Proč se tyto testy provádějí, které z nich jsou důležité a nutné, a které napak zcela zbytečné, nebezpečné a stresující, navíc spouštějící tvrdý nátlak na rodiče, aby souhlasili s potratem...
Také pozvání na kurz:Na začátku těhotenství, který začíná 29. 7. v Brně
Před nedávnem na stránkách Hnutí pro život byl zveřejněn poutavý příběh rodičů, kterým v průběhu těhotenství bylo sděleno, že čekají dítě se závažným postižením. Pak jim totéž bylo znovu sdělováno v rámci ultrazvukových vyšetření. Tatínek v článku popisoval drama, jaká v průběhu těhotenství prožívali. Nepochopení „odborníků“, kteří nechápali, jak vysokoškoláci si mohou ponechat jistě postižené dítě. Ty hrozné , proplakané noci především maminky, pocit zoufalství u obou. Nakonec se narodil zdravý krásný kluk. V době článku měl již 8 měsíců, článek doprovázely krásné fotografie šikovného kojence.
Bohužel, s danou situací se setkávám velice často. Lidé nijak nepřemýšlí,
proč se testy provádějí. Nijak nad situací nepřemýšlí, když se jim na začátku těhotenství řekne, že mají přijít na odběry krve, tak maminka přijde. Jsou odběry krve, které jsou důležité. Například nedostatek železa u maminky je nebezpečný jak pro nastávající maminku, tak pro miminko, a situaci můžeme snadno řešit. To ale není test na vývojové vady. To tedy prosím nezaměňovat.
To, před čím varuji, je neoprávnění testů na vývojové vady miminka.
Při tom pokud by se cokoliv u dítěte nemocného vývojovou vadou možná dalo léčit, operovat, tak ve většině případů se řeší až po narození, jen výjimečně v průběhu těhotenství, ale to až po 30.týdnu těhotenství. Takže na to stačí ultrazvuk ve 30. týdnu. Rozhodně je zcela nesmyslné podstupovat testy na vývojové vady mezí 11. a 14. týdnem, případně ještě opakované v období mezi 16.-17. týdnem. Protože jak se tyto mnou zmiňované testy podstoupí, a vyjdou špatně, tedy „pozitivně“, tak nastává výrazný tlak na rodiče, aby potrat podstoupili. Začne se jim argumentovat nezodpovědností, pokud dítě nechají i nadále žít. Maminky, které tomuto tlaku na začátku těhotenství nepodlehly, a potrat nepodstoupily, si v porodnici za porodu často vyslechnou spoustu nechutných narážek a pokud se opravdu narodí nemocné děťátko, tak i po porodu. Mám v ambulanci maminku, která zažila šok, když přišla pro zhoršení zdravotního stavu svého dvouletého děťátka do nemocnice, tak první dotaz ošetřujícího lékaře byl „a proč jste nešla na potrat“. Bohužel, takové tvrdé myšlení je u našich zdravotníků. Naprosto se vytratila úcta k životu. Nikdy jsem netvrdila, že rodiče, kteří přijmou své nemocné dítě, mají jednoduchý život. Naopak, hluboce se před nimi skláním. Již proto, že máme zkušenost s takovými dětmi – dnes už dospělými lidmi, v širší rodině. Ale právě pro tuto zkušenost vím, že
nikdo z nás nemá důvod jen tak rozhodnout o tom, že tento člověk nebude žít, že jej zabijeme, protože nám tento člověk nesplňuje parametry nějakých dovedností, znalostí, schopností. Kde pak budeme hledat hranici pro zachování života pro lidi, kteří ztrácejí své schopnosti buď zcela přirozeně ve stáří a nebo náhle po nějaké nemoci či úrazu?
Proto znovu tvrdím –
pokud víme, že život začíná okamžikem početí, pokud se hlásíme k úctě k životu, znamená to život přijímat bezpodmínečně. Znamená to také dítě netestovat, rodiče nestresovat. Těhotenství je jiný stav, dříve se krásně říkalo „požehnaný“ stav.
I tento článek na stránkách Hnutí pro život potvrzuje potřebnost takových seminářů, jako je právě ten náš v Centru naděje a pomoci „Na začátku těhotenství“.
Více o semináři je na
http://www.cenap.cz/wks-zacatek-tehotenstvi.php
Převzato z facebooku MUDr. Ludmily Lázničkové
