I tam, kde jsou věřící v menšině nebo se dokonce stávají oběťmi pronásledování, nesmí Církev ztratit svou schopnost zůstat lidem v každodenním životě nablízku a ohlašovat zde životadárné poselství evangelia.
...pomáhat Církvi, aby byla i nadále přítomna "uprostřed příbytků svých synů a dcer"...
Nastal též čas pro novou evangelizaci Západu, kde mnozí z těch, kdo přijali křest, vedou život zcela nekřesťanský.
Církve chápou, že nemohou misijně působit na nekřesťany v jiných zemích a kontinentech, jestliže se nestarají vážně o nekřesťany ve vlastním domě.
... misijní pohotovost dovnitř je věrohodným svědectvím a impulsem pro misijní pohotovost navenek a naopak. (Jan Pavel II.)
Být křesťanem a "být Církví" znamená také být misionářem, nebo nebýt vůbec. Milovat svou víru znamená vydávat jí též svědectví, ukazovat ji druhým a dovolit jim, aby se jí účastnili. Nedostatek misijní horlivosti je nedostatkem horlivosti ve víře. Naopak platí, že předáváním se víra jen posiluje.
Leží nám misijní poslání skutečně na srdci?
| Zdroj: Synoda biskupů - XIII. řádné generální shromáždění