V článku z časopisu Světlo 16/2012 uvádí P. Luis z mnoha případů sedm příkladů zázračných uzdravení prostřednictvím sv. Šarbela.
Když Jean-Claude Antakli
navštívil P. Luise
Matara, byl v Annaya
mlhavý den. Socha svatého
Šarbela tu stála jen jako silueta.
U jejích nohou byla spousta
pestrých květin. Otevřou se dveře,
na konci chodby se objeví
P. Matar.
„Jen pojďte dále!“
Ve své kanceláři má dokonalý
pořádek. Vytahuje složku s akty
a přístroj, který opatrně staví
před sebe.
„Co to děláte, otče?“
„Mezitím jsem se lépe vybavil.
Dělám pro vás fotokopie
snímků, které mi přinesli lidé
zázračně uzdravení. Je to velmi
praktický přístroj.“
„Od svátku našeho světce
v srpnu 2009 do dnešního
13. dubna 2010 jsme přijali 63 zázraků.
Každý má svá akta. Vybral
jsem z nich pro vás sedm.“
Přikládá k nim fotografie.
Tento kněz zažil dvakrát exhumaci
P. Šarbela: jako dítě
u příležitosti jeho blahořečení
a později při jeho svatořečení.
To, co přitom viděl, přesahuje
lidské chápání, a jestliže je dnes
zde, tak jen proto, aby až do konce
svého života podával o tom
svědectví. Náš pohled zabloudil
k polici, na které leží koruna.
Vstávám, abych se na ni podíval.
„Je to stejná koruna, jakou
měl na Golgotě na hlavě Kristus,
a je zhotovená ze stejného
trní, které je možno i dnes najít
v Jeruzalémě. Vidíte trny, které
jsou ostré jako břitva a které probodávaly
jeho tělo,“ říká P. Luis.
„Chcete-li se o tom dovědět více,
přečtěte si, co je tam napsáno.“
Trpělivě čeká a pak představuje
příběhy:
1. Elie Soub Dib
Jmenuje se Elie Soub Dib
a narodil se 1974, je ženatý a má
dvě děti. Je to řeckokatolík, libanonský
lékař, specialista na rakovinu.
Vystěhoval se do Samba Costa
(USA). V té době měl velké
zdravotní problémy. Trpěl střídavě
bradykardií (40 tepů za minutu)
a tachykardií (160 tepů),
a to více než 4 roky. Když léčili
jednu z těchto chorob, zhoršovala
se druhá, a tento antagonismus
mu působil nesnesitelné
migrény a závratě, které byly při
výkonu jeho povolání velmi nebezpečné.
Jednoho večera se dívala jeho
žena na televizní stanici „Tele
Lumière“, která je díky satelitu
Noursat v Libanonu velmi známá.
Dívala se na program, ale
protože byla unavená, vypnula
televizor a šla spát.
Krátce nato se vrátil dr. Dib.
Doma bylo ticho, zapnul televizor,
a jak chtěla Boží prozřetelnost,
zapnul právě „Tele
Lumière“ a viděl P. Matara,
jak vypráví o zázracích v klášteře
Annaya mezi rokem 2009
a dneškem.
Dr. Dib byl velmi dojat prostotou
a věrohodností, jaká vyzařovala
z tohoto svědectví, a samovolně
vyslovil osobní modlitbu
za uzdravení k sv. Šarbelovi.
Když program skončil, odebral
se na lůžko. V noci se probudil,
vstal a náhle spatřil siluetu
světce, kterého viděl v televizi.
Zcela spontánně k němu promluvil:
„Svatý Šarbele, ne jsem
hoden tvé pozornosti. Jsem
hříšník, ani já, ani moje žena
a děti nechodí do kostela. Žijeme
jako pohané. Ale prosím tě,
uzdrav mě!“
Ihned pocítil v hlavě bodavé
elektrické impulzy a polekaný
chtěl zavolat ženu. Ale náhle
se tento pocit změnil v blaženost
a uklidnění. Čtyři roky nezažil
takový stav a začal se modlit:
„Svatý Šarbele, jestliže jsi
uzdravil moji migrénu, uzdrav
i moje srdce!“
Zachvátil ho tísnivý pocit,
těžce dýchal a dostal strach ze
smrti. „Musím probudit ženu,“
řekl si.
A opět se mu zdálo, že pociťuje
uklidnění, a naplnil ho
velký mír.
P. Luis pokračoval: „Mám
zde jeho osobní svědectví. Doktor
Dib přijel s celou rodinou
ze Spojených států, aby poděkoval
světci v Annaya za své
zázračné uzdravení. Dříve než
se vrátil do USA, svěřil mi toto:
»Největším zázrakem není moje
tělesné uzdravení, nýbrž obrácení
nás čtyř díky přímluvě svatého
Šarbela.«“
2. Boutros Franz Gigi
Jmenuje se Boutros Franz
Gigi, je všeobecným lékařem
a pochází ze Sýrie z Aleppa. Patří
ke katolíkům syrského ritu
a žije jako emigrant ve Venezuele,
kde vykonává své povolání.
Když byl jednou jako pohotovostní
lékař zavolán k nemocnému,
rozbil z nepozornosti
kolenem okno, o kterém se domníval,
že je otevřené. Ocitl se
na zemi, koleno bylo rozřezané,
v ráně byly kusy skla, které mu
přeťaly sval a šlachu.
Když ho odváželi, žádal, aby
mu především zastavili krvácení.
A protože si byl vědom vážného
stavu, žádal, aby ho ošetřil jeho
chirurg, se kterým hovořil o tom,
jak při zákroku postupovat.
Operace se odkládala, protože
jeho stav se lepšil. Jeho synovec
mu řekl o cestě do Libanonu
a zval ho, aby se připojil.
Nejdříve odmítl, protože čekal
na operaci, ale protože už
se mohl s berlami pohybovat,
nakonec toho odmítnutí litoval
a přidal se k výpravě.
Když přijeli do Bejrútu, najali
si velký autobus pro 60 osob.
Průvodkyně měla v plánu návštěvu
kláštera Annaya a poustevny,
kde světec prožil velkou
část svého života.
Vystoupili před poustevnou,
ale kdo to zná, ví, že k ní vedou
dlouhé úzké schody, a pro
dr. Boutrose, který nebyl praktikující
křesťan, nebyl výstup snadný.
Potil se a byl brzy vyčerpán.
Konečně dorazil k malé kapli
a vstoupil do prosté místnosti,
kde sv. Šarbel zemřel. Byly před
ním čtyři ženy, které vzaly vatu
a olej, který zde byl k dispozici,
a udělaly znamení kříže. Když
se dostal na řadu, udělal automaticky
totéž, a aby to udělal správně,
posadil se, odložil berly a pomazal
olejem i své koleno, které
ho velmi bolelo.
Ihned pocítil výrazné ulehčení,
udělal nohou pohyb zcela bez
bolesti. Když vstal, udělal několik
kroků bez berlí a nechtěl věřit
svým očím, když pak vystupoval
po schodech.
Večer nepotřeboval v hotelu
další polštáře, aby položil nohu
výše. Když mladá průvodkyně
ráno zpozorovala jeho náhlé
uzdravení, zaradovala se a podala
zprávu P. Luisovi, který pozval
dr. Boutrose, aby přišel světci
poděkovat a podal svědectví
ještě před návratem do Ameriky.
Dr. Boutros splnil tuto povinnost
s velkou radostí ještě před
odletem do Venezuely.
3. Toni Khalid Murad
Pan Toni Khalid Murad z Aškutu
v Libanonu trpěl nekrózou
kostí, která postihla pánev. Mu
sel používat zvláštní vozík. Měl
se podrobit operaci a získat kovovou
protézu, ale chirurg upozornil
pacienta na velká rizika,
která jsou s takovým zákrokem
spojena.
Přesto se rozhodl pro operaci.
Toni Khalid pak telefonoval
svému bratru do Spojených emirátů
a prosil ho, aby přijel a byl
mu nablízku v této těžké situaci,
protože se bál, že mu jde o život.
Jakmile bratr přijel, nabídl
mu, že ho doprovodí do kláštera
a poustevny sv. Šarbela, aby
ho při operaci chránil.
Po této malé pouti se Toni
cítil večer lépe, zdálo se mu, že
má i méně bolestí, mohl dokonce
udělat několik kroků jen s použitím
hole a bez vozíku, což měl
přísně zakázáno. Mladý muž
se domníval, že jde o krátkodobou
úlevu z psychických důvodů,
ale další dny dělal rychlé pokroky,
až si domluvil návštěvu u lékaře.
Jeho bratr jel s ním.
Šel téměř rovně jen o holi
a doktor se na něho díval s hrůzou.
„Doktore, byl jsem v poustevně
sv. Šarbela a světec mě
uzdravil,“ vychrlil ze sebe Toni
upřímně. Doktor byl skeptický,
pokládal to za duchovní přepětí
a trval na rentgenové kontrole.
Z výsledku však byl bez sebe.
Snímek se vůbec nepodobal
těm dřívějším.
Zeptal jsem se P. Luise: „Máte
adresu toho chirurga?“
„Ten případ je ještě čerstvý,
než shromáždíme všechny podrobnosti,
respektujeme lékařskou
mlčenlivost. Ale všechny
zprávy budou k dispozici.“
4. Eva Ezat Al Hage
Je to manželka Zahra Abdela
Rahman Omara. Narodila se
r. 1986, je sunnitka a pochází
z Aleppa v Sýrii. Je matkou dvou
malých dětí. Při pokojné domácí
práci se na ni zřítila jedna mezistěna.
Utrpěla těžká zranění
na hlavě a na zádech a zůstala
zcela ochrnutá. K tomu přistoupila
ztráta paměti. V této kalvárii
žila již čtyři roky, když ji navštívila
jedna mladá maronitská žena,
která pocházela rovněž z Aleppa.
Dověděla se o této postižené paní
a měla s muslimskou krajankou
soucit. Uzavřela s ní přátelství
a navrhla jí, že se budou modlit
ke sv. Šarbelovi o zázrak.
Eva neznala žádnou modlitbu,
ale přítelkyně jí poradila,
aby se na světce obrátila svými
vlastními slovy. Svatý Šarbel má
zvláštní cit k lidem prostého srdce,
kteří oslovují jeho srdce vlastními
slovy.
Mladá sunnitka poslechla radu
své přítelkyně a vyslovila s velkou
důvěrou svou modlitbu, která
jí tryskala přímo ze srdce. Její
úplné uzdravení po čtyřech letech
potvrdili lékaři.
„Přijal jsem ji i s jejím manželem
a dětmi osobně zde v Annaya.
Přijeli ze Sýrie poděkovat
sv. Šarbelovi. Prosili mě, abych
je všechny čtyři pokřtil. Protože
však žijí v provincii Aleppo,
spadají pod maronitského biskupa
Anice, na kterého jsem je
odkázal.“
5. Yaacub Fahim Freme
Pochází z Kamechliye (východní
Sýrie u Eufratu), narodil
se r. 1958. Trpěl pokročilou rakovinou
hrtanu. Měl být urychleně
operován v Bejrútu, potom
mělo následovat ozařování a chemoterapie.
Jeho sestra navrhla, aby se
před osudnou operací vypravil
ke hrobu sv. Šarbela. Cesta vedla
nedaleko Annaye.
Když tam přišli, dala mu pít
požehnaný olej, který lidem rozděluje
klášterní společenství.
Kromě toho mu natírala krk stejným
olejem.
Když Yaacub opouštěl klášter,
nevěděl ještě nic o svém
uzdravení, které již probíhalo.
Když se příští den dostavil na lékařskou
stanici v Bejrútu, konstatovali
lékaři zázračné uzdravení
ještě před chirurgickým zákrokem.
Shromáždění lékaři byli
z toho úplně bez sebe.
6. Yarra Antonia Aoun
Narodila se r. 1991. Měla
prasklý bubínek v uchu. Operace
se zdála nevyhnutelná.
Její matka, která byla ctitelkou
sv. Šarbela, ji vzala s sebou
do Annaye a v cele, kde žil světec,
vzala vatu nasáklou olejem
a vložila do nemocného ucha
dívenky.
Druhý den řekla Yarra matce:
„Myslím, že ty kapky oleje
přišly do mého mozku, protože
mě teď ucho bolí.“
Matka odpověděla: „To je znamení,
že tě sv. Šarbel uzdraví.“
Vyšetření u lékaře prokázala,
že bubínek je zcela normální.
„Tento lékař mi poslal celou
lékařskou dokumentaci a svoji
zprávu.“
7. Francouz
z ostrova Réunion
„Toto je Francouz,“ říkal
P. Luis plný radosti. „Je z ostrova
Réunion a měl problémy se
srdcem. Má 67 let. Po jednom
záchvatu stál na pokraji smrti
a upadl do dlouhého kómatu.
Jeho bratranec, který se dověděl,
že umírá, ho navštívil na jednotce
intenzivní péče. Měl ze
své cesty po Libanonu a zvláště
z kláštera Annaya malou fotografii
sv. Šarbela a lahvičku
s olejem.
Bez váhání před zdravotním
personálem pomazal čelo umírajícího
olejem a položil mu
na hruď obrázek světce.
V té chvíli nemocný otevřel
oči, probral se z kómatu. Lékař
konstatoval, že jeho srdce pracuje
normálně. Nemohl pochopit
jeho náhlé a nevysvětlitelné
znovuoživení.“
P. Luis zakončil své výpovědi
úsměvem: „Přijal jsem zde několik
týdnů po tomto zázraku patnáct
členů jeho rodiny z Réunionu,
kteří vykonali tuto dlouhou
cestu, aby společně poděkovali
za zázračné uzdravení.
Vidíte, jak různé jsou to případy.
Svatý Šarbel je přímluvcem
bez ohledu na rasu nebo náboženskou
příslušnost, národnost
nebo místo původu. Není vždy
snadné poznat autentický Boží
zásah na základě modlitby. Postupujeme
opatrně a o všech
svědectvích vedeme protokoly.
Naše poslání spočívá v tom,
abychom pod vedením Ducha
Svatého za tato svědectví ručili
a šířili je.“
„Tyto zázraky slouží víře.
Umožňují nám pomáhat postiženým
osobám a jejich okolí šířit
tajemství a krásu Boží lásky
a stále znovu ji objevovat.
Chápete,
jak je nutné, aby svatyně,
kde se dějí zázraky, byly uznány
jako místa liturgických slavností,
modlitby, katecheze a blíženské
lásky? Jak řekl André Frossard,
na rozhovory o Boží lásce nám
nebude stačit celá věčnost.“
„Jistě, ne všichni příchozí
jsou uzdraveni, ale i ti, kteří nebyli
vyslyšeni, vracejí se domů
obohaceni o milost, která je nutná,
aby své utrpení lépe snášeli.“
Maria heute 3/2012
Překlad -lš-
Světlo 16/2013
