Mám tu článek od Wilhelma Buscha a je opravdu zajímavý doporučuji přečíst :-)
TITULKY V NOVINÁCH:
Havarie letadla- 64 mrtvých- zemětřesení- 1.200 lidí zahynulo, 6000 raněných-důlní neštěstí-7 mrtvých.... Pokaždé, když taková zpráva proběhne tiskem, nebo se objeví na obrazovkách televizorů, vystává otázka: A Bůh? Ten na to nic neříká? Kde je Bůh? Proč to všechno dopouští a nezasaáhne? Copak je bezmocný, nebo vůbec není?! Na světě se dějí příšerné věci. Nekonečné soudní procesy odhalují hrůzu táborů smrti v Osvětimi a Treblince a znovu a znovu se dovídáme, jak hrůzné bylo především utrpení dětí. Byli mučeny, zabíjeny, zneužívány. Je pochopitelné, že seriozní lidé se otřeseni ptají: Bůh?! Jak to všechno může dopustit? Víte, to je tak: Tuhle otázku často bezmyšlenkovitě předhazují povrchní lidé. Chtějí se tím zároveň ospravedlnit, že už se o Boha nezajímají. Nu, těmto lidem nemáme co říci. Chceme zde mluvit jen s těmi,kdo s touto otázkou opravdu těžce zápasí.
BŮH JE OBŽALOVANÝ?
Tak to všechno může Bůh dopustit?! Chceme-li touto otázkou Boha obžalovat, jdeme na to z nepravého konce. Představme si, že jsme v soudní síni. V soudcovském křesle sedim já, uražený a zarmoucený člověk. A na lavici obžalovaných sedí Bůh. A teď se já, pobouřený člověk ptám obžalovaného Boha s výšky svého soudcovskeho křesla: Obžalovaný Bože, jak to všechno můžeš dopustit? - Ale ne, je nám přece jasné: Tak to není. Takový Bůh neexistuje - Bůh který by nás nechal sedět na soudcovské stolici a sám si sedl na lavici obžalovaných. To by byl opravdu směšný, ubohý, bezmocný Bůh. Je tu však živý a svatý Bůh a On je to, kdo sedí na soudcovské stolici. A my před ním sedíme na lavici obžalovaných. Vzpomínám si, jak jsem se v oné pohnuté době mezi dvěma světovými válkami dostal do jednoho rozčileného shromaždění. Když mě uviděl řečník vykřikl: A tady ho máme toho, faráře! Ať jde tedy dopředu! Jdu dopředu. A řečník říká: Tak vy si tedy myslíte, že je Bůh! No, jestli jaký skutečně je, moc rád bych se s ním po smrti setkal..." Já jen přikyvuji. A on pokračuje: Na to se teším. Tam si ho totiž pěkně podám a povím mu: Tak si věděl, že hladový děti a druzi mají všechno a nezakročil jsi! A dopustil jsi války, kde nevinní museli trpět, a ti, kdo za to mohli, si přitom pěkně nahrabali! A k tomu všemu, k bídě, nespravedlnosti, utlačování, vykořisťování, jsi mlčel! Tam mu to, panečku vytmavím ... A víte, co řeknu? Pryč s tebou! Dolů s trůnu! Tak a teď dosáhl toho, že i já se dostal do varu. Skočil jsem mu do řeči: Správně! Na toho Boha i já zvolám: Pryč s tebou! Dolů s trůnu! Ztrať se! Nasjednou je hrobové ticho. Řečnik se na mne užasle divá, má zřejmě pocit, že se nějak mylil a že já vůbec nejsem farář. Je to až k smíchu, jak zaraženě všichni hledí. A tím se situace náhle obrátila a mužeme si spolu rozumně promluvit. Musím toho využít: Tak podívejte se, Bůh který by vás nechal tak na sebe řvat- to by musel být opravdu směšný Bůh. Ne, takový Bůh skutečně neexistuje. Ten existuje jen ve vaši hlavě. Bůh, kterého byste mohli pohnat k odpovědnosti, před kterým byste se postavil jako soudce a on by se nechal obžalovat --- ne, ne! Takový Bůh existuje jen v úplne popletených mozcích. A tu mohu jen říci: Pryč s takovým Bohem! Už je na čase s ním skoncovat - Ale vy jste přece farář, vykoktal poněkud zděšeně ze sebe řečník. Jistě, to jsem! A proto vám chci říci ... a tak jsem zvedl hlas, aby všichni dobře slyšeli. Proto vám chci dosvědčit: Je jiný, skutečný Bůh. Toho nebudete moci pohnat k zodpovědnosti, ale On bude soudit vás. A tam vám slova uváznou v krku! Ne Bůh, kterému byste mohli říci: Pryč s tebou! - neexistuje, ale je tu živý, svatý, skutečný Bůh. A ten jednou může říci vám: Pryč s tebou! - Jak to všechno může Bůh dopustit?- Chceme-li touto otázkou pohnat živého Boha k odpovědnosti, jdeme na to z uplně špatného konce a Bůh nám určitě neodpoví. Jenom se tím zesměšňujeme.
Bůh jako chůva?
Jak to všechno může dopustit? Ptá se člověk zděšeně a pobouřeně tváří v tvář všem těm strašným věcem, které se dějí. Přitom míří svou otázkou na nás, na křesťany. Odpovězte, prosíme, slyšíme zde, je to přece váš Bůh, kterého obviňujeme. Jde o vašeho Boha. Co máte na jeho omluvu? Máme my, křesťané, teď začít Boha bránit a omlouvat? Člověk si Boha představuje jako - ano jako chůvu. Chůva je tu na to, aby byl v dětském pokoji pořádek a neděli se tam nepřístojnosti. Ale jednoho dne se stane, že spadne s okna děcko. Všecho se zděšeně zbíhá. Kdepak je chůva? - Jak mohla něco takového dopustit? - Ano, tak si lidé představují Boha. Jsme přesvědčeni, že Bůh je povinen starat se o to, aby na této zemi byl jakýs-takýs pořádek. Přitom se o něho nijak zvlášť nestaráme, ani tak, jak se ve velkém domě celkem nikdo nestará o chůvu. Ale tu dojde k neštěstí. Všechno začne směřovat tam, kam jsme nechtěli. A najednou se každý pobouřeně ptá, kde je ta nebeská chůva? Ale tu si nemůžeme, pozvat na kobereček. Skrývá se v mlčení. A tak se lidé obracejí na její přátele, na křesťany: Jak to všechno může Bůh dopustit? - Víte, jsme my to, křesťané, ale blázni, když teď chceme začít Boha hájit. Protože - Bůh přece není nebeská chůva. Prosim vás, řekněte mi, kde stojí, že Bůh je povinen starat se o pořádek v tomto světě lidského bláznoství a bezboženství? Bůh nám naprosto není něčím povinen. On Je Pán!
Tak prostě Boha popírat ?
Co se na světě děje hrozných věcí! A Bůh mlčí! Pro mnohé z toho jasně plyne: Bůh není! Žádný Bůh, který by byl pánem světa neexistuje! Vševědoucí, vševidoucí Bůh neexistuje! Člověk ho prostě vymaže ze svého života. Ať se teď teologové starají, jak se s tím vypořádat! Ale co, když tu Bůh přece jenom je? Co když si to člověk popíráním Boha příliž zjednodušil? A my teď chceme naprosto jasně říci: Bůh žije! Bůh tu je! A když se nás ptáte: Jak to můžete tak přesně vědět? Pak odpovídáme: Protože se zjevil.
