Mám tu zajímavý článek od sv. Otce Pavla VI. za modlitby ke kněžskému povolání... Bylo to napsané ve Vatikáně dne 19. březen 1969, na svátek sv.Josefa....
O druhé neděli po Velikonocích, dne 20. dubna letošího roku, se bude konat již po šesté Světový den modliteb za kněžská a řeholní povolání. Tato okolnost nám vkládá do úst i do srdce jímavou, naléhavou a důvěryplnou výzvu k celé Církvi, aby se s námi spojila pevnějším svazkem lásky a vyprosila na Boží dobrotě dostatečný počet svatých kněží, jak to vyžadují dnešní potřeby Tajemného Těla Kristova. Jako každoročně tak i letos považujeme tuto výzvu za důležitou povinnost svého úřadu. Zvláštní okolnosti ji činí naléhavější. Velikonoční doba, která nám živě připomíná radostnou zvěst o vykupitelné smrti a slavném vzkříšení Krista Pána, ozařuje světlem svého lesku postavu, dílo a poslání těch, které nejvznešenější povolání, svěřené člověku, vede k tomu, aby zde obnovovali vykupitelskou oběť, byli v tomto světě svědky vzkříšení Krista a hlasateli poselsttví spásy.
Mimoto vlídná a zároveň hrdinská postava dobrého pastýře,kterou řimská liturgie představuje v bohatství podmanivých podobenství v neděli, určené ke konáni zminěného světového dne modliteb, podněcuje kněze k zamyslení, povolané jinochy k velkodušnosti a celé společenství věřicích k modlitbě. Konečně široký rozmach apoštolskych činností, která se snaží proniknout všechny úseky dnešního života Kristovou přitomností a jeho působenim, a které často ochabuje v boji proti násilí nedostatkem potřebných sil, úměrných rostoucím potřebám duší, dává všem poznat, jak naléhavě, ba drastický je třeba kněžských a řeholních povolání. Je to otázka ze všech nejzávažnější. Je to problém lidí, kteří se kněžstvím hlavně a vlastně zasvěcují posvátné činnosti / Konst. Světlo národů, 31/ a kteří jsou posvěceni k hlásání evangelia, k duchovnímu vedení věřících a k bohosužbě jako praví kněží nového zákona, zúčastnění podle stupně své služby na úkolu jediného prostředníkem mezi Bohem a lidmi - Krista / Konst. Světlo národů 28/.
I když II. Vatikánský sněm svěřil úkol posvěcení světa též spoluúčastí schopných katolických lajků - Konst. Světlo národů, 34/ , přesto je podřídil vedení Biskupů a jejich spolupracovníků - kněží, protože jen oni jsou povini hlásat Kristovo poselství tak, aby světlo evangelia proniklo veškerou činnost věřících na této zemi / Konst. Radost a naděje, 43/. Je to problém přímých duší, které dávají jasné a skvělé svědectví o tom, že pouze v duchu blahoslavenství je možno přetvořit svět a obětoat se Bohu /Konst. Světlo národů, 31/. Je to problém jinochů kteří by dovedli čelit nerozumné, bezduché a neplodné poživačnosti tím, že se obětují Ježíši Kristu s nanapodobitelnou ochotou své ryzí duchovní svěžesti, ab se stali jeho služebníky a rozdělovateli božích tajemství /1.Kor.4,1/, opravdovými pastýři duší podle příkladu Ježíše Krista, učitelé, kněze a pastýře /dekret optatam totius - o kněžském vzdělání, 4/ . Je to úkol celého křesťanského společenství které je povinno zabezpečit při své živé činnosti ve farnostech a v nejrůznějších církevních zařízeních růst kněžských povolání - především ovšem dokonalým životem podle evangelia /dekret optatam totius / o kněžském vzdělání, 2/ . Učíme všechen křesťanský lid, že je jeho povinností spolupracovat různými způsoby, především neúnavnou modlibou a jinými prostředky na tom, aby církev měla stále dostatek kněží, potřebných k tomu, aby mohla plnit své božské poslání / dekret presbytororum ordinis - o životě kněží, 11/ . Je to úkolem celé lidské společnosti /radost a naděje, 25/ . Ale hlavně je to otázka opravdových křesťanských rodin, které, pokud žijí v duchu víry, lásky a zobžnosti, jsou vlastně prvním seminářem / dekret optatam totius / o kněžském vzdělání, 2/ . Slavná tradice křesťanských rodin, jež dali církvi tolik světců, učí, že v tomto prostředí klíčí zárotky pravých mužských i ženských povolání, zde se střeží jejich první rozvoj a dozrává vzácný plod, který za blahodárného působení stavovské minulosti přinese užitek všemu lidu Božimu.
Proto se obracíme ještě jednou ke světové rodině katolíků a obnovujeme svou výzvu, inspirovanou modlitbou samého Ježíše Krista k otci: Já za ně prosím: Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi ty mě poslal na svět, já jsem je poslal do světa. A já za ně posvěcují sám sebe.... Neprosím toliko za ně, nýbrž i za ty kteří uvěří ve mne jejich slovem, aby všichni byli jedno jako ty, otče, ve mě a já v tobě; aby i oni v nás byli jedno, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal /Jan 17,9 -21/. Náš hlas se chce sát věrnou ozvěnou těchto slov i přes sovji nedostatečnost a nehodnost necítíte touhu která ta slova rozechvívá, nerozněcují ve vás všech, ctihodní bratři a milovaní synové, příval velkodušnosti, horlivé zpytování svědomí, svaté předsevzetí, dalekosáhlý a směli program do budoucna? Obracíme se k vám, biskupové a bratři v Boží církvi, kteří jste duchem svatým povolání řídit boží církev" / Sk.ap. 20, 28/ , a proto lépe než kdykoliv jiný chápete naši univerzální starost o kněžská a řeholní povolání. Považujete je za zornici svých očích a věnujete jim při své činnosti neustálou péči. Plnost křesťanského života ve společenstvích, vám svěřených, závisí na množství a dokonalosti těch, kteří se neodvratně zasvěcují Bohu. Bděte tedy starostlivě nad svými seminář. Ať jsou to skutečné svrámy modlitby, školy svátostí a křesťanské nauky kde se zocelují statečné duše, aby se netočily jako korouhvičky podle větru, ale pustily se odhodlaně a schutí do boje za svatou věc. Sledujte Boží volání a v srdcích dospívající mládeže, ale nepouštějte se zřetele starost a povolání, která Duch Svatý dnes více než jindy probouzí u mládeže již dospělé, ať už studující nebo pracující.
Obracíme se k vám, kneží, kteří jste nejbližšími a nenahraditelnými spolupracovníky biskupů v této velké misijní záležitosti: dejte poznat svým věřícím vznešenost a nezbytnost kněžství služnou slova a svědectvím vlastního života, v němž se jasně odráží duch pokorné služby a opravdová velikonoční radost. Pomáhejte nehledit se na námahy a obtíže všem které považujete za opravdu způsobilé tak vznešené službě, ať jsou mladí nebo dospělí /dekret presbyterorum ordinis - o kněžském životě, 11/ . Obracím se k velkému zástupu katolických vychovatelů, k mistrům a učitelům všeho druhu: pěstujte s láskyplným taktem a péči o budoucí blaho církve zárodky kněžských povolání, které klíčí v duších nejvelkodušnějších a nejvnímavějších žáků. Obracíme se k rodinám a ke křesťanským manželům. Opakujeme jim dojemnou výzvu svého předchůdce Pia XII.: Co učiníte až bude od vás bozky mistr žádat svůj podíl, to jest syna nebo dceru, které vám svěřil s úmyslem, že z nich učini kněze, řeholníka nebo řeholnici? Prosíme vás jménem Božím: Nepřehlušte nějakým násilým nebo sobeckým zásahem boží bolání, které se v té duši začíná ozývat. Vy nevíte ani kdy záře božského slunce nad hladinou mladistvého srdce vychází ani kdy zapadá; neznáte jeho starosti a inspirace, tužby ani naděje splanutí ani smutek. V mladém srdci jsou hlubiny které nepronikne otec ani matka. Ale Duch Svatý, který nás ubohé posiluje prosí za nás nevypověditelnými vzdechy a ten, který zkoumá srdce, ví, co je přání Ducha Svatého /novomanželům mezera 25.III. 1942; rozhlasové promluvy a poselství J.S. Pia XII., IV. str.13/. V závěru tohoto poselství, které je spíše jen přátelským rozohovorem, se obracíme především k vám, drahá mládeži, k vám mladým srdcím: vy můžete a musíte dnes víc než kdy jindy slyšet hlas Krista který vás volá a ukazuje vám krajiny, dozrávající ke žni /Jan 4,35/, a kde chybí tolik nepostradatelných kněží, misonářů a řeholních sester rozjímavého i činného způsobu života.
Dnešní mladé duše jsou snad připravenější vůči k tomuto neocenitelnému povolání, protože žízní více než kdy jindy po hodnotě absolutní, velkoryse a pravé. Většinu dnešních mladých mužů nezajímají slova nýbrž činy. Chtějí být osobnostmi, chtějí budovat nový svět. Církev je tu pro ně jako vždy: boouřlivá i skromná, jako výzva i jako tajemství. Žádá jejich síly, aby jim otevřela široké pole působností. Nabízí jim duše, prahnoucí po pravdě., Zástupy v naších městech i na venkově. Vrací jejich pozornost těm které moří hlad, nemoce nebo malomocenství připomíná jim neumalevájícím slovem daného podobenství. Připomíná jim svým neumdlévajícím slovem dávného podobenství, které překonává povyk nerozvážného násilý i svůdná hesla změkčilého sobectví: co tu stojíte celý den v zahálce? Jděte i vy na mou vinici! /Mat. 20.6 /
Milovaní bratři a synové! Těchto několik myšlenek vytrysklo z našeho srdce při přípravě světového dne modliteb za kněžská a řeholní povolání. Nechť Pán provází naše slova svou milostí a dá jim váhu, aby probudila nové síly nadchla svědomitému a radostnému následování a podnítila smělá a konkrétní rozhodnutí. Vyzýváme vás k vroucím modlitbám aby Pán poslal dělníky na svou žeň. /Mat. 9,38/, a jako záruku Boží pomocí udělujeme vám všem ze srdce své apoštolské požehnání.
Papež Pavel VI.
Modlitba sv. Otce Pavla VI. na VI. světový den modliteb za kěžská povolání:
Pane Ježíši, Božský Pastýři duší, tys povolal své apoštoly,aby se stali rybáři lidí. Přitáhni k sobě dosud horlivé a velkodušné jinochy a mladé muže, abys z nich učinil své učedníky a služebníky. Naplň jejich ducha svou žízní po spáse všech, s níž obnovuješ denně na naších oltářích oběť kříže. Pane, stále žiješ a přimlouváš se za nás zjednej jim přístup do všech krajin tohoto světa, v níchž tolik naších bratří v tiché roucnosti snažně prosí za světlo pravdy a žár lásky. Dej, ať jdou za tvým svatým voláním a pokračují na zemi na tvém díle spásy, ať vzdělávají tvé tajemné tělo, totiž církev, tím, že se stanou soli země a světlem světa. Pane, účast na tomto svém milostivém povolání dej také četným čistým dívkám. Vtiskni jim vroucí touhu po evangelní dokonalosti a dotkni se jejich duší tak mocně, aby všechny své síly a veškerou vroucnost své lásky dali do služeb svaté církve a do služeb chudým a nemocným bližným. Amen.
