V úterý pokračovala pěší pouť úsekem ze Znojma do Miroslavi.
Ráno jsme vyrazili o půl sedmé ze Znojma. Již tradiční zastávky v Kuchařovicích, Žeroticích, Želeticích, Morašicích, Hostěradicích a na závěr v Miroslavi byly velmi milé a jejich obyvatelé nás všude bohatě pohostili. Pán Bůh zaplať! Počasí dnes bylo pro poutníky ideální a již po čtvrté hodině jsme dorazili do dnšního cíle - Miroslavi, kde bude v 7 hodin mše svatá.
Cestou se zpívá, modlí, ale je také příležitost pro rozjímání. Dnešní den se začalo se čtením duchovních promluv, tentokrát na téma Věřím v Boha. Texty promluv přinášíme i zde, aby ti, kteří s námi nemohou putovat, s mohli i takto k nám připojit.
Ke každému z 12 článků víry si
1. nejprve vyslechneme Slovo Boží,
2. pak si řekneme, jak se církev modlí ve vyznání APOŠTOLSKÉM
3. a hned na to ve vyznání NICEJSKOCAŘIHRADSKÉM, abychom si je mohli srovnat.
4. Přečteme si příběh z knih vydaných u karmelitánů a v salesiánů
5. a poslechneme základní body z katechismu k tomu článku víry.
6. Pak si poslechneme příběh z knížečky, kterou k roku víry vydali v blanenském děkanství a kde jsou zážitky s Bohem od kněží a věřících.
7. Tím bude všechno OK a my také budeme O.K. = opakovat katechismus.
8. Nakonec se pomodlíme apoštolské vyznání (před přestávkou) a nicejskocařihradské (na závěr dopolední části). Po čtení ze života sv. Metoděje se pomodlíme modlitbu k 1150. výročí:
“Bože, tys poslal našim předkům svaté Cyrila a Metoděje, ...
Ráno probereme dva články víry, mezi nimi bude POVINNÁ PŘESTÁVKA, odpoledne jeden článek víry a přidáme jednu kapitolu z knihy p. prof. Petra Piťhy: SLYŠTE SLOVO A ZPÍVEJTE PÍSEŇ, kde si dočteme život sv. Metoděje po smrti jeho bratra sv. Cyrila.
Upozorňuji, že na začátku pouti budou promluvy delší, pak čím dál kratší.
ÚTERÝ DOPOLEDNE
1. článek víry "VĚŘÍM V BOHA, OTCE VŠEMOHOUCÍHO, STVOŘITELE NEBE I ZEMĚ"
Vyslechněme Slovo Boží z knihy proroka Izaiáše:
"Obraťte se ke mně a dojdete spásy, všechny končiny země. Já jsem Bůh a jiného už není ... Přede mnou poklekne každé koleno a každý jazyk bude mluvit: "Jenom v Hospodinu - řekne o mně - je spravedlnost i moc" (Iz 45,22-24).
Jak se Církev modlí
VE VYZNÁNÍ APOŠTOLSKÉM:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.
VE VYZNÁNÍ NICEJSKOCAŘIHRADSKÉM:
Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,
všeho viditelného i neviditelného.
Když se někde stane něco mimořádného, nějaký div či dokonce zázrak, všichni se tam hrnou. Stává se to výjimečně, ale už to, že vůbec jsme, že žijeme, je velký div, přímo zázrak. Někdy nás to ani nenapadne, jak ukazuje
příběh s názvem DOMEK
Jeden muž, který žil ve městě, se rozhodl prodat svůj venkovský domek, zděděný po rodičích. Náhodou potkal svého přítele novináře, jehož koníčkem byla i poezie, a požádal ho, aby mu pomohl napsat inzerát, který by dal do novin nebo na internet. „Chci prodat svůj barák na venkově, ten, co ho taky znáš. Napsal bys mi pro to dobrý inzerát?“ A básník napsal: „ Prodám krásné stavení, u něhož po ránu zpívají ptáci, obklopuje ho zeleň lesíka a na zahradě osvěžuje pohled i vzduch jiskřivá a průzračná voda protékající bystřiny. Dům bývá zalit vycházejícím sluncem a zároveň nabízí k odpočinku stín verandy. Večery s jemným cvrkotem cvrčků tam oblažuje pohled na hvězdy.“ Za nějaký čas potkal básník onoho přítele a ptal se ho: „ Tak co, prodal jsi ten domek?“ „ Ne,“ zněla odpověď. „ Rozmyslel jsem si to. Když jsem četl inzerát, který jsi napsal, uvědomil jsem si, že vlastním poklad.“ Často podceňujeme dobré věci a honíme se za klamavými vidinami, které září v televizi. Raději se dívej kolem sebe a važ si toho, co máš. Uvědom si, jakou cenu pro tebe má tvůj dům, tví drazí, přátelé, na které se můžeš spolehnout, vědomosti, jež jsi získal, dobré zdraví a všechny krásné věci života, které jsou tvým nejcennějším pokladem.
Dodatek:
Všem je jasné, že divy a zázraky může udělat jen někdo velmi mocný. Někteří si myslí, že nejmocnější je příroda, jiní říkají, že něco nad námi musí být. Křesťané věří v jednoho Boha a vyjadřují to ve vyznání víry. Jeho první článek zní: "VĚŘÍM V BOHA, OTCE VŠEMOHOUCÍHO, STVOŘITELE NEBE I ZEMĚ"
Katechismus katolické církve nám říká:
228
"Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin Jediný" (Dt 6,4; Mk 12,29). "Svrchované Bytí musí být nezbytně jediné, to je bez čehokoli rovnocenného. Není-li Bůh jediný, není to Bůh."
229
Víra v Boha nás vede k tomu, abychom se k němu obraceli jako ke svému prvopočátku a ke svému poslednímu cíli a ničemu nedávali před ním přednost a ničím jej nenahrazovali.
230
Přestože se Bůh zjevuje, zůstává nevýslovným Tajemstvím: "Kdybych ho pochopil, nebyl by to Bůh".
261
Tajemství Nejsvětější Trojice je ústřední tajemství víry a křesťanského života. Jen Bůh sám je může dát poznat tím, že se zjevuje jako Otec, Syn a Duch svatý.
262
Vtělení Božího Syna zjevuje, že Bůh je věčný Otec a že Syn je soupodstatný s Otcem, totiž že je v něm a s ním jediný Bůh.
263
Seslání Ducha svatého, kterého Otec posílá jménem Syna a kterého Syn posílá "od Otce" (Jan 15,26 ), zjevuje, že je s nimi jediný Bůh. "S Otcem i Synem je uctíván a oslavován".
264
"Duch svatý vychází hlavně z Otce a protože Otec ho od věčnosti dává Synu, vychází z Otce i Syna společně".
315
Stvořením světa a člověka Bůh vydal první a všeobecné svědectví o své všemohoucí lásce a o své moudrosti, a první zvěst o svém "plánu blahovůle", který vrcholí v novém stvoření v Kristu.
321
Boží prozřetelnost spočívá v opatřeních, kterými Bůh s moudrostí a láskou vede všechny tvory k jejich konečnému cíli.
324
Zůstává tajemstvím, že Bůh dopouští fyzické i mravní zlo; avšak Bůh je osvětluje ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby přemohl zlo. Víra nám dává jistotu, že Bůh by nedopustil zlo, kdyby ze samého zla nevytěžil dobro a to cestami, které poznáme plně až ve věčném životě.
350
Andělé jsou duchoví tvorové, kteří neustále oslavují Boha a slouží jeho spásonosným plánům a v jejich rámci jiným tvorům:
382
Člověk je "jednota duše a těla". Učení víry tvrdí, že duchová a nesmrtelná duše je stvořena přímo Bohem.
383
"Bůh nestvořil člověka, aby ho ponechal samotného: od počátku 'je stvořil jako muže a ženu' (Gn 1,27) a jejich spojením vzniká první forma osobního společenství".
384
Zjevení nám dává poznat stav původní svatosti a spravedlnosti muže i ženy před hříchem! Štěstí jejich života v ráji vyplývalo z jejich přátelství s Bohem.
413
"Bůh neučinil smrt, ani se netěší ze zahynutí živých ... smrt vešla do světa ďáblovou závistí" (Mdr 1,13; 2,24).
414
Satan nebo ďábel a ostatní zlí duchové jsou padlí andělé, protože svobodně odmítli sloužit Bohu a jeho plánu. Jejich volba proti Bohu je definitivní. Snaží se strhnout člověka do své vzpoury proti Bohu.
415
"Člověk byl od Boha stvořen ve stavu svatosti. Vlivem svodů zlého ducha však na samém počátku dějin zneužil své svobody, pozdvihl se proti Bohu a zatoužil dosáhnout cíle svého života mimo Boha".
416
Adam jako první člověk ztratil kvůli svému hříchu prvotní svatost a spravedlnost, jež dostal od Boha nejen pro sebe, nýbrž pro všechny lidské bytosti.
417
Adam a Eva předali svému potomstvu lidskou přirozenost poraněnou jejich prvním hříchem a tedy zbavenou prvotní svatosti a spravedlnosti. Tato ztráta se nazývá "prvotní hřích".
418
Následkem prvotního hříchu je lidská přirozenost oslabená ve svých silách, podrobena nevědomosti, utrpení, moci smrti a náchylná ke hříchu (tento sklon se nazývá "žádostivost").
Kněží z blanenského děkanství k tomu v roce víry napsali:
Před výstavou o době lucemburských králů na hradě pražském přijel právě odtamtud odborník dojednat zápůjčku Velkomeziříčské Madony, která z té doby pochází. Po vyřízení všech složitých papírů a sjednání záruk pro tak vzácný kus mi říká s velkou touhou: „Rád bych se na ni ještě teď chvilku podíval. Umožníte mi to?“ „Ano, jistě,“ řekl jsem mu, ale v duchu mě napadlo: Teď to praskne. Taková vzácnost a my ji necháváme v otevřeném kostele, zabezpečeném jen šňůrami a houkačkou. (Ta by sice při překročení šňůry začala houkat , ale než by tam někdo z fary doběhl, zloděj odnese v klidu, co chce.)
Bylo před polednem, když jsme vstoupili do kostela. V zadní lavici se právě usebraně modlil starší muž. Odborník mi potichu a uznale říká: „Vidím, že máte zajištěný stálý dozor, to je správné.“
Bože, děkuji ti, že nás nikoho nikdy nepodrazíš. Děkuji ti za vše, cos mi dal i vzal, co mi dáváš i co mi bereš. Buď tvoje jméno pochváleno.
Vše je O.K., proto si Opakujeme Katechismus:
228
"Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin Jediný" (Dt 6,4; Mk 12,29). "Svrchované Bytí musí být nezbytně jediné, to je bez čehokoli rovnocenného. Není-li Bůh jediný, není to Bůh."
229
Víra v Boha nás vede k tomu, abychom se k němu obraceli jako ke svému prvopočátku a ke svému poslednímu cíli a ničemu nedávali před ním přednost a ničím jej nenahrazovali.
230
Přestože se Bůh zjevuje, zůstává nevýslovným Tajemstvím: "Kdybych ho pochopil, nebyl by to Bůh".
261
Tajemství Nejsvětější Trojice je ústřední tajemství víry a křesťanského života. Jen Bůh sám je může dát poznat tím, že se zjevuje jako Otec, Syn a Duch svatý.
262
Vtělení Božího Syna zjevuje, že Bůh je věčný Otec a že Syn je soupodstatný s Otcem, totiž že je v něm a s ním jediný Bůh.
263
Seslání Ducha svatého, kterého Otec posílá jménem Syna a kterého Syn posílá "od Otce" (Jan 15,26 ), zjevuje, že je s nimi jediný Bůh. "S Otcem i Synem je uctíván a oslavován".
264
"Duch svatý vychází hlavně z Otce a protože Otec ho od věčnosti dává Synu, vychází z Otce i Syna společně".
315
Stvořením světa a člověka Bůh vydal první a všeobecné svědectví o své všemohoucí lásce a o své moudrosti, a první zvěst o svém "plánu blahovůle", který vrcholí v novém stvoření v Kristu.
321
Boží prozřetelnost spočívá v opatřeních, kterými Bůh s moudrostí a láskou vede všechny tvory k jejich konečnému cíli.
324
Zůstává tajemstvím, že Bůh dopouští fyzické i mravní zlo; avšak Bůh je osvětluje ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby přemohl zlo. Víra nám dává jistotu, že Bůh by nedopustil zlo, kdyby ze samého zla nevytěžil dobro a to cestami, které poznáme plně až ve věčném životě.
350
Andělé jsou duchoví tvorové, kteří neustále oslavují Boha a slouží jeho spásonosným plánům a v jejich rámci jiným tvorům:
382
Člověk je "jednota duše a těla". Učení víry tvrdí, že duchová a nesmrtelná duše je stvořena přímo Bohem.
383
"Bůh nestvořil člověka, aby ho ponechal samotného: od počátku 'je stvořil jako muže a ženu' (Gn 1,27) a jejich spojením vzniká první forma osobního společenství".
384
Zjevení nám dává poznat stav původní svatosti a spravedlnosti muže i ženy před hříchem! Štěstí jejich života v ráji vyplývalo z jejich přátelství s Bohem.
413
"Bůh neučinil smrt, ani se netěší ze zahynutí živých ... smrt vešla do světa ďáblovou závistí" (Mdr 1,13; 2,24).
414
Satan nebo ďábel a ostatní zlí duchové jsou padlí andělé, protože svobodně odmítli sloužit Bohu a jeho plánu. Jejich volba proti Bohu je definitivní. Snaží se strhnout člověka do své vzpoury proti Bohu.
415
"Člověk byl od Boha stvořen ve stavu svatosti. Vlivem svodů zlého ducha však na samém počátku dějin zneužil své svobody, pozdvihl se proti Bohu a zatoužil dosáhnout cíle svého života mimo Boha".
416
Adam jako první člověk ztratil kvůli svému hříchu prvotní svatost a spravedlnost, jež dostal od Boha nejen pro sebe, nýbrž pro všechny lidské bytosti.
417
Adam a Eva předali svému potomstvu lidskou přirozenost poraněnou jejich prvním hříchem a tedy zbavenou prvotní svatosti a spravedlnosti. Tato ztráta se nazývá "prvotní hřích".
418
Následkem prvotního hříchu je lidská přirozenost oslabená ve svých silách, podrobena nevědomosti, utrpení, moci smrti a náchylná ke hříchu (tento sklon se nazývá "žádostivost").
Pomodleme se APOŠTOLSKÉ vyznání víry:
ÚTERNÍ DOPOLEDNÍ PŘESTÁVKA
2. článek víry "VĚŘÍM I V JEŽÍŠE KRISTA, SYNA JEHO JEDINÉHO, PÁNA NAŠEHO"
Vyslechněme Slovo Boží z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům:
"Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny" (Gal 4,4-5).
Jak se Církev modlí
VE VYZNÁNÍ APOŠTOLSKÉM:
Věřím ...
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho,
VE VYZNÁNÍ NICEJSKOCAŘIHRADSKÉM:
Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího,
který se zrodil z Otce přede všemi věky:
Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha,
zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem:
skrze něho všechno je stvořeno.
Bůh je neviditelný, nelze si ho ohmatat, proto mnozí odmítají všechno, co je spojené s vírou a dokonce pyšně křičí: Jáááá věřím jenom tomu, co vidím. Úplně zapomenou, že člověk, který už něco uviděl, tomu vlastně věřit nemůže právě proto, že už to vidí.
Přitom je tolik věcí, které si nemůžeme ohmatat ani přesně prohlédnout a přitom skutečně jsou, jak to ukazuje
příběh s názvem IDEÁL
Mudrc učil, že není možné žít bez ideálu, cíle a vysněné představy. Když chtěl vysvětlit jednomu neohroženému mladíkovi nezbytnost vysněné představy, ukázal na modravou linii horizontu a řekl mu: „Až tam musíš dojít. To je tvůj cíl!“ Mladík vyskočil a rychle vyrazil. Dospěl k prvním kopcům, ale modravá linie se posunula za hřeben hor. Mladík se znovu vydal na cestu, ale modravá linie byla za horami na konci rozlehlé roviny. Zklamaně se vrátil k mudrci. „Jak pokročím o deset kroků, horizont se posune o deset kroků dál. Cesta je sice dlouhá, ale já tam nedojdu.“ „Ano, správně!“ „ K čemu je tedy dobrá vysněná představa?“ „Abychom kráčeli dopředu.“
Dodatek:
Pán Ježíš není vysněná představa, v něm se neviditelný Bůh stal člověkem, se vším všudy i s plenkami, které Ježíšek potřeboval, i se slinami, když na něho plivali, i s krvavými ranami, když za nás trpěl. Proto nejsme snílci, díky tomu, že Pán Ježíš - Boží Syn, přijal skutečné lidské tělo, jak vyznáváme v 2. článku víry: "VĚŘÍM I V JEŽÍŠE KRISTA, SYNA JEHO JEDINÉHO, PÁNA NAŠEHO"
Katechismus katolické církve nám říká:
452
Jméno "Ježíš" znamená "Bůh zachraňuje". Dítě narozené z Panny Marie je pojmenováno "Ježíš", "neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů" (Mt 1,21): "Není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni" (Sk 4,12).
453
Jméno "Kristus" znamená "Pomazaný", "Mesiáš". Ježíš je Kristus, neboť Bůh ho obdařil Duchem svatým a mocí" (Sk 10,38). On je ten, který měl přijít, "to, v co doufá Izrael" (Sk 28,20).
454
Jméno "Boží Syn" znamená jedinečný a věčný vztah Ježíše Krista k Bohu, jeho Otci: on je Otcův jednorozený Syn a sám Bůh. Věřit, že Ježíš Kristus je Boží Syn je podmínkou k tomu být křesťanem.
455
Jméno "Pán" znamená božskou svrchovanost. Vyznávat nebo vzývat Ježíše jako Pána, znamená věřit v jeho božství. "Nikdo nemůže říci 'Ježíš je Pán', než v Duchu svatém" (1 Kor 12,3).
Kněží z blanenského děkanství k tomu v roce víry napsali:
Do diáře se vejde mnoho akcí, snadno se píšou, ale někdy je obtížné je také uskutečnit. Co si naplánuji na hodinu, trvá dvě, když mám za dvě hodiny napsat článek, nic mě nenapadá a ve chvíli, kdy bych měl hotový text odeslat, nemám ani řádek, a k tomu se nahrnou neplánované návštěvy, telefonáty nebo pohřby. Někdy už je toho tolik, že pořád něco dělám a nemám čas se zastavit, srovnat si všechno v hlavě a probrat to s Nejvyšším nadřízeným. Dělám vše jaksi mechanicky a nemám čas to prožívat, radovat se z podařeného a hledat, jak napravit nepodařené.
Před několika lety jsem si začal klást otázku, jestli jsem ještě věřící, nebo jen jako duchovní řemeslník uspokojuji náboženské potřeby věřících. Tehdy jsme byli s farníky na pouti na Lomečku. Byla tam zrovna nějaká sláva, plno lidí, mši venku před kostelem sloužil pan kardinál. Oblékal jsem se ke mši, ale kdosi mě poslal zpovídat na lavičku za kostelem. Myslel jsem, že stihnu i mši, ale kajícníků bylo tolik, že se to nepodařilo. Začalo pršet a déšť postupně nabýval na síle. Vytáhl jsem deštník a zpovídal dál. Poslední kajícník odešel půl hodiny po mši.
Teprve v té chvíli jsem si všiml, že stojím po kotníky ve vodě, která stékala do prohlubně vytvořené před lavičkou tisíci nohou odpočívajících poutníků. Během zpovídání jsem vůbec nevnímal, že mi teče do bot. Vylil jsem vodu, vyždímal ponožky, a domů jsem se vracel přesvědčen o tom, že to s tou mojí farářskou vírou není tak zlé, jak jsem si ještě ráno myslel.
Vše je O.K., proto si Opakujeme Katechismus:
452
Jméno "Ježíš" znamená "Bůh zachraňuje". Dítě narozené z Panny Marie je pojmenováno "Ježíš", "neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů" (Mt 1,21): "Není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni" (Sk 4,12).
453
Jméno "Kristus" znamená "Pomazaný", "Mesiáš". Ježíš je Kristus, neboť Bůh ho obdařil Duchem svatým a mocí" (Sk 10,38). On je ten, který měl přijít, "to, v co doufá Izrael" (Sk 28,20).
454
Jméno "Boží Syn" znamená jedinečný a věčný vztah Ježíše Krista k Bohu, jeho Otci: on je Otcův jednorozený Syn a sám Bůh. Věřit, že Ježíš Kristus je Boží Syn je podmínkou k tomu být křesťanem.
455
Jméno "Pán" znamená božskou svrchovanost. Vyznávat nebo vzývat Ježíše jako Pána, znamená věřit v jeho božství. "Nikdo nemůže říci 'Ježíš je Pán', než v Duchu svatém" (1 Kor 12,3).
Pomodleme se NICEJSKOCAŘIHRADSKÉ vyznání víry:
ÚTERÝ ODOPOLEDNE
3. článek víry "JEŽÍŠ KRISTUS BYL POČAT Z DUCHA SVATÉHO A NARODIL SE Z MARIE PANNY"
Vyslechněme Slovo Boží z evangelia svatého Lukáše:
"Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám?" "Sestoupí na tebe Duch svatý" (Lk 1,34-35).
Jak se Církev modlí
VE VYZNÁNÍ APOŠTOLSKÉM:
Věřím i v Ježíše Krista, ................. jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny.
VE VYZNÁNÍ NICEJSKOCAŘIHRADSKÉM:
On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe.
Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.
Spojit to Boží tedy neviditelné a s lidským tělem, které je viditelné, to je velice těžký úkol, to se nedá srovnat se studeným ohněm, který vymysleli cirkusáci, aby pak mohli předvádět, jak ochočená šelma skáče skrz hořící kruh. To vyžadovalo víc než nejlepší lidský důvtip, kterého je také zapotřebí, jak ukazuje příběh s názvem SAMURAJ A RYBÁŘ
Jeden samuraj přijel k rybáři pro peníze, které mu dříve půjčil. Jelikož chudý rybář neměl čím zaplatit, uprchl a před samurajem, který byl známý svou zlou povahou, se snažil ukrýt. Když ho samuraj nenašel v domě, hledal ho po celé vsi. Byl stále zuřivější, neboť mu došlo, že se rybář před ním skrývá.
Před setměním jej nakonec našel na dně rokle. Rozzlobeně tasil meč a zakřičel: „Co mi povíš?“ Rybář odpověděl: „Než mě zabijete, rád bych vám něco řekl,“ pravil rybář pokorně. Samuraj na to: „Ty nevděčníku! Půjčil jsem ti peníze, když jsi je potřeboval, dal jsem ti rok na splacení dluhu, a ty se mi teď takto odměňuješ! Mluv, než si to rozmyslím.“ „Je mi to líto,“ řekl rybář. „Chci jen říci, že jsem se zrovna naučil umění prázdné ruky a první příkaz je: Když ukážeš ruku, zadrž hněv; když ukážeš hněv, zadrž ruku. Samuraj zůstal zaraženě stát, když uslyšel ta slova z úst prostého rybáře. Zastrčil meč do pochvy a řekl: „Máš pravdu. Ale zapamatuj si, že se přesně za rok vrátím a bylo by lépe, kdybys měl peníze.“ Potom odjel.
Domů se vrátil už za noci. A jak bylo jeho zvykem, chystal jako vždycky přede dveřmi zavolat „Tak už jsem zpátky.“ Vtom si všiml pruhu světla vycházejícího z jeho pokoje. Zaostřil zrak a spatřil svou spící ženu a vedle ní nejasný obrys jiné osoby. Uvědomil si, užaslý a plný zlosti, že je to postava samuraje!
Uchopil meč a potichu se plížil ke dveřím ložnice. Zvedl meč a chystal se zaútočit, když si vzpomněl na rybářova slova: Když ukážeš ruku, zadrž hněv; když ukážeš hněv, zadrž ruku.
Vrátil se ke vchodu do domu a nahlas řekl: „Tak už jsem zpátky.“ Manželka vstala, otevřela dveře a vyběhla mu naproti spolu se samurajovou matkou oblečenou do pánských šatů. Oblékla si samurajský oděv, aby v době jeho nepřítomnosti zaplašila případné útočníky.
Rok, který dostal rybář na splacení dluhu, uběhl rychle. Samuraj opět podnikl dlouhou cestu. Rybář ho již čekal. Jakmile samuraje zahlédl, vyběhl mu vstříc a řekl: „Prožil jsem dobrý rok. Tady vracím, co vám dlužím, a navíc i s úroky. Ani nevím, jak vám poděkovat!“ Samuraj položil muži ruku na rameno a řekl: „Peníze si ponechej. Nic mi nedlužíš. Dlužníkem jsem já. Vděčím ti za život své ženy.“
Dodatek:
Lidský duch vítězí nad hmotou, to je nám jasné. Boží duch, tedy Duch Svatý dokázal, že Panna Maria počala a porodila Božího Syna, že mu dala tělo, jak se modlíme ve 3. článku vyznání víry
Katechismus katolické církve nám říká:
479
V čase stanoveném Bohem se jednorozený Syn Otce, věčné Slovo, to je Slovo a podstatný obraz Otce, vtělil: aniž by ztratil božskou přirozenost, přijal lidskou přirozenost.
480
Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý člověk v jednotě své božské Osoby; proto je jediným Prostředníkem mezi Bohem a lidmi.
481
Ježíš Kristus má dvě přirozenosti, božskou a lidskou, ne smíšené, nýbrž spojené v jediné Osobě Božího Syna.
482
Protože je Kristus pravý Bůh a pravý člověk, má lidskou rozumovou schopnost a vůli, dokonale sladěné a podřízené jeho božské rozumové schopnosti a jeho vůli, kterou má společnou s Otcem a Duchem svatým.
509
Maria je opravdu "Matka Boží", protože je Matkou věčného Božího Syna, který je sám Bohem.
563
Ať už jsme pastýři nebo mudrci, zde na zemi se nemůžeme setkat s Bohem, leč že poklekneme před betlémskými jeslemi a budeme se mu klanět, skrytému ve slabém dítěti.
564
Ježíš nám dává příklad svatosti v každodenním životě rodiny a práce svou poslušností Marie a Josefa, stejně jako svou pokornou prací během dlouhých let v Nazaretě.
567
Nebeské království byla na zemi zahájeno Kristem. "Projevuje se lidem ve slovech, činech a přítomnosti Kristově". Církev je zárodek a počátek tohoto království. Jeho klíče jsou svěřeny Petrovi.
Věřící z blanenského děkanství k tomu v roce víry napsali:
Při brigádách na odvlhčování jedovnického kostela nebylo výjimkou, že se v sobotu sešlo i padesát brigádníků! Ukočírovat takovou sílu k smysluplnému využití, bylo velmi těžké. Bylo nutné vytvořit partu lidí, kteří by byli vždy k dispozici, věděli co a jak se má dělat a vedli akci ke zdárnému konci. To se podařilo. Vydatně pomáhali studenti, učni, důchodci a za minimální mzdu odvedli práci, kterou by renomované firmy nikdy neodvedli. Měl jsem možnost být u většiny těchto akcí. Byl jsem potěšen a nadšen z lidí se kterými jsem se při nich setkal. Ať už to byli zmínění studenti z obcí z celé farnosti, anebo ostatní občané. Všichni chtěli pro farnost něco udělat! Samozřejmě, že to byli a jsou věřící lidé a bylo to znát! Co slíbili, udělali, když nemohli, omluvili se, spolehnutí takřka stoprocentní. Pro mě to bylo a je i nadále velká vzpruha a radost se s takovými lidmi setkávat a mám dojem potvrzený letitou zkušeností, že i pro ostatní parťáky je to stejné. Jsou to lidé zkušení – vyškolení životem, prací a praxí! To ale nebrání a nebránilo tomu, aby své obzory dále rozšiřovali. Naším hlavní školitelem v oblasti odvlhčování byl pan Žurek z Brna – Kohoutovic. Bohu díky. Tak mohli Karel, Luba, Fana, Franta, Míra, Olda, Lojza, Pepa a další, vykonat pro farnost jedovnickou farnost mnohé věci. Pracovali jsme v Jedovnicích, v Ostrově u Macochy, Senetářově, Vilémovicích, Kotvrdovicích, několikrát ve Křtinách, Lažánkách i v Babicích nad Svitavou. Takovou ojedinělou akcí, byla oprava střechy kostela a hospodářských stavení fary v Jedovnicích, které nám poničila vichřice v červnu ze soboty na neděli v roce 2010. Naštěstí Luba posbíral strhané plechy ještě nad ránem, část jsme jich měli v zásobě, stejně tak i náhradní „bobrovku“. Dostali jsme od pana děkana dispens, telefony drnčely, a ještě v neděli byly střechy obou objektů generálně opraveny! Sešlo se nás sedmnáct včetně dvou žen a amatérských horolezců.
Každý z nás je jiný a přece se rádi vidíme. Jiný byl i Pepa H., který nás předešel na věčnost, nepraktický, bez mužské síly, ale spolehlivý! Vždycky nám srdce poskočilo, když se po pěší túře „Jakubem“ takřka přesně v 7.00 hod. objevil za hřbitovní zdí u kostela.
Naší odměnou kromě toho „kalorného“, které za práci dostáváme, je především to, že jsme se mohli setkávat, vidět se, mluvit spolu a třeba se i přátelsky pošťuchovat. Poznali jsme mnohé krásné lidi, poznali jsme krásy lidské práce i umění, které z objektů, na kterých jsme pracovali, vyzařovalo a kterým nesly a nesou dědictví našich předků.
Byl jsem nadšen spoluprací učňů a studentů z jedovnické farnosti. Po mých zkušenostech ze sportu, kdy jsem se po léta setkával s mladými kluky, kteří mluvou a chováním zrcadlili domácí výchovu, vlastně nevýchovu, to pro mě bylo pohlazení po duši.
Je nám už dost roků a nevíme jak dlouho nám zdraví dovolí v naší činnosti pokračovat. Ať tak či onak, už jsme byli obdarováni, těmi lidmi o kterých jsem se zmínil a kteří v sobě nesou ducha víry. Bohu
díky. Naše poděkování patří i našim ženám, protože bez jejich pochopení bychom nemohli dělat vůbec nic.
Vše je O.K., proto si Opakujeme Katechismus:
479
V čase stanoveném Bohem se jednorozený Syn Otce, věčné Slovo, to je Slovo a podstatný obraz Otce, vtělil: aniž by ztratil božskou přirozenost, přijal lidskou přirozenost.
480
Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý člověk v jednotě své božské Osoby; proto je jediným Prostředníkem mezi Bohem a lidmi.
481
Ježíš Kristus má dvě přirozenosti, božskou a lidskou, ne smíšené, nýbrž spojené v jediné Osobě Božího Syna.
482
Protože je Kristus pravý Bůh a pravý člověk, má lidskou rozumovou schopnost a vůli, dokonale sladěné a podřízené jeho božské rozumové schopnosti a jeho vůli, kterou má společnou s Otcem a Duchem svatým.
509
Maria je opravdu "Matka Boží", protože je Matkou věčného Božího Syna, který je sám Bohem.
563
Ať už jsme pastýři nebo mudrci, zde na zemi se nemůžeme setkat s Bohem, leč že poklekneme před betlémskými jeslemi a budeme se mu klanět, skrytému ve slabém dítěti.
564
Ježíš nám dává příklad svatosti v každodenním životě rodiny a práce svou poslušností Marie a Josefa, stejně jako svou pokornou prací během dlouhých let v Nazaretě.
567
Nebeské království byla na zemi zahájeno Kristem. "Projevuje se lidem ve slovech, činech a přítomnosti Kristově". Církev je zárodek a počátek tohoto království. Jeho klíče jsou svěřeny Petrovi.
Pomodleme se APOŠTOLSKÉ vyznání víry:
ÚTERNÍ ODPOLEDNÍ PŘESTÁVKA
ČTENÍ Z KNIHY P. PROF. PETRA PIŤHY: SLYŠTE SLOVO A ZPÍVEJTE PÍSEŇ, STRANY 112 - 127
Pomodlíme se modlitbu k jubilejnímu roku:
Bože, tys poslal našim předkům svaté Cyrila a Metoděje ....
