Ráno 28. května 2013 jsme vyrazili do Mukačeva. Přijeli jsme na biskupství, kde na nás čekal diecézní ředitel Charity pan Ferenc, který má na starosti celou Zakarpatskou Ukrajinu.
Hledá různé sponzory, aby mohl pomáhat. Postní almužna jde na Ukrajinu na zdravotní péči. Zdravotní pojištění tu neexistuje. Vše se musí platit, někdy je potřeba prodat majetek, aby mohlo proběhnout léčení.
Na krátkou chvíli nás přišel pozdravit také místní biskup Antal Majnek, který ale spěchal do nemocnice, protože ho postihly zdravotní potíže.
Biskup pochází z Maďarska a mluví také pěkně slovensky, protože jeho předci pocházejí ze Slovenska. Je františkán, na Ukrajinu přišel v roce 1989 jako misionář. V roce 1996 byl v Římě vysvěcen na biskupa. Jeho diecéze Mukačevo nemá seminář, bohoslovci studují v jiných diecézích. Má 8 bohoslovců. Katedrála je zasvěcena svatému Martinovi a diecéze má 42 kněží, 80 farností a 104 kostelů.
Budova biskupství
Pan Ferenc nám povyprávěl o místní situaci a pak mu pan Adámek předal přivezené peníze z Tříkrálové sbírky a Postní almužny na potřeby na Ukrajině – na léčebné výlohy, na dětský domov v Rachově, na Angelínu, na svíčkovou dílnu, na adopci rodin.
Po krátkém občerstvení už jsme se vydali poznávat místní situaci. Nejprve jsme zajeli do rodiny, kde Charita přispěla na operaci nohou malého Vadima. Rodina bydlí v sídlišti, kde nás zaujala úžasná posilovna na čerstvém vzduchu. A zadarmo. Nelze se divit, že ji někteří chtěli hned vyzkoušet. Ale pan Adámek byl nekompromisní a nechal nám na to pouhé 3 minuty.
Malý Vadim
A jeho otec, který je rovněž nemocný
Pak jsme jeli delší dobu do Bakosu na jeden statek, kde Charita pomohla rodině Kováč rozjet zemědělství zakoupením zvířat a kultivátoru. Nejstarší syn totiž onemocněl a tak musela rodina všechno prodat, aby měla na léčení. Pomocí Charity se mohla opět postavit na vlastní nohy. Statek je na samotě asi kilometr od silnice.
Ačkoli to z Mukačeva není tak daleko, cesta nám trvala celkem dlouho, protože silnice na Ukrajině jsou v žalostném stavu. Každou chvíli vás překvapí nějaká díra.
Kultivátor na který Charita přispěla
A na závěr společné foto
Při zpáteční cestě jsme na přejezdu dlouho čekali, až přejede vlak. Měl totiž 70 vagónů. V Mukačevu jsme poobědvali a pak nás čekala prohlídka místního hradu s maďarským průvodcem. Naštěstí jsme měli překlad do slovenštiny od místní pastorační pracovnice.
Pak ještě krátká procházka centrem města, kde nás potěšila socha sv. Cyrila a Metoděje.
Co je na té mříži zajímavé?
Kominíček pro štěstí
Bude to platit i pro mou kšiltovku?
V 18 hodin jsme měli v katedrále mši svatou. Po mši svaté jsme jeli do dětského domova rodinného tipu, kde Charita přispěla na vybudování podkroví. Bydlí tam rodina Burgerova s 9 dětmi. Aby starší děti nemusely v osmnácti odcházet z domu, vybudovala se tam půdní vestavba a děti mohou zůstat a nemusí pryč.
Na závěr dnešního dne nás čekala výborná večeře v restauraci v Mukačevu.
otec Nik
A ještě pár fotek z procházky