Je středa ráno, první celý den pobytu soluňáků v Jeníkově.
V 7:10 měli soluňáci rozcvičku, v 7:30 pak bylo společná modlitba ranních chval v kostele. Poté následovalo půlhodinové rozjímání nad textem „Když jsme pověřeni nějakou službou, nenecháváme se ovládat malomyslností, protože Bůh nám milosrdně pomáhá.“ z Pavlova listu. Soluňáci se pak odebrali na zahradu, kde jsme zjistili, že stan přežil i noc a oni mají kde snídat. Po snídani se soluňáci rozdělili do skupinek a vyšli na svoji misijní cestu po Jeníkově, Oldřichově a Duchcově. Po obědě začala v kostele adorace, která trvala až do 17 hodin. Kluci se na ní střídali po skupinkách. Ti, kteří zrovna nebyli na adoraci, pak pracovali na zahradě, natírali plot v předzahrádce, bourali zeď v kotelně a dělali ještě mnoho jiných činností, které jsou kolem fary potřeba.
Někteří soluňáci také uklízeli kapli sv. Anny, kde v 17 hodin začala poutní mše svatá. Otec Marek v promluvě mluvil o životě sv. Jáchyma a Anny, poukázal na jejich obyčejný život, který žili v tichosti a službě ostatním. Potom následovala večeře a po ní večerní chvály v kostele. Večer byl pak volný program, kluci šli hrát fotbal. Když se setmělo, sešli se na zahradě, kde jim otec Marek povídal o sv. Cyrilovi a Metodějovi. Den byl zakončen modlitbou kompletáře.
