V pondělí 13. 5. 2013 měla ve Vranově nad Dyjí velmi zajímavé povídání sestra Marie Klára z řádu sester sv.Kříže. Ráda bych se s vámi podělila alespoň o něco málo z toho, co bylo při tomto povídání řečeno.
Na úvod nám sestra Klára pustila krátký film, který velmi pěkně vystihl problematiku, o níž pak sestra mluvila. Film nesl název „Balerina“
Přesto, že šlo o velký problém, bylo povídání velmi zajímavé, protože sestra mluvila o tom, co sama měla možnost prožít při kontaktu s těmi lidmi.
Poprvé se s problematikou „obchodování s lidskými bytostmi“ setkala sestra Klára v roce 1999 v Lombaridii, kde ji jedna spolusestra představila děvče jménem Joy - která dříve byla prostitutka.
Je až neuvěřitelné, kam jsou někteří lidé v 21. století schopni zajít, „aby si vydělali peníze“ – mám teď na mysli „pasáky“, kteří obchoduji s lidmi – s jejich svobodou, s jejich mnohdy už tak těžkou situací, kvůli které mnozí opouští svoji zem, rodinu, aby si jinde vydělali alespoň nějaké peníze a mohli třebas trochu splatit dluhy nebo alespoň důstojně žít. Obchodování s lidskými bytostmi, to není jen prostituce.
Obchodování s lidmi = nabídnutí určité práce, kde si lidé mohou vydělat nějaké peníze, aby si třebas zlepšili alespoň trochu svoji životní situaci, ale kde už dopředu je známé, že daná – nabízená práce není možná. Jedná se především o cizince s chudých zemí,kdy jim někdo dotyčný slíbí práci, vyláká je vycestovat z vlastní země, opustit někdy třeba i rodinu, a když pak ten dotyčný přijede za nabídnutou prací, jsou mu odebrány doklady, řekne se, že daná práce zrovna není a tak jsou dotyční umístěni na jinou práci, kde jsou však velmi nedůstojné lidské podmínky, kde mnohdy dotyčný nedostane ani plat za odvedenou práci.
ČLOVĚK JE PONÍŽENÝ NA VÝROBNÍ NÁSTROJ!
Příklad: Jeden diplomat si najal na domácí práce Filipínku, ze které se později stal „robotický vysavač“. Filipínka pracovala v domácnosti,kde však nedostávala žádný plat a když onen diplomat odjel na dovolenou, nechal ji v té době dokonce o hladu.
O problematice „obchodování s lidskými bytostmi“ se také velmi naléhavě zmínil sv. Otec František při své promluvě URBI ET ORBI.
Veřejné domy, prostituce = obchodování s lidskými bytostmi.
Člověku šel až mráz po zádech, když sestra Klára povídala o této problematice. Jak lehko a snadno člověk tyto lidi odsoudí, když je někde vidí, ale když se potom doví, co vše se za tímto „druhem práce“ skrývá – je až zdrcen.
V roce 2003 bylo na území České republiky 773 erotických klubů, které zaměstnávaly 9.000 žen v prostituci.
V roce 2007 bylo pouze v Praze na Václavském náměstí a v přilehlých ulicích 23 klubů a erotických salónů.
V současnosti je v celém našem hlavním městě a okolí na 120 erotických podniků.
To jen něco málo z toho, o čem bylo toto povídání. Možná, že i někoho dalšího to přivede k zamyšlení. Škoda jen, že přišlo tak málo lidí. Vzhledem k tomu, že se o této problematice tak moc zase nemluví, měli bychom více využít příležitosti, kdy je možné na toto téma hovořit, kdy je možné se setkat s lidmi, jako je sestra Klára. Kéž je to pro nás výzvou a zároveň podnětem k zamyšlení...
