V posledních letech se rozproudila diskuse o tom, kdo všechno by měl mít právo uzavřít manželství. Může to být diskuse opravdu důležitá, protože pokud opravdu odpíráme někomu uzavřít manželství, i když splňuje podmínky pro jeho uzavření, byla by to diskriminace a nespravedlnost.
Mnozí v této diskusi poukazují na skutečnost, že v minulosti byly zakázány sňatky mezi lidmi odlišné rasy, například v USA. Dnes již naštěstí málokdo pochybuje o tom, že zakázat sňatek bělocha s černoškou je nespravedlivá diskriminace. Někteří lidé se však nechtějí smířit s tímto "částečným" úspěchem, a tvrdí že přišel čas na zrovnoprávnění práva na manželství i pro další skupiny osob, a to zejména homosexuálů.
Ve slovenštině právě vychází kniha
Co je to manželství? Obhajoba svazku muže a ženy,
která dává odpovědi na tuto, i mnohé jiné důležité otázky o manželství. Autoři Girgit, George a Anderson správně pochopili, že pokud chceme zodpovědět otázku, kdo všechno by měl být oprávněn uzavřít manželství, musíme si nejdříve udělat jasno v otázce mnohem primárnejší, a sice: co je to manželství? Právě tento titul nese i jejich kniha, která by měla být povinnou četbou pro každého, kdo se chce seriózně zapojit do současné debaty o manželství, či registrovaných partnerstvích.
Čím manželství opravdu je?
Autorům knihy se podařilo rozpoznat a pojmenovat jednu zásadní skutečnost -
když lidé mluví o "manželství", častokrát nerozumějí pod tímto pojmem totéž. Ve skutečnosti v současném diskurzu o manželství se objevují dvě základní, ale přitom zásadně odlišná chápání významu manželství.
Snubní chápání manželství (Conjugate view of marriage) je to tradiční, které chápe manželství jako úplnou jednotu osob, tak duchovní a emocionální, jakož i tělesnou. Manželství je díky tělesné jednotě (dosažené pouze při pohlavním styku) přirozeně nasměrováno na reprodukci, a tedy i na rodinný život. A konečně, snubní chápání manželství vyžaduje závazek stálosti a výlučnosti, bez ohledu na osobní preference manželů.
Naproti tomu je zde
revizionistické chápání manželství, které se rozšířilo zejména v posledních desetiletích. Manželství vnímá jako emocionální jednotu osob, jako pouto výjimečné svou intenzitou. V takto chápaném manželství hledají partneři emocionální naplnění, a sex (v jakékoli podobě, s níž partneři souhlasí) je prostředkem k vyjádření a prohloubení jejich citové blízkosti. V takto chápaném manželství partneři setrvávají, dokud trvá jejich citové pouto a naplnění.
Toto rozpoznání a pojmenování dvou odlišných chápání manželství je pro seriózní dialog o tomto tématu nesmírně důležité. Díky němu je možné vnést určitý řád a světlo do nesčetných diskusí na téma manželství. Pokud někdo mluví o voze a druhý o koze (a nevědí o tom), asi těžko se takoví diskutéři pochopí, a frustrace a vzájemné nepochopení nemá konce kraje. Díky Girgisovi, Georgovi a Andersonovi teď víme, že stejným slovem "manželství" často označujeme dvě odlišné věci. Díky tomu se můžeme v diskusi posunout dál a zaměřit se na otázku, které z těchto dvou vzájemně nekompatibilních chápání manželství je to správné? Pokud budeme umět odpovědět na tuto otázku, tedy
pokud se budeme umět shodnout na tom, co je to manželství, budeme snad umět najít i společnou odpověď na otázku, kdo všechno by měl být oprávněn manželství uzavřít.
"Argumenty v knize jsou výhradně rozumové. Měly by tak být přijatelné pro všechny lidi bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení, včetně nevěřících. Pokud samozřejmě to s filozofií a kritickým myšlením myslí vážně."
Klíčovou částí knihy je právě hledání odpovědi na otázku, které chápání manželství je to správné - snubní, nebo revizionistické? A proč je tomu tak? A zde přicházíme k dalšímu momentu, proč je kniha povinnou četbou pro každého, kdo se chce seriózně zapojit do debaty o manželství (bez ohledu na jeho názor na danou věc). Autorům se totiž podařilo něco, co se snad nikomu před nimi v takové jasné a koncentrované podobě ještě nepodařilo -
přesvědčivě dokázali vyargumentovat názor, že to správné a konzistentní chápání manželství je právě snubní chápání manželství. Argumenty, které ve prospěch svého tvrzení předložili, jsou výhradně rozumovými argumenty, tedy argumenty založenými na rozumu a rozpoznatelnými rozumem. Měly by tak být přijatelné pro všechny lidi bez ohledu na jejich náboženské přesvědčení, včetně nevěřících. Pokud, samozřejmě, to s filozofií a kritickým myšlením myslí vážně. I ten nejrozumnější argument může být smeten ze stolu, pokud je k tomu dostatečná vůle a ideologická předpojatost. Autoři sami připouštějí, že jejich kniha je určena právě pro kritického čtenáře, který je ochoten se zamyslet i nad opačným názorem.
V čem tedy spočívají argumenty knihy?
Zcela jistě v tomto krátkém textu není možné poreferovat o celém obsahu argumentace a ani to není žádoucí, protože pokud se čtenář při čtení tohoto textu dostal až sem, téma manželství ho určitě zajímá a proto by si knihu měl čím dříve objednat (vydaných je pouze 1000 kusů, takže se mohou rychle rozprodat). Přesto se pokusím naznačit alespoň pár zajímavých argumentačních momentů z této knihy.
"
Možná jste si už uvědomili, že spor mezi snubním a revizionistickým chápáním manželství není primárně sporem o sňatcích osob stejného pohlaví. Tento spor jde ještě hlouběji, a otázka manželství párů stejného pohlaví je jen jednou, poměrně jasně viditelnou hranicí sporu. Velmi dobře se však na ní dá demonstrovat rozdílnost obou koncepcí.
Manželství je (a aby tento pojem měl svůj obsah, logicky i musí být) jedinečným typem svazku, v principu odlišným od přátelství, či jiných svazků osob. Principiální odlišnost od jiných vztahů však nemůže spočívat pouze v intenzitě nebo hloubce citu mezi partnery, protože hluboké city jsou i mezi přáteli, či sourozenci, nebo i v jiných typech vztahů.
Principiálním rozdílem oproti jiným vztahům však je skutečnost, že manželství je naprostou jednotou osob, a tedy jednota mezi nimi není jen na úrovni volní a citové, ale i tělesné. Lidská tělesnost (tělo nevlastním, ale jím jsem) způsobuje, že aby byla jednota osob úplná (ne úplná co do hloubky, ale co do rozsahu) musí být její součástí i jednota tělesná.
Jak ale může mezi lidmi vzniknout tělesná jednota? Zde si dovolím citát z knihy (str. 32, 33): "... jednotu způsobuje společná činnost: činnost směřující ke společným cílům. Dvě věci jsou součástí většího celku - jsou jedno -, pokud jsou zajedno v řízení; a v řízení jsou zajedno tehdy, jestliže se koordinují pro jeden cíl, který je obě obsahuje. ... Mezi dvěma lidmi je takový druh jednoty nemožný při funkcích, jako je trávení, při kterém jsou jednotlivci od přírody soběstační. Je však pozoruhodným faktem, že existuje aspekt, ve kterém je tento nejvyšší typ tělesné jednoty možný mezi dvěma lidmi; je jím jedna funkce, při které reálně potřebujeme partnera, abychom byli úplní: pohlavní rozmnožování. Při koitu - a jen při něm - se těla muže a ženy díky své pohlavní komplementaritě účastní koordinace s biologickým účelem reprodukce - což je funkce, kterou ani jeden z nich nemůže provést sám. "
Manželství je také jedinečné svým zaměřením na rodinný život, neboť stejným aktem, kterým se dosahuje manželská tělesná jednota, dochází i k plození dětí. "Právě proto je jen manželství láskyplnou jednotou mysli a těla, kterou naplňuje prokreace - a výchova - zcela nových lidských bytostí. Vztahy dvou mužů, dvou žen či více než dvou, ať už je jejich morální status jakýkoliv, nemohou být manželstvím, neboť jim chybí tato vnitřní souvislost s prokreácí. Ať již obsahují jakékoliv sexuální úkony, kromě toho, že nejde o organickou tělesnou jednotu, nebudou zaměřeny ani na prokreaci, a tedy nebudou realizací závazku zaměřeného na rodinný život: manželského závazku. "(Str. 36)
Revizionisté odmítají tento přístup k sexu, sex v principiální rovině vidí jen jako prostředek k citové jednotě a prokreativní (plodivý) aspekt manželství pro ně není významný. Jen tak mohou tvrdit, aniž by si sami protiřečili, že manželství může vniknout i mezi dvěma muži nebo mezi dvěma ženami.
Jelikož revizionistické vidění vnitřní souvislost manželství s předáváním života nezná, resp. ho odmítá uznat, je takové vnímání manželství oddělené od reprodukce, což má zásadní negativní význam pro společnost. Společnost se bez nových, dobře vychovaných jedinců neobejde. A tu hraje už od nepaměti nezastupitelnou roli právě manželství v tom klasickém (snubním) významu. Právě proto je důležité, abychom pod pojmem manželství i nadále označovali jeho snubní chápání a přiměřeně ho podporovali a právní regulovali.
Co se ještě dozvíte?
Kniha Co je to manželství? Obhajoba svazku muže a ženy dává odpovědi i na řadu dalších souvisejících otázek a základních námitek, které se v současném diskurzu objevují. Najdete v ní odpovědi, v čem se liší zákaz sňatků osob stejného pohlaví od sňatků osob jiné rasy. Dozvíte se, proč snubní vnímání manželství nelze vnímat jako diskriminaci homosexuálů, právě naopak. Nabízí přesvědčivou odpověď vůči výhradě, že pokud může manželství uzavřít neplodný pár, měl by stejné právo mít i homosexuální pár.
Kromě toho kniha zásadně zpochybňuje revizionistické chápání manželství a poukazuje na jeho slabiny, nelogičnosti a rizika, která hrozí, pokud by takové chápání manželství převládlo a stalo se základem pro tvorbu legislativy.
Na Slovensku se již začala novodobá diskuse o redefinici manželství (ze snubního na revizionistické chápání). Protože manželství je snad nejdůležitější lidskou institucí, jejíž funkčnost je bytostně důležitá pro přežití společnosti, neměli bychom v této diskusi udělat žádnou podstatnou chybu. Je to důležité nejen pro nás samotné, ale i pro všechny generace, které přijdou po nás. Pokud tedy někdo chce v této diskusi o manželství hledat pravdu a správné řešení, byť s rizikem, že to bude vyžadovat přehodnocení jeho dosavadních postojů, zcela jistě by si měl tuto knihu pečlivě přečíst.
Patrik Daniška
Autor je spoluzakladatelem Institutu pro lidská práva a rodinnou politiku (hfi.sk).
Převzato z
www.postoy.sk,
článek, vydaný 20. 5. 2013, naleznete
zde.
