Je čtvrtek 23.5. 2013 ráno a pěší poutníci se vydávají ke kostelu Panny Marie Vítězné, aby zde nový den a také pěší pouť začali společnou mši svatou.
Na mši svatou se nás schází asi 10. K poutníkům, kteří včera přijeli z Moravy se k nám dnes přidává ještě sestra Víta z Prahy a také Gábina. Je to velmi potěšující, že i pražáci se začínají pomalu připojovat.
Mši svatou slouží otec Marek. Ve svém kázání připomíná návštěvu sv. otce Benedikta XVI. v ČR a to, jak on, jako velký vzdělanec se přišel poklonit malému dítěti - Pražskému Jezulátku.
Po mši svaté jsme se ještě soukromně pomodlili u Jezulátka a pak se vydali zpět pro svoje zavazadla, která jsme odnesli do doprovodného vozidla a jen s tím nejnutnějším se vydali na první úsek IX. pěší pouti. Dnešní trasa vede přes Prahu, Okoř, Budeč, Kralupy nad Vltavou a zakončení má v Nelahozevsi.
Přes Prahu se nám podařilo projít celkem rychle. Naše kroky směřuji k Divoké Šárce a odtud pak ven z Prahy směrem do Horoměřic, kde máme první větší snídaňovou přestávku. Dnešní den nás z Prahy vyšlo 13 pěších poutníků a jedno doprovodné vozidlo, které řídí pan Lukeš.
Když jsme posilnili svoje tělo a doplnili zásoby na další cetu, vydáváme se směrem na Okoř. Cestou se společně modlíme ranní chvály, je prostor pro soukromou modlitbu nebo i rozhovorům s druhými spolu - poutníky. V poledne se modlíme u jednoho lesního křížku společně modlitbu Anděl Páně, kterou vedou bratři soluňáci, kteří při pouti mají svoje tři zástupce - Adam, Honza a Tonda. Cestou také míjíme duchovní centrum v Tuchoměřicích.
Naše kroky směřují krásnou polní cestou stále blíž a blíž na Okoř, kde už tradičně bývá delší přestávka a na jejím závěru pak společná fotka, která ani letos nemohla chybět.
Při odchodu z Okoře začínáme se společnou modlitbou Korunky k Božímu milosrdenství a hned potom navazuje modlitba růžence. Cestou někteří z nás rozjímají i nad druhým listem sv. Pavla Soluňanům a snaží se vymýšlet i hesla.
Pomalu se blížíme k Budči, místu, které je spojené se svatým Václavem. Po krátké přestávce se vydáváme směrem Kralupy nad Vltavou, kde nás v kostele přivítala pani kostelnice a také nám uvařila teplý čaj, který jsme s vděčností přijali, protože počasí bylo celý den celkem chladné.
V Kralupech se s námi rozloučila Gábina, která se musela vrátit do Prahy. Před námi už je posledních 5 km do cíle, jimž je kulturní dům v Nelahozevsi, kde každý rok najdeme útočiště pod střechou a kde máme také vždy připravené pohoštění od pana Štefana. Díky moc za něj i za jeho milé přijetí!
Když putujeme po Dvořákově stezce, která vede podél Vltavy do Nelahozevsi, modlíme se opět společně večerní chvály. Večer je pak společný. Zamýšlíme se nad listem apoštola Pavla. Někteří se dělí o své postřehy z tohoto listu, zvláště z první kapitoly. Jsou i tací, kteří dokázali vymyslet hesla. Na konci se pak hlasuje o vítězné heslo dne, kterým je heslo od o. Nika -
Ti co nechtějí Boha znát, přestanou se jednou smát.
Den zakončujeme modlitbou kompletáře. Po ní následuje večerka, která je doprovázena pravidelným rušením projíždějícíh vlaků, což ale mnozí poutníci ani nevnímají a jsou vděčni, že mohou spát.
BOHU DÍKY ZA DNEŠNÍ DEN, ZA MOŽNOST PUTOVÁNÍ. DÍKY ZA VŠECHNY DOBRODINCE, KTERÉ JSME NA DNEŠNÍ CESTĚ POTKALI.
