Krátký životopis světce, který zemřel v bunkru hladu 14. srpna 1941, den před slavností Nanebevzetí Panny Marie, které se cele odevzdal. Nabídl svůj život jako náhradu za život svého spoluvězně, otce rodiny... To bylo vyvrcholení jeho života, ale celý jeho život byl obětí...
Narodil se 8. ledna 1894 poblíž Lodže v Polsku. Při křtu dostal jméno Rajmund. Měl čtyři sourozence (dva starší a dva mladší). Když byl malý, zjevila se mu Panna Maria se dvěma korunami a ptala se ho, zda je chce. Jedna byla bílá a představovala vytrvalost v nevinnosti a druhá byla červená znázorňující mučednictví. Rajmund souhlasil. Panna Maria naň mile pohlédla a zmizela. Od té příhody byl Rajmund hloubavější.
Od 13-ti let byl ve františkánské koleji ve Lvově. Měl značné nadání, vynikal v matematice a fyzice a spolužákům byl milým kamarádem. V 16ti letech požádal o přijetí do noviciátu, který začal 4. 9. 1910. Zároveň dostal jméno Maxmilián. Při věčných slibech 1. 11. 1914 k němu přijal jméno Maria. Představení ho poslali na studie do Říma, odkud se vrátil se dvěma doktoráty.
V Římě při rozhovorech s mládeží různých zemí si jasně uvědomoval, že největší nemocí lidského života je otroctví hříchů, v nichž se nachází milióny duší. V souvislosti se svou hlubokou láskou k Panně Marii mu v té době byla vnuknuta myšlena o založení „Militia Immaculatae - Rytířstva Neposkvrněné, které už za jeho života mělo tisíce členů. Společně s dalšími šesti spolužáky se dohodli na schválení programu. Jako podmínka členství bylo zvoleno úplné odevzdání se Neposkvrněné za nástroj v jejích rukou a nošení její tzv. zázračné medailonky, kterou ona sama požádala razit, při svém zjevení 27. 11. 1830 v Paříži Kateřině Labouré. Kněžské svěcení přijal 28. dubna 1918.
Ve svých 26-ti letech si při jedné rekolekci sestavil životní pravidla s cílem „dosáhnout co největší svatosti.“. První jeho velkou snahou se stalo vlastní posvěcení, protože zastával názor, že jen z vlastní plnosti je možné druhým rozdávat. Základ úspěchu viděl ve vyhýbání se hříchům. Vyřadil tak ze svého života smrtelný hřích a Pannu Marii velmi často prosil o milost síly k přemáhání všeho, co pochází od jejího nepřítele.
Do Polska se vrátil až rok po svém vysvěcení. Začal přednášet filosofii a dějiny církve na univerzitě v Krakově. Jeho zdravotní stav však nebyl příliš dobrý, trpěl tuberkulózou, a aby se vyhnul častému chrlení krve, pohyboval se velmi pomalu. To vyprovokovalo několik studentů k tomu, aby ho začali přezdívat „marmeláda“. Během svého léčení začal vydávat měsíčník „Rytíř Neposkvrněné“, ve kterém se snažil seznamovat lidi s cestou ke štěstí. O dva roky později otevřel v Niepokalanówě Malý misijní seminář. S misijní aktivitou však nemínil čekat na dorost. Po návštěvě Lurd ve Francii svěřil naplánovanou misii sv. Terezii z Lisieux a v roce 1930 vyrazil se čtyřmi dalšími řeholníky na Dálný východ.
Cestou se učili jazyky a plánovali vydávání „Rytíře“ v čínštině a japonštině, což jim bylo biskupem v Port Saidu schváleno. Přes Vietnam a Čínu, kde dva řeholníci zůstali v Šanghaji, doplul s jedním 24. 4. 1930 do Nagasaki. Uvítán byl biskupem Januárem Hayasakou a již přesně po měsíci potvrdil telegramem domů: "Dnes rozesíláme japonského Rytíře. Máme tiskárnu. Sláva Neposkvrněné“.
Po necelém roce Maxmilián Maria otevřel japonský Niepokalanów na úbočí hory Hikosan a nazval ho: "Mugenzai no Sono" - Zahradou Neposkvrněné. V témže roce 1931 založil noviciát a do pěti let otevřel malý seminář. Péče o formaci a výchovu místních adeptů mu byla doporučena papežem. Tisk považoval za mimořádně významný prostředek šíření víry a svůj časopis nabízel i nevěřícím a nekatolíkům. Jeho náklad v Japonsku vzrostl do roku 1936 na 63500 výtisků.
Posledního května 1932 odjel z Japonska do Malabaru v Indii. Po počátečních obtížích získal povolení k založení kláštera u Arnakulam, pozemek a dům s kaplí, ale byl odvolán zpět do Japonska. O založení dalších klášterů typu Niepokalanów se Maxmilián Maria snažil i v Číně a Koreji.
V roce 1936 byl povolán zpět do Polska. O několik měsíců později přiměl celý řád k zasvěcení Neposkvrněné 8.12. Ani ne o dva roky později vydával z Polska Rytíře v latině do více zemí.
Roku 1939, před vypuknutím války, přednášel bratrům o třetím období života, které nazýval "utrpení." Zdůrazňoval, že "netřeba se bát do tohoto období vstoupit, protože utrpení přijímané s láskou nás přibližuje nejvíce k Neposkvrněné a vyprošuje nejvíce milostí, které jsou nutné ke spáse a posvěcení duší."
Sám svou touhu po mučednictví vyjádřil slovy: "Toužím, abych byl pro Neposkvrněnou rozdrcen na prach."
V roce 1939 obsadili Němci klášter a začal transport jeho obyvatel do Německa, včetně otce Maxmiliána a dalších řeholníků. Po propuštění se vrátil zpět a staral se o bezdomovce, z nichž většina byli Židé. Snažili se jim poskytnout zaměstnání a dělili se s nimi o veškeré zásoby.
Na začátku roku 1940 vyšel o nich pomlouvačný článek. Pro otce Maxmiliána si gestapo přišlo až v únoru roku 1941. V květnu téhož roku byl převezen do koncentračního tábora Osvětim. V červenci roku 1941 z bloku 14 utekl mladý Slezan Jan, a protože nebyl dopaden, bylo rozhodnuto, že za něj deset jeho spoluvězňů zemře hladem. Byl vybrán i František Gajowniczek, který propukl v nářek, že po sobě zanechá ženu a děti. Maxmilián Kolbe se nabídl, že obětuje svůj život za jeho. V hladomorně, kterou naplňoval modlitbou a zpěvem, vydržel dva týdny bez sousta i kapky vody. Dne 14. srpna (den, kdy si církev připomíná jeho památku) 1941 byl usmrcen fenolovou injekcí. Blahořečen byl v roce 1971. Jeho svatořečení v roce 1982 přihlížel se slzami v očích společně se svou manželkou i zachráněný František Gajowniczek.
Mezi jeho atributy patří františkánský hábit, nebo také pruhovaný oděv s číslem 16670, brýle, dvě koruny. Je patronem dárců krve. protipotratového hnutí, 20. Století, amatérských rádií a drogově závislých.
„Když svou malou lidskou vůli ztotožníme s vůlí Boha, získáme svatost.“ (Sv. Maxmilián Maria Kolbe)
@@@
Zpracovala a pro Fatym.com poskytla Anna Balintová
(Na Fatym.com vydáno 13. 8. 2013; 13. 8. 2017 - 11170; 14. 8. 2019 - 14388; 14. 8. 2021 - 17330; 14. 8. 2022 - 18715; 13. 8. 2024 - 20411 přečtení)
