Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.
(Žl 86,1–3)
Nenechme se oklamat nesprávnou nadějí! Nepřestane-li nepřátelství a nenávist a neuzavřou-li se trvalé a čestné úmluvy o zajištění všeobecného míru do budoucna, je možné, že lidstvo, které se navzdory svému podivuhodnému vědění octlo už ve vážném nebezpečí, dospěje k té neblahé hodině, v níž nepozná jiný mír než hrozný mír smrti. Ale Kristova církev, když to vyslovuje uprostřed úzkostí naší doby, nepřestává skálopevně doufat. Našemu věku chce opět a opět, vhod i nevhod předkládat apoštolské poselství: „Hle, teď je ta doba příhodná“ ke změně srdce, „hle, teď je ten den spásy“.
(GS 82)
