V posledních letech se o Fatimě řeklo velmi mnoho. Hlavně odkdy papež Jan Pavel II. odhalil (jak si i sám přál) její 3. tajemství. Právě ono vyvolalo množství polemik. Mnozí věří, že je stále neúplné.
Všichni si pamatujeme státního tajemníka Tarcisia Bertoneho, když v národní televizi prezentoval Luciiny zápisky a obálky, ve kterých se nacházely. Chtěl tak potvrdit pravdu těm, kteří věřili, že 3. tajemství bylo pouze částečně odhaleno. Všichni velmi dobře známe knihu Antonia Socciho "Čtvrté fatimské tajemství" a vzpomínáme si na živou diskusi, která po její publikaci následovala.
O Fatimě se mnoho napovídalo, ale co opravdu stojí za oddaností k Neposkvrněnému srdci Panny Marie?
Vroucí náklonnost k Panně Marii je velmi živá v některých omezených kruzích. Opravdu se však o ní káže a praktikuje se v našich farnostech? Zdá se nám, že ne.
Nábožné praktikování prvních pěti sobot prakticky vymizelo. Týká se pouze "malých duší", které neodpovídají způsobu, jakým dnešní církev vyjadřuje svou oddanost k Panně Marii. Samozřejmě nikdo veřejně nepopírá, že člověk může být zasvěcen Neposkvrněnému srdci Marie. Toto zasvěcení se však prezentuje spíše jako otázka osobní zbožnosti a nadstandardního úsilí. Ale to není podstata!
Dnes čelíme hrozbě, že se svět stane ateistickým. Bůh zasahuje ve Fatimě a ukazuje nám cestu, jak zabránit zkáze lidstva. A v ní je zasvěcení Neposkvrněnému srdci Panny Marie.
13. července 1917 Panna Maria řekla:
"Válka se pomalu končí, ale pokud lidé nepřestanou urážet Pána, neuplyne dlouhý čas a začne se nová válka, ještě strašnější než tato. Stane se to za pontifikátu papeže Pia XI .. Pokud uvidíte v noci neznámé světlo, vězte, že je to Boží znamení a potrestání světa za mnohé zločiny se blíží. Válka, hlad, pronásledování Církve a Svatého otce. Aby se tomu zabránilo, prosím vás, ať se Rusko zasvětí mému Neposkvrněnému Srdci a zavede smírné svaté přijímání v první sobotu v měsíci. Pokud se mé prosby splní, Rusko se obrátí a nastane mír. Pokud ne, Rusko své omyly rozšíří a ty vyvolají nové války a pronásledování církve. Dobří budou mučeni, Svatý otec bude muset hodně trpět, mnohé národy budou zničeny. Nakonec však mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko a ono se obrátí. A svět zažije období míru. "
O dva roky dříve (1915) anděl pozval děti, aby se s ním modlily k Bohu za hříšníky jako výkupné za hříchy. Modlily se následovně:
"Nejsvětější trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, hluboce se ti klaním a obětuji vám drahocenné tělo, krev, duši a božství Ježíše Krista přítomného ve všech svatostáncích světa za odprošení za všechny potupy, svatokrádeže a nevšímavosti, kterými Tě lidé urážejí. Skrze nekonečné zásluhy jeho Nejsvětějšího srdce a Neposkvrněného srdce Panny Marie Tě prosím za obrácení ubohých hříšníků. "
Všímáme si zde neustálý návrat ke slovu
"náprava", které katolíci v dnešním světě naprosto nechápou. Panna Maria žádá o modlitbu svatého růžence a obětování smírného svatého přijímání, aby se napravily potupy, svatokrádeže a nevšímavosti, kterými je urážen Bůh. Panna Maria žádá smírné svaté přijímání za obrácení hříšníků, aby mohli být zachráněni od pekla, které jim ukázala 13. července 1917:
"Panna Maria nám ukázala velké ohnivé moře, které vypadalo, že je pod zemí. Démoni a duše ponořené v ohni byli jakoby průhledné, černé nebo bronzové. Pohybovali se v ohni v podobě lidí, nesly je plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře, které padaly ze všech stran podobně, jako padají jiskry při velkých požárech. V pekle neexistuje váha ani rovnováha. Ozývají se v něm vzdechy strachu, bolesti a beznaděje, které vzbuzují hrůzu a zděšení. Démoni měli hrůzostrašné a odporné tvary neznámých a strašlivých zvířat, avšak byli průhlední a černí. Celé vidění trvalo pouze okamžik. "
Je obnovená moderní církev, tzv.. pokonciloví dospělí křesťané, schopná toto pochopit a přijmout? Uvažování o Fatimě se zúžilo na atentát na papeže Jana Pavla II. a na křesťany, kteří byli zabiti ve 20. století. Je tohle opravdu srdcem fatimského tajemství? Přestali jsme mluvit o nápravě. Proč?
Je to jednoduché, protože postoj k lidskému hříchu a Boží milosti se změnil. Jednoduše řečeno, podle nových křesťanů hřích už Boha víc neuráží.
Moderní katolicismus mění dogmata a pravdy víry. Když mluví o hříchu, netvrdí to, co církev prosazovala v průběhu devatenácti století.
Pro moderní lidi, prakticky ani teoreticky, hřích neexistuje, neboť neuráží Boha. Říkají, že hřích Boha netrápí. Naopak, škodí jen hříšníkovi, protože jím ztrácí Boží život. Pokud uvažujeme takto, hřích více neznamená urážení či ničení Boží cti, jeho vznešené slávy. Stejně není neposlušností vůči Božím zákonům. Hřích více není katolický, a proto nepotřebuje žádnou nápravu!
Buďme vnímaví, bratři a sestry. Jak může člověk vyprávět o Fatimě, když zničil srdce jejího tajemství? Potřebujeme být ostražití vůči nepravému a sentimentálnímu uctívání Panny Marie. Nikdy nás totiž nepřivede k tomu, co od nás Nebeská Matka neustále žádá. Obrácení pro naše dobro a dobro celého světa.
Zrodilo se nové náboženství, které zcela ničí základní koncept hříchu.
Našli jsme pozoruhodný popis této dramatické situace v církvi od osvíceného biskupa:
"Na jiném místě se říká, že Bůh neodstraňuje hřích nějakými dočasnými nebo věčnými tresty. Protože hřích neuráží Boha, nepotrestá ho. V každém případě, Bůh je dobrý sám o sobě. Jak by mohl uvalit trest na hříšného člověka? Ne. Je to člověk sám, který trestá sebe, trpí následky svých selhání a peklo, pokud tam někdo je, není nic jiného než odloučení od Boží lásky."
Takže peklo (pro falešné moderní katolíky) není více trestem od Boha. Bůh více nemá právo trestat. Člověk je tedy ospravedlněn z jakékoli nápravy vůči Bohu. V našem katechismu to nazýváme zadostiučinění za hřích. Hříšník musí zadostučinit za své hříchy. Zadostiučinění - potřeba odčinit vlastní hříchy pro nápravu Boží cti však neexistuje. Člověk potřebuje napravit pouze své vlastní "duchovní zdraví". Náprava Boží slávy a spolupráce při záchraně lidí, kteří upadli do hříchu, již nejsou potřebné!
Každý z vás ví o úžasné katolické doktríně o zadostiučinění, které se koná jen pro Boží slávu. Hříšný člověk tak může znovu vstát a vzdát Bohu chválu. Vyzdvihuje svou hříšnou přirozenost prostřednictvím zadostiučinění a trestu, které podstoupí dobrovolně.
Někteří řeknou:
Co se stalo s Boží milostí?
Nekonečná Boží milost se nám celá představuje na kříži. Tam Ježíš odčiňuje náš hřích a vylévá svou přesvatou krev. Ježíš naplnil Boží spravedlnost svou smrtí na kříži. Tato milost je nekonečná. Zadostiučinění je věčné a vyžaduje od nás, abychom byli součástí této nápravy!
Jaký smysl by mělo umučení a smrt Ježíše Krista, pokud by nebylo zadostiučiněním Boží spravedlnosti? Kristův kříž by se stal podvodem, jakýmsi "dobrým příkladem", který nám Ježíš dal, aby nám ukázal, jak moc nás miluje. Ne. Ježíš naplňuje Boží spravedlnost, opravdu napravuje náš hřích a nehraje pouze "loutkové divadlo" své lásky.
On dělá ještě víc. Ve své milosti nás žádá, abychom se zúčastnili této velké nápravy. Ne, abychom ji popírali.
Patříte k mystickému tělu Ježíše Krista. Dostali jste milost přinášet oběti každý den, v jednotě s Kristovým křížem, jako kompenzaci za vaše hříchy a hříchy celého světa. V tom spočívá důstojnost křesťana! Bůh v Kristu využívá těžkosti našeho života. Bez Boží dobroty, která dává hodnotu vašemu utrpení, by všechno bylo nekonečně smutné a prázdné. Je to velká milost! Je však nezbytné přijmout pravdu víry uloženou ve slově "náprava", aby se milost mohla v našem životě projevit.
ZDROJ:
Rorate-Caeli
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek, vydaný 5. 6. 2013, naleznete
zde.
