Mám tu promluvu Matky Terezy z roku 1984... Je sice starší ale pořád aktivní....
Matku Terezu uvedl v Lechovicích administrátor diecéze prelát Ludvík Horký těmito slovy: Milé ctihodné sestry! Jedině vaše kongregace v tomto společenství a hrst sester sv. Karla Beromejského mají tu čest uvítat ve svém středu naší milou Matku Terezu z Kalkaty. Omlouvám se, že jsme nedošli odpoledne, poněvadž byla změna v našem programu, ale Matka Tereza svolila večer až bude klid, že se obětuje a přijede mezi vás. Tak ji máme mezi sebou. Srdečně ji vítám a pripomínam slova sv. Františka: Můj Bůh a mé všechno. Tak jako váš život zaměřen na Pána Boha, všechno pro lásku, oběť života, oběť lásky, tak i její život misie lásky je vyjádřen láskou k Bohu a k bližnímu.
Sloužívaly jste vždycky v nemocnicích nemocným trpícím a zde si pomáhate ještě navzájem ve svém stáří a ony slouží těm nejubožejším v Kalkatě. A máme zde sestry sv. Karla Beremejského. Ony mají letos 400 roků od úmrtí tohoto slavného Biskupa milánského a jistě také plny jsou duchovní pýchy z tohoto velikého ducha a velikána biskupa Církve svaté. I my chceme jim popřát hodně trpělivosti a jeho síly ducha a odvahy, s níž pomáhal reformovat tehdejší Církev svatou, aby ony také svým životem a plodnou prácí pomáhaly v dnešní době Církev udržet v síle milosti a Boží lásky.
Nyní předám slovo Matce Tereze, aby ona vám, svým spolusestrám, pověděla něco...
Jedna žena byla velmi, velmi nemocná. Řekla jsem jí: To je pouze polibek Ježíšův. Je to znamením, že jste se dostala tak blízko kříži, že vás, Matko Terezo, řekněte Ježíši, aby mě přestal líbat. A jaksi těch polibků Ježíšových, říkala, že už jí stačí, že už jich má dost.
Služba nemocným je nejkrásnější apoštolát a vy jste se staly pokladnicí Církve. Nebo klenotníci Církve. Protože vy jste vlastně součástí skutečného utrpení Kristova.
My nikdy neuděláme dost proto, abychom Boha milovali. A Církev nepotřebovala nikdy více obětí a modliteb, jako je tomu právě nyní. A toto je potom skutečná klenotnice, pokladnice Církve, Váš dům. My máme dům pro umírající. Sbíráme lidí po ulicích. Z ulic Kalkaty jsme již sesbíraly 45 tisíc lidí. A 22 tisíc jich u nás zemřelo. A umírají tak krásně! A než zemřou, my jim dáme lístek pro svatého Petra.
Jednou jsme přinesly muže z ulice. Když jsem ho zvedla, byl plný špíny a plný červů. Donesla jsem ho do našeho domu. A on mi řekl: Žil jsem na ulici jako zvíře, ale umírat budu jako anděl. Láska, milosrdenství a péče. My jsme prostě ho očistily, zbavily červů - to trvalo tři hodiny. A podíval se na sestru a řekl: Sestro, já jdu domů, k Bohu. A zemřel. A měl krásný, usmívající se obličej. Šel domů, k Bohu.
To je něco velice krásného a skoro se to ani nedá pochopit, jak ten člověk mohl být plný radosti, ale šel prostě domů, k Bohu. A my tyto zkušenosti zakoušíme každý den. Něžnost Boží lásky. Takovými krásnými způsoby a na tolika místech.
Ve všech svých domech máme Velebnou Svátost. A lidé k ní chodí. A spousta jich nejsou katolíci. Jsou to hinduisté. Ale oni si uvědomuji, že Ježíš je tady přítomen. Proto bych vás chtěla poprosit, abyste se modlily zvláště, aby Bůh pomáhal dílu, které má za úkol naše kongregace. Abychom sloužily nejubožejším u ubohých. Máme lidí, kteří nemají žádný domov, nemají žádné příbuzné, jsou zmrzačení, mentálně defektní, nemocní, prostě nejrůznějším způsobem postižení. Mnoho jich zemřelo v mých rukách pouze hladem. A nyní v Etiopii 5 milionů lidí se divá tváří v tvář smrti hladem. Proto proste za to a modlete se za to, aby milosrdenství Boží se dotklo mnoha srdcí, aby pomohli těmto lidem, aby nemuseli umírat hlady. Jinde jsem zase sebrala na ulici malé dítě. Z obličeje tohoto dítěte jsem poznala, že je hladové. Dala jsem mu kousek chleba. Děvčátko vzalo ten kousek chleba a jedlo pomaloučku, drobeček po drobečku. Já jsem ji řekla: Jez ten chleba, vždyť jsi hladová. A ona odpověděla: Já se bojím, že když ten chleba sním, že budu opět hladová. Proto vás prosím, abyste se modlily za všechny hladové, nahé a bez domova, a nejenom v Indii, ale i v Africe a v celém světě. Ubozí trpí velmi mnoho. A proto je svěřují vám. Pro ně je Ježíš jediná záchrana. A modlete se také za nás, aby naše dílo rostlo a aby pokračovalo zdárně dál a abychom splnily se vší pokorou svatý zákon Ježíšův. Já se budu za vás modlit na stejný úmysl. Abychom byli pokorní jako Maria a byli svatí jako Kristus Pán. A dala bych tam takovou malou radu: Ježíš v Nejsv. Svátosti. Opravdu živé tělo našeho života. Do roku 1973 jsme mívaly adorace jednou týdně. V 1973, když jsme měly generální shromáždění, každý chtěl, abychom měly adoraci každý den. Ale řekla jsem sestrám: Sestry, vždyť my máme tolik práce! Ale sestry tu adoraci chtěly. Zkusily jsme to a začaly s adoracemi každý den. Nemusely jsme práci omezit a udělaly jsme stejně tolik práce jako předtím. Od té doby jsem shledala, že naše láska ke Kristu je důvěrnější. A naše láska pro bližní má více porozumění. A naše láska k chudým, chudobným je soucitnější, milosrdnější. A máme dvakrát více povolání.
Proto vás prosím ještě o jednu věc. Církev nikdy nepotřebovala víc než dnes svaté kněze. Proste proto naší paní, Pannu Marii, o kněžská povolání. Aby rostli ve svatosti a dávali Ježíše Krista nám všem.
/podle překladatelky/
