkaly s dětmi. To bylo radosti!
V těch místech, kde Pepina viděla ruku, která na ni kyne, vyrostl smrk, který tam nikdo nesázel a roste tam stále. V okolí žádný smrk nerostl a do lesa je to daleko.
Vše je O.K., proto si Opakujeme Katechismus:
636
Výrazem "Ježíš sestoupil do pekel" vyznání víry prohlašuje, že Ježíš skutečně zemřel, a že svou smrtí za nás přemohl smrt a ďábla, "který vládne smrti" (Žid 2,14).
637
Mrtvý Kristus sestoupil do místa pobytu mrtvých duší spojenou s jeho božskou Osobou. Otevřel brány nebes spravedlivým, kteří ho předešli.
656
Předmětem víry ve vzkříšení je událost historicky dosvědčená učedníky, kteří se skutečně setkali se Zmrtvýchvstalým a zároveň tajemně přesažná, poněvadž je vstupem Kristova lidství do Boží slávy.
657
Prázdný hrob a plátna na zemi samy o sobě znamenají, že Kristovo tělo uniklo poutům smrti a rozkladu Boží mocí. Připravují učedníky na setkání se Zmrtvýchvstalým.
658
Kristus "prvorozený z mrtvých" (Kol 1,18), je základem našeho vlastního vzkříšení, a to již nyní ospravedlněním naší duše, později oživením našeho těla.
Pomodleme se NICEJSKOCAŘIHRADSKÉ vyznání víry:
STŘEDA ODPOLEDNE
6. článek víry "JEŽÍŠ VSTOUPIL NA NEBESA, SEDÍ PO PRAVICI BOHA, OTCE VŠEMOHOUCÍHO"
Vyslechněme Slovo Boží z evangelia svatého Marka:
"Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží" (Mk 16,19).
Jak se Církev modlí
VE VYZNÁNÍ APOŠTOLSKÉM:
Věřím i v Ježíše Krista, který ...
Vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího:
VE VYZNÁNÍ NICEJSKOCAŘIHRADSKÉM:
Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce.
Jistě bychom i my rádi viděli na vlastní oči živého Pána Ježíše. Toto bylo dopřáno 12 apoštolům, všem učedníkům i ženám po dobu 40 dnů. Pak vstoupil na nebe a slíbil, že s námi bude. Zdá se nám těžké tomu uvěřit, protože mnohokrát už jsme dali na různé sliby a byli jsme zklamáni. Ono totiž není tak těžké oklamat lidi, jak ukazuje
příběh s názvem OSLAVA NEDŮVĚRY
První školní den přinesl profesor do třídy velkou láhev. „Je naplněná parfémem,“ řekl studentům. „Chci změřit vnímání každého z vás. Jakmile ucítíte vůni parfému, zvedněte ruku.“ Potom láhev otevřel. Za chvíli se zvedly dvě ruce. A pak pět, deset, třicet... Nakonec byly všechny ruce nahoře. „Pane profesore, můžu otevřít okno?“ zeptala se jedna studentka, které se z množství vůně zatočila hlava. Přidali se k ní další studenti. Těžká vůně vznášející se ve vzduchu začínala být pro všechny nesnesitelná. Potom profesor ukázal láhev postupně každému z nich. Byla plná vody.
Dodatek:
Pán Ježíš učil, pak trpěl a vytrval na kříži až do poslední kapky krve. Z lásky k Otci daroval všechno. Proto je po jeho pravici a proto mu my můžeme ve všem věřit.
Katechismus katolické církve nám říká:
665
Kristovo nanebevstoupení označuje definitivní vstup Ježíšova lidství do Boží nebeské vlády, odkud znovu přijde, ale kterou zatím ukrývá před zraky lidí.
666
Ježíš Kristus, Hlava církve, vstupuje před námi do slavného království Otce, abychom my, údy jeho Těla, žili v naději, že jednou s ním budeme na věky.
667
Protože Ježíš Kristus vstoupil jednou provždy do nebeské svatyně, nepřestává se za nás přimlouvat jako prostředník, který nás ujišťuje, že na nás bude stále vylévat Ducha svatého.
Věřící z blanenského děkanství k tomu v roce víry napsali:
Když se mě překulila "padesátka", přišla jsem o práci, dostavily se nemoci a hlavně mě začaly pronásledovat myšlenky na blížící se stáří a smrt. Taky víra, která mě do té doby hodně dala, se počala kdesi ztrácet. Nemohla jsem pochopit, jak je možné, že když člověk jednou Boha pozná a pevně v něho věří, může se víra v Něho zase vytrácet. Byla jsem z toho nešťastná, dostavily se deprese. Zoufale jsem hledala Boží existenci v různých knihách.
Až jednou: šla jsem kolem knihovny a do oka mě padla knížka, kterou jsem ještě nikdy nečetla. Byly to "Myšlenky Anselma Grüna". Při jejím náhodném otevření jsem začala číst a nevěřila svým očím. „Bůh chce být Bohem neustále hledaným“ a dál - že výkyvy ve víře jsou normální. Přečtené věty mě naplnily velkou radostí. Vždyť Bůh odpověděl na moje myšlenky. Znal je. Věděl o mně všechno.
Teď už opět mám svoji víru, Pevně věřím že Bůh, který zná všechny moje obavy a strachy mě provede cestou stáří i možných nemocí, dá mi sílu je nést a jednou spočinu v jeho náruči.
Bůh se dá poznat každému, kdo ho hledá a po něm touží.
Vše je O.K., proto si Opakujeme Katechismus:
665
Kristovo nanebevstoupení označuje definitivní vstup Ježíšova lidství do Boží nebeské vlády, odkud znovu přijde, ale kterou zatím ukrývá před zraky lidí. 666 Ježíš Kristus, Hlava církve, vstupuje před námi do slavného království Otce, abychom my, údy jeho Těla, žili v naději, že jednou s ním budeme na věky.
667
Protože Ježíš Kristus vstoupil jednou provždy do nebeské svatyně, nepřestává se za nás přimlouvat jako prostředník, který nás ujišťuje, že na nás bude stále vylévat Ducha svatého.
Pomodleme se APOŠTOLSKÉ vyznání víry:
STŘEDEČNÍ ODPOLEDNÍ PŘESTÁVKA
ČTENÍ Z KNIHY P. PROF. PETRA PIŤHY: SLYŠTE SLOVO A ZPÍVEJTE PÍSEŇ, STRANY 128 - 135
Pomodlíme se modlitbu k jubilejnímu roku:
Bože, tys poslal našim předkům svaté Cyrila a Metoděje ...
