Mám tu jednu - sice starší, ale stále aktuální - exerciční promluvu od neznámého autora o Pánu Ježíši - Jak duch vyvedl Ježíše na poušť...
Je to první promluva ze serie ostatních, které budou následovat - tak se můžete těšit...
Tuto větu jsme mohli slyšet poměrně nedávno, před dvěma týdny, na první neděli postní. Četlo se Markovo evangelium, které velice stručně popisuje Ježíšův pobyt na poušti na začátku jeho veřejného vystoupení. Matouš a Lukáš jsou pro nás kazatele více přijatelní, protože zpráva o Ježíšově pobytu na poušti a pokušení je delší a máme u nich více možností čeho se kazatelství zachytit. Přesto všichni synoptiční evangelisté, tedy včetně Marka, neopomíjejí úvést tři zkušenosti, které musejí považovat za důležité.
Možná nám to v textu uniká, ale u všech je zmíněno, že Ježíš byl vyveden na poušť Duchem. Tato skutečnost je pro nás důležitá jak ještě uvedu později. Dále je to vlastní místo Ježíšova postu a tím je poušť. Ještě jednou připomenu, že Duch vyvedl Ježíše na poušť. Místo, kde se setkává se Zlým a je pokoušen. A poslední skutečností, která je obsažena u všech evangelistů, je délka pobytu. Čtyřicet dní. Vám zkušeným kněžím, nemusím vysvětlovat proč je téma první promluvy shodné právě s evangeliem první neděle postní. Ale pro ostatní bych dodal, že exercicie svým významem odpovídají liturgické době, kterou nazýváme půst.
Úplně původně se jednalo o přípravu čekatelů křtu k vlastímu přijetí svátosti, která se udílela o velikonoční vigilii. Později se tato praxe rozšířila na celou církev, zvláště v době, kdy církev už nebyla církví mučedníků a křesťané ve svém vztahu k Bohu, probudili se s duchovní vlažností a leností a setřásli pouta závislosti, které nám překážejí ve vztahu k nebeskému Otci.
Proto i vy konáte exercicie právě v době postní. Prvním znakem, o kterém bych se chtěl krátce zmínit, je délka Ježíšova postu. Víme, že s významem čísel, písmu, zvláště ve starém zákoně, musíme nakládat velice opatrně, protože často (mnohdy) mají symbolický význam. Čtyřicítka je znamením doby zkoušky. K Ježíšovu čtyřicetidennímu postu na poušti potažmo naší čtyřicetidenní přípravě na velikonoce můžeme přiřadit asi nejbližší příklad čtyřicetiletého putování vyvoleného národa do zaslíbené země. Ale je toho více. Život Mojžíše je rozdělen do tří etap po čtyřiceti letech . Mohli bychom dodat třikrát (úplně) vyzkoušený Boží muž.
Máme ovšem i další místa, kdy v době Noemově pršelo čtřicet dní a nocí. Prorok Eliáš putoval k Boží hoře Chorebu také čtyřicet dní. Víme, že společenství s Bohem přináší do našeho života, klid, mír, a vyrovnanost. Ale toto vše není absolutní hodnotou. Tomuto je nadřazená naše věrnost Bohu a práce pro hlásání Božího království a to bývá mnohdy spojené s těžkostmi, vyčerpaností, nejistotou, ale také se slabostí, chybováním. Kdo nic nedělá, nic nepokazí!
Nyní nejsme od Boha povoláni především k tomu, abychom prožívali dny klidu a míru, ale abychom bojovali o spásu svou a druhých lidí. Odpočívat budeme až na věčnosti. Jak se říká v naších modlitbách: Bůh nás nebude soudit podle naších úspěchů a neúspěchů ale podle toho, jak jsme se pro něho namáhali. Buďme si vědomi, že exercicie jsou místem velké duchovní příležitosti.
Ono to samozřejmě platí pro celou dobu postní ale zvláště pro týden, do kterého vstupujeme. Známe to z obyčejného života. Jsou chvíle (a měly by být), které člověk prožívá v klidu, v pohodě a neuspěchanosti, ale jsou chvíle, kdy je potřeba zabrat. A právě tyto chvíle jsou spojeny s nabídkou, kterou musím využít v dané chvíli, jinak o ní přijdu.
Něco podobného jako student který se musí učit před termínem zkoušky i když má jiné laskavé nabídky, jak čas využít, než sedět nad knihami, i když později by to bylo pro něho přijatelnější. Pokud to neudělá teď, tak se na zkoušku nepřipraví. Tímto pohledem se můžeme podívat i na naše exercicie teď je potřeba využít příležitosti, kterou mi Bůh nabízí, jinak o ní mohu přijít.
Snad si každý znás uvědomuje, že musíme do značné míry snášet otroctví hříchů, které nás spoutává. Zde je pravá podstata naší unavenosti, podrážděnosti a nenaplnění bytí. A právě teď je nám nabídnuta možnost, do určité míry, toto tíživé otroctví hříchů uvolnit. Nepůjde to všecho, alespoň udělatmaličký krůček ke svobodě, kterou nám Bůh nabízí. Člověk může říci, že je to nekonečná dřina a konečný úspěch je nejistý, ale vždycky která mi řekla: Pane faráři, tak jsem celý život žila tak, že mi vztah k Bohu vůbec nedocházel. Ale oba jsme se shodli na tom, že již poznání, které jí Bůh dal a na stáří si ty věci srovnala, je mnohem lepší než kdyby dožila té hloupé nevědomosti. I když třeba hned nic nezměním, tak je lepší, alespoň vědět pravdu o svém životě a nebýt blbý jak ten vůl. Poslední věc, kterou chci zmínit a kterou považuji za nejduležitější, je ona skutečnost, že Duch vyvedl Ježiše na poušť, kde byl pokoušen.
Jen pro vaši zajimavost: Marek a Lukáš v daném mistě použivá spojku přiřazovaci ,,a". Jednoduše řečeno: Duch vyvedl Ježiše na poušť a byl tam pokoušen od ďábla. Oproti tomu Matouš používá spojku účelovou ,,aby". A potom je to síla. Tehdy byl Jěžíš Duchem vyveden na poušť aby byl pokoušen (Mt 4,1) to znamená, že tyto zkoušky prvotně pochází od Boha? Poušť je především obrazem, kde člověk zůstává sám nejprve před sebou samým a potom je schopen se postavit před Boha. Bohužel s tím, s čím se denně setkávám, nejsem já samotný, ale spíše věci, události, které mě obklopují. Názory, mínění lidí o mně, moje tituly a postavení.
Na poušti v samotě ode všeho toho odloučen se člověkem před Boha staví ve své nahotě zbaven všech převleků které si sám a druzí na něj navlékají. Víte, že exercicie mají být takovou pouští. Jak je pro nás snadné rozptýlit. Nejde jen o to, si dané věci porozjímat, ale také dát čas Bohu. Najednou se mohou začít vynořovat z našeho nitra věci, před kterými bychom rádi utekli. Pustit si rádio, televizi, popovídat si s druhými, zajít do společnosti, začít dělat své denní povinnosti. Na poušti se setkáváme se šelmami, které jsou vnašem nitru.
Jsou to šelmy našich neochočených sklonů: agrese (vůči sobě či druhým - hněv, neodpuštění, pomstychtivost, nesnášenlivost), neukojená lačnost (po jídle či okouzlující technice po stále nových vzrušeních, po úspěchu, po penězích a zbytečném komfortu). Je to místo kde se člověk setkává se sebou samým, ale také místo, kde se setkává s ďáblem. V tomto případě má ovšem jednu velkou výhodu oproti pokušení v ostatní všední dny. Na poušti jsme schopni lépe poznat jeho tvář, která ve spěchu a okouzlení ostatních dní zůstává pro nás více skrytá.
Možná si řekneme, že prožijeme exercicie, jak se to má. Budeme čekat naplněni a uspokojeni, ale může tomu být právě naopak. Boží odpověď na naší dobrou vůli nenechá dlouho čekat a Duch nás vyvede na poušť našeho života, kde se setkáme s úzkostí, strachy a bídou svého života. Tím vším je třeba procházet, abychom poznali opravdovou hodnotu věci našeho světa a více se obrátili k Bohu a mohli prožít jeho osvobozující moc.
