A už je tu sobota. Začíná třetí den pěší poutě z Prahy do Jeníkova. A jaký byl tento den? Na to se podívejte v následující reportáži.
Vycházíme z Libochovic v 7:00hod. ráno. Počasí nevypadá moc dobře, ale zatím neprší. Bohu díky! Naše první kroky směřují do Třebenic. Hned za Libochovicemi však začíná drobně pršet, ale nás to nezastavuje. Vytahujeme naše poutní zpěvníky a začínáme se modlit ranní chvály. Dešť pomalu ustává.
Při první krátce přestávce napravujeme to, co jsme opomněli udělat včera. A sice se na hranicích pražské arcidiecéze a diecéze litoměřické, rozloučit s arcidiecézí a nechat se uvítat diecézí litoměřickou. Rozloučení se ujala sestra Víta, která zastupovala pražskou arcidiecézi, protože je z Prahy a do nové diecéze nás zase přivítal Josef, který pochází z Chomutova a snad jako jediný putoval za tuto diecézi.
Dále naše kroky směřují k Třebenicím. Vcházíme do nich společně a také společně zpíváme. Někteří poutníci rozdávají také obrázky sv. Cyrila a Metoděje těm, které potkáváme. Reakce jsou různé.
V Třebenicích máme přestávku na snídani a potom po modlitbě u fary, kde byl zavražděn P. Ladislav Kubíček, odcházíme dál směrem Teplá, kde budeme mít mši svatou. Je to necelé 3 km a tak se ještě stihneme pomodlit i růženec.
Bylo velmi pěkné a milé, že nám kus cesty přišla naproti i jedna pani z Teplé a šla s námi kus cesty. Když jsme došli do Teplé, tak jsme v místní kapli, která je zasvěcená Navštívení Panny Marie, měli mši svatou. Po mši svaté jsme byli pozvání, prý na malé pohoštění, ale já bych to spíše nazvala velké hody , do jedné rodiny, která nás poutníky vždy velmi bohatě pohostí.
BOHU DÍKY ZA VŠECHNO TO DOBRÉ JÍDLO A TAKÉ ZA VZÁJEMNÉ SETKÁNÍ
Asi jen málo komu se chtělo zvednout a pokračovat v další cestě, ale čas neúprosně běžel a nám nakonec nezbylo nic jiného než se vydat na další cestu. Stalo se již pěknou tradicí, že si v Teplé uděláme společnou fotku a ne jinak tomu bylo i letos.
Stejně tak je i pěknou tradicí, že s námi pak manželé, kteří nás pohostí, putují pěšky kus cesty. Pani, ačkoliv už není nejmladší, si vždy ráda bere korouhev, kterou při pěší pouti neseme a která je docela těžká. Možná by tak mohla být příkladem pro nás mladší poutníky, kteří korouhev moc nést nechceme. Za Vladislaví,kde se narodil kardinál Schönborn, se s námi naši hostitelé loučí a my pokračujeme v cestě, směr Milešov. Cestou se modlíme další růženec, vždyť je za co děkovat a také prosit.
Před Milešovem si dáváme krátkou přestávku, ze které nás však brzy vyženou černé mraky. Raději než zmoknout, vydáváme se na cestu a pomalu začíná pršet a je třeba vyndat pláštěnku.
V Milešově navštěvujeme také místní hospůdku, je to také taková tradice a zároveň i evangelizace. Chvíli zde posedíme a doufáme, že přestane pršet. Jenže se tak nestalo a proto znovu nasazujeme pláštěnku a posledních 7 km jdeme za vydatného pršení.
Navečer docházíme promoklí do Kostomlat, kde máme ubytování v místní škole. Letos máme navíc k dispozici i kuchyňku a tak toho využíváme a scházíme se zde ke společné večeři, kterou jsme dostali v Teplé. Co jsme totiž nesnědli, tak nám naložili do doprovodného vozidla a my jsme si na tom pak pochutnávali všichni ještě večer.
Večer byl opět společný a protože to byl poslední večer, kdy jsme byli všichni pohromadě, dostal každý slovo a mohl říct, co se mu na pouti líbilo a co by třeba i trochu změnil. Pak jsme se zamýšleli nad 3 kapitolou listu sv. Pavla Soluňanům a vítězné heslo dnešního dne bylo:
Dobré skutky konejte, na únavu nedbejte.
Nakonec následovala modlitba před spaním a pak už honem rychle na karimatku a do spacáku, abychom byli na ten poslední den pěší poutě odpočnutí.
PANE, DĚKUJEME TI ZA DALŠÍ DEN, KTERÝ JSME SPOLEČNĚ MOHLI PROŽÍT.DÍKY, ŽE NÁM DÁVÁŠ SÍLU DÁL PUTOVAT A ŽE NÁS PROVÁZÍŠ SVÝM POŽEHNÁNÍM. ŽEHNEJ TAKÉ PROSÍM VŠEM NAŠIM DOBRODINCŮM!
