Narodila se v roce 1964 v Třebíči, vystudovala VŠ teologického zaměření, má dvě osvojené děti a v současné době pracuje v oblastní charitě Třebíč jako pastorační asistentka.
Jaká je náplň tvého zaměstnání v Charitě?
V oblastní charitě Třebíč pracuji od r. 1999, původně na pozici vedoucího střediska, nyní ve funkci pastoračního asistenta. Protože Charita je křesťanská organizace, snažím se povzbuzovat zdejší pracovníky i klienty k tomu, aby tuto skutečnost respektovali a uvědomovali si, že pracovat v organizaci zřizované církví s sebou nese i jistou odpovědnost. Očekává se totiž od ní, že poskytované služby budou kvalitnější a lidskost i milosrdná láska půjdou s kvalitou v ruku v ruce...
Pastorace na Charitě obnáší spoustu mravenčí práce uvnitř organizace i velkou snahu prezentovat ji na veřejnosti jako nedílnou složku pomáhající a sloužící církve a dostat do podvědomí veřejnosti, že sbírky nejsou její prioritní aktivitou.
Vyučuješ také náboženství. Jsou děti jiné, než za tvého mládí? Jak se snažíš je ukáznit?
Děti určitě jiné nejsou, ale jiná je doba, děti se jí snaží přizpůsobit, a to se v jejich chování a zájmech musí projevit. Myslím si, že dnešní děti jsou vzdělanější a mají rozhodně větší přehled, protože přístup k informacím je díky internetu dnes mnohem snadnější a jednodušší. Děti jsou podle mého méně odolné vůči zátěži, hůře se uskromňují, jsou náročnější ve výběru toho, co je uspokojí, a jen nerady se nějak vyčleňují a liší. Také méně svým učitelů odpouštějí...Zároveň se mi zdá, že jim chybí opravdové upřímné nadšení pro cokoliv, což je dané tím, že je vše až příliš snadno přístupné, nemusí vyvinout téměř žádnou námahu k dosažení čehokoliv. Mezi dětmi jsou bohužel stále znatelnější rozdíly mezi bohatšími a chudšími.
Slovíčko "snaha" je na místě, protože v náboženství není příliš prostředků, kterými by se děti daly ukáznit. Děti se mi bezpečně ukázní v těchto případech: písemka, zajímavý poutavý příběh, napínavá hra.
U sv. Martina míváš nedělní kázání pro děti. Jakou máš účast a kde hledáš inspiraci pro zpestření?
Nedělní katecheze pro děti zavedl už otec Pavel Dokládal a od té doby jsme věrná čtyřka, která se školních dětí o nedělích a některých svátcích ujímá. Pro každého z nás to znamená jednou za čtyři týdny si pro ně připravit dvacetiminutový program. Sama za sebe jsem zvolila metodu povídání a příběhů, které se tématicky váží k evangeliu. Orientuji své povídání na praktické a dětem blízké příklady ze života, aby jim rozuměly, byly pro ně poučné....Inspiraci čerpám z nejrůznější literatury, internetu, situací z běžného života.
Nedělní katecheze navštěvuje 30 až 35 dětí, přičemž hojnější účast je při mši sv. v 10.30 h.
Vedeš také skupinu Živých růží, občas máš při mši sv. čtení, jsi členkou farní rady, doma tě čekají domácí práce včetně venčení psa, obděláváš velký kus zahrady...Nepatříš náhodou ke stíhačkám, které nestíhají?
Protože nemám ráda, když se něco nestíhá, snažím se být stíhačka, která stíhá, a to bohužel někdy za cenu určité únavy a známek opotřebovanosti. Myslím ale, že jsou lidé, kteří toho za svůj život dokáží stihnout mnohem víc. Zahrada mě baví, to je pro mě velká relax, pejsek už je starší dáma, která vyžaduje svůj režim, na nějž jsme zvyklí, a protože podle Saint Exupéryho jsme "zodpovědni za to, co jsme k sobě připoutali", tak i když je to někdy náročnější, musí se to zvládnout.
Přes všechny trampoty míváš smysl pro humor. Jaký máš oblíbený vtip?
Řada věcí nám nevychází tak, jak jsme si kdysi naplánovali, ale přesto, že někdy Božím plánům ne vždy dost dobře rozumíme, spousta situací nám dá nějaký smysl až při pohledu zpět a nad čím dnes lamentujeme, za to zítra můžeme děkovat. A já věřím, že co nepochopíme zde na zemi, určitě se nám jednou vyjasní na věčnosti a budeme žasnout nad Boží důsledností. Humor je úžasný Boží dar člověku a drží nás nad hladinou v příbězích života z nichž bychom raději svoji roli vystřihli.
Humor mě vždy pobaví, pokud je slušný, nikoho neuráží a má trefnou pointu. Tak třeba tenhle vtip:
Maminka budí syna v neděli ráno o půl deváté:
"Vstávej, honem už je moc hodin."
Synkovi se vůbec nechce a tak namítá:
"Mamííí, můžeš mi říct alespoň tři důvody, proč musím vylézt z těch teploučkých peřin?"
"Tak za prvé - je půl deváté, za druhé - v devět začíná mše svatá a za třetí - máš ji sloužit ty!!!"
(zkráceno)
převzato z třebíčského zpravodaje Naše společenství