Je neděle 5.5. 2013 – den, kdy si připomínáme „slavný den v Jeníkově“, při kterém někteří přijali svátosti z rukou otce biskupa Baxanta. Já v tento den o rok později sedám odpoledne do auta a vyrážím směr VELKÉ MEZIŘÍČÍ, abych zde povídala o misiích v Jeníkově.
Povídání zde má začít v 17:00hod. Chystám si brožurky, které při svém povídání nabízím. Dále pak notebook a diaprojektor, abych mohla ke svému promítání pustit i prezentaci, která mi pomáhá více dokreslit situaci v Jeníkově – adoptivní farnosti Fatymu. Pomalu se začínají scházet první lidé – farníci z této farnosti.
Začínám své povídání, a když už bych ráda spustila prezentaci, tak se mi to najednou nějak seklo. Nebylo to poprvé a tak jsem si říkala, co mi tím asi Pán Bůh chce říci. Zkoušela jsem to vše restartovat a pouštět znovu a zase nic. Nakonec tam byla jedna pani, kterou jsem slyšela, jak se polohlasně modlí. Chvíli mě to ještě zlobí, ale pak to konečně naskočí. Jsem za to vděčná. Díky i této pani, která se modlila.
Lidé se zájmem naslouchali povídání o misiích v naší zemi. Po skončení prezentace jsem dala ještě prostor pro dotazy a také nabídla Fatymské brožurky. Lidé si je se zájmem prohlíželi a také kupovali. Mnozí se ještě zastavovali k osobnímu setkání a zeptání se na věci, které je zajímali. Bylo to velmi pěkné odpoledne, které jsem ve farnosti Velké Meziříčí mohla prožít.
A protože účast nebyla velká, nabídl nám místní pan farář, že můžu zase někdy přijet. A tak už nyní se těším, že se zase do Velkého Meziříčí vrátím.