Mlčenlivé svědectví

Od nepaměti fascinuje Turínské plátno věřící i nevěřící. Je považováno za nejvzácnější křesťanskou relikvii, i když jeho pravost byla zpochybňována a vlastně stále ji ještě někteří zpochybňují.

Možná je to právě proto, že se jedinečným způsobem dotýká jádra naší víry. Ale kdo se dívá s upřímným srdcem na vznešený, téměř fotograficky přesný obraz Ukřižovaného na plátně, ten v něm skutečně pozná na smrt umučené tělo našeho Pána, který mě miloval a za mě se obětoval (Gal 2,20).

Mezi vědou a vírou
Turínské plátno patří k nejvíce zkoumaným objektům naší doby. Samostatný vědní obor – sindonologie – trvá už více než 100 let a je na stopě jeho tajemství a téměř nekonečného množství informací, které jsou „zapsány“ ve lněném plátně o rozměrech 4,36 × 1,10 m.
Navzdory mnoha stále existujícím nejasnostem potvrzují dosavadní udivující výsledky výzkumu, že se jedná o pravý Kristův pohřební rubáš. O jeho pravosti věřící podle nejstarší tradice nikdy nepochybovali.
Samozřejmě, ze všech těchto získaných poznatků nemůžeme násilím vyvozovat „vědecké důkazy“ historické existence Ježíše Krista a jeho vzkříšení. Mohou nám však pomoci ještě pevněji věřit v pravou skutečnost, kterou popisují evangelia.
Protože mezi tím, co nám „hlásá“ hrobové plátno, a mezi biblickými zprávami o Ježíšově umučení a zmrtvýchvstání existuje ve všech podrobnostech naprostá shoda, mnozí nazývají toto plátno „pátým evangeliem“.

Boží ochranná ruka
Ze tří evangelií se dovídáme o Josefovi z Arimatie, předním muži z velerady, který v podvečer Velkého pátku požádal Piláta o Ježíšovo mrtvé tělo, sňal je z kříže, zavinul do čistého plátna (řecky „sindon“) a uložil do hrobu.
Evangelista Jan hovoří ve své velikonoční zprávě o plátně a roušce, kterou Petr a učedník našel v prázdném hrobě: Viděl a uvěřil. (Jan 20,8)
Co se však potom s plátnem stalo, o tom mlčí. Můžeme však předpokládat, že se stalo jediným bezprostředním „svědkem“ Ježíšova zmrtvýchvstání a velmi dobře chráněným pokladem první křesťanské obce.
Významným důvodem mlčení by mohl být židovsko-antický názor, podle kterého se předměty z hrobů, např. i plátna, pokládaly za nečisté a odhazovaly. Tak se v prvních staletích připomíná jen mandylion – plátno, do kterého byla vtisknuta Kristova podoba „nikoliv lidskou rukou zhotovená“. Neznámými cestami se dostalo z Jeruzaléma do Edessy, hlavního města Anatolie (dnešní východní Turecko), kde ho v roce 544 uctívali jako tetradiplon, tj. „čtyřikrát přeložené“. Zřejmě uchovávali plátno v truhlici tak složené, že skrze kruhový otvor bylo na něm vidět Svatou tvář. Na základě pověsti o zázračnosti se pak plátno dostalo do císařského města Konstantinopole. Zajímavé je, že již ve 4. století byl vytvořen nový vzor podoby Krista. Tento vzor velmi jasně předpokládá znalost podoby z plátna. Z analýzy obrazů se dá vyvodit závěr, že mnohé ikony a portréty na mincích prvního tisíciletí jsou v podstatných rysech tváře takřka shodné s podobou na plátně: majestátní vážnost, velké oči, dlouhý úzký nos, vous a vlasy sahající na bedra. Tento vzor podstatně ovlivnil i náš obraz Krista.
V roce 1204 během křižáckého plenění Konstantinopole relikvie zmizela a pravděpodobně byla přenesena do Francie. Kolem roku 1353 bylo plátno vystaveno v Lirey (jižní část Champagne) v celé své délce. Od té doby je místo uložení plátna dokonale zdokumentované. O sto let později se plátno dostalo do vlastnictví Savojské dynastie. V jejich sídle v Chambéry v blízkosti francouzských Alp bylo přechováváno v zámecké kapli. Požár, který zde propukl v roce 1532, způsobil na plátnu zatím největší škody. Jen okolnost, že plátno bylo ve výklenku, zabránila, že celé neshořelo. Když členové Savojského rodu přesídlili v roce 1578 do Turína, přenesli plátno slavnostně do svého nového turínského zámku. Bylo to šťastné rozhodnutí, protože kdyby zůstalo ve Francii, jistě by pozdější protináboženské revoluční boje nepřežilo.
Tak bylo plátno v pohnuté historii vícekrát Boží rukou zachráněno. Ve vlastnictví Savojského rodu zůstalo 400 let. V roce 1983 je italský exilový král Umberto II. Savojský předal Svatému stolci. Plátno se však dodnes nachází v turínské bazilice sv. Jana, v bývalé kapli královského paláce.

Ukřižovaný židovský král
Anatomicky dokonalý otisk na Turínském plátně nám představuje zpředu i zezadu ukřižovaného muže statné postavy. Tělo zřejmě položili na plátno hlavou do středu a druhou polovinou je přikryli.
Krev představovala pro Židy sídlo života. Proto bylo obyčejem, že tělo člověka, který násilným způsobem přišel o život, neumývali, jak to bylo jinak zvykem, ale neumyté i se zakrvaveným šatem položili na plátno a pochovali. Víme však, že Ukřižovaného zbavili vojáci jeho šatu. Proto byl, jak je zřejmé, neoděný položen na plátno, s rukama zkříženýma v klíně. Šátky přitáhli dolní čelist k horní a k tělu přivinuli paže, které by jinak ztuhly rozpjaté v poloze ukřižování. Z obrazu na plátně je možno vyčíst, že ukřižovaný muž měl výšku 181 cm, měl asi 30–45 roků a vážil 77 kg. Jeho tělo bylo svými proporcemi utvářeno do mimořádné krásy.
Dle zvyku se mrtvoly zločinců házely bez zvláštní pozornosti do jámy. O Pánově pohřbu však máme podrobnou zprávu v Janově evangeliu (Jan 19,38–42).

Po celá staletí neviditelný
Co bylo téměř 2000 let nedostupné výzkumu a pouhým okem neviditelné, stalo se „čitelným“ počátkem 70. let 20. století. Množství informací a stop, které jsou uloženy ve vláknech plátna, to vše jsou jako „textilní nosiče“ informací. Plátno samo je šedožlutá tkanina z rovných vláken, utkaná náročným a nákladným způsobem vzoru rybí kosti, což svědčí o jeho antickém původu ze syrské oblasti a o jeho velké vzácnosti. Mezi Sýrií a Palestinou panoval tehdy čilý obchodní ruch, tak- že se nám z Ježíšovy doby zachovaly i jiné srovnatelné tkaniny. Nekatolický švýcarský vědec a kriminolog dr. Max Frei při výzkumu mikroskopem potvrdil, že v plátnu jsou dodnes přítomná zrnka pylu z květů více než 76 druhů rostlin, z nichž většina pochází z okolí Jeruzaléma (některé z nich už neexistují, ale stejný pyl našli v bahně Mrtvého moře), další část je z Anatolie a z oblasti Konstantinopole, zbytek ze střední Evropy. Kromě toho bylo na plátně identifikováno 28 otisků květů a rostlin. V tkanině byly zjištěny zbytky myrhy a aloe a stopy špíny z ulice v oblasti pravé paty a kolena. Tyto zbytky nečistot obsahují aragonit, ojedinělý druh vápence, který se objevuje při vykopávkách v Jeruzalémě.
Při zvětšení obrazu tváře objevili vědci na pravém oku a později i nad levým obočím otisk mince. Obě mince dal prokazatelně razit Pilát Pontský v letech 29/30.
Tyto objevy výjimečným způsobem zdůrazňují pravost plátna, a to z několika hledisek. Tak např. na základě pylových zrn se dá pochopit celá cesta plátna z Jeruzaléma do Evropy. Římské mince, které se někdy kladly mrtvým na víčka, přesně určují dobu použití plátna.

Namalován posvátnou krví
Skvrny po krvi, krevním séru a po vodě, jíž byl hašen požár v roce 1532, které plátno pokrývají a prostupují, vytvářejí určitým způsobem první „obraz“ Muže bolesti. Prokazatelně se jedná o krev muže krevní skupiny AB (stejně jako u známého eucharistického zázraku ve městě Lanciano z r. 1631). „Krvavý obraz“ na plátně nám silně emotivními a dokonalými podrobnostmi bezprostředněji než jakákoliv dějepisná kniha představuje skutečnost římského ukřižování, které bylo známo jako nejkrutější a nejpotupnější způsob popravy. Celé tělo s výjimkou hlavy, předloktí a chodidel je poseto ranami po bičování typickými římskými důtkami, které měly na řemíncích upevněny kousky olova. Z vějířovitého uspořádání ran na zádech se dá usoudit, že šlo o dva katy, kteří stáli za odsouzencem, a zvlášť brutálně a silně bičoval voják po pravé straně odsouzeného. Dovídáme se, že ran bylo až 120, přičemž ty, které způsobily pouze podlitiny, na plátně nezanechaly žádné stopy. Zatímco římské právo nestanovilo horní hranici počtu úderů, podle židovského práva jich bylo povoleno jen 39. Na čele zmučeného je možno rozeznat 13 a na zadní straně hlavy 20 malých bodných ran pocházejících od trnové koruny. Tu je třeba si představit jako přilbu a nikoliv jako věnec kolem hlavy. Jelikož temeno lebky není na plátně celé viditelné, předpokládá se, že ran po trnech bylo v hlavě kolem 50.
Na základě průběhu krvácení bylo možno rozlišit krvácení z tepen (krev vytékající pod velkým tlakem) a žilní krvácení, které bylo zjištěno např. na čele v podobě obrácené číslice 3. Rány na ramenou způsobilo břevno kříže, které bylo vloženo na odsouzeného. Mělo obyčejně délku 1,7 m a vážilo 40–50 kg. K ukřižování se používaly hřeby dlouhé 20–25 cm o čtvercovém profilu 8 × 8 mm. Nepřibíjely se dlaně, protože ty by se protrhly, ale zápěstí, kde mohly váhu těla držet tři šlachy. Tím však docházelo k poranění mediálního nervu, což vyvolávalo hrozné bolesti a způsobovalo mdloby a ochrnutí palce. Ten se reflexivně stáhl do dlaně, a proto na Turínském plátně není vidět palce rukou. Na základě toku krve po pažích se dá určit jejich úhel ohybu, který činil 65° a zmenšil se na 55°, když se Ukřižovaný pokoušel za nesmírných muk pozvednout opřením o hřeb v nohou, aby si ulehčil dýchání. Tento hřeb prorážel nárty nohou mezi druhým a třetím prstem a levá noha byla položena přes pravou. Na to poukazuje krevní otisk celé plochy pravého chodidla.
Pravý bok vykazuje bodnou ránu mezi pátým a šestým žebrem, která vznikla následkem profesionálního probodení srdce kopím přes hrudní koš z pravé strany. Římští vojáci tak konstatovali smrt Ukřižovaného. Skutečnost, že odsouzený na Turínském plátně byl při probodení boku již mrtvý, dokazuje otevřená rána, která se už nesevřela, jak tomu bývá u živých těl. Jde prokazatelně o postmortální krev rozloženou na krev a krevní sérum, které vytryskly z rány pod tlakem ve velkém množství, když byla probodena pravá srdeční komora naplněná krví. Z rány v boku proudilo také větší množství vodnaté tekutiny (tzv. transsudátu), která se při dlouho trvající extrémní námaze a mučení shromáždila v oblasti hrudníku.

Vznik ve světle Zmrtvýchvstání
Nám dobře známý obraz na rubáši – mužská postava s přesvatou Tváří – a otázka, jak se dostal na plátno, zaměstnává vědu od roku 1898 až do dnešních dnů. V tom roce bylo plátno u příležitosti vystavení poprvé fotografováno. Pořízením fotografie byl pověřen turínský právník a vášnivý fotograf Secondo Pia. Když pak v noci ve své laboratoři vyvolával fotodesky 60 × 50 cm, objevil něco zarážejícího. Na fotografickém negativu, kde se obraz vyjímal na tmavém pozadí plátna, vystoupila náhle podoba Ukřižovaného jako neuvěřitelně realistický „pozitivní“ obraz. Secondo Pia později řekl: Takřka se mi zastavilo srdce! Plotna mi málem vypadla z ruky, když jsem spatřil Ježíšovu tvář, kterou celých 1900 let nikdo neviděl.

Bylo zřejmé, že originál obrazu se na plátně chová jako přirozený negativ. Tato senzace vyvolala zájem světové veřejnosti i vědy o Turínské plátno a stala se podnětem k modernímu výzkumu tohoto pohřebního plátna.
S pomocí počítačů NASA se k velkému překvapení vědců podařilo vytvořit nezkreslený reliéfní obraz Ukřižovaného. Kromě toho bylo zjištěno, že pod stopami krve není žádné jiné zbarvení. Protože zbarvení mají podobné vlastnosti jako skvrny po požáru, dospěli američtí vědci k závěru, že obraz musel vzniknout v důsledku „bleskového“ výskytu „tepelného záření“ vysoké intenzity, které netrvalo déle než 1/2000 sekundy, takže vlákna povrchově „opálilo“ a zbarvilo, ale nespálilo. Podle německého chemika Eberharda Lindnera mohlo jít nikoliv o tepelné, ale elektronové záření, které v okamžiku Zmrtvýchvstání vycházelo z povrchu těla. Jen tento druh záření, které s rostoucí vzdáleností ztrácí silně na intenzitě, mohlo se promítnout téměř kolmo na vnitřní stěnu plátna a vtisknout zde jasně vystínovaný a takřka absolutně nezkreslený obraz. Tento vědecký pokus o vysvětlení se týká samozřejmě jen absolutně jedinečných „vnějších průvodních okolností“ Zmrtvýchvstání, které umožnily vznik obrazu na plátně. Zmrtvýchvstání samo zůstane jako Boží zásah navždy tajemstvím víry, před kterým se může rozum jen pokorně sklonit.

Vítězná tvář
Když se pak ještě jednou podíváme na obraz Ukřižovaného na plátně, jak nám ho negativ jasně ukazuje, v jeho tváři se zrcadlí mimořádně působivým způsobem obě skutečnosti: umučení i Zmrtvýchvstání.
Při všech těžkých zraněních, která Pánu způsobilo bičování a ukřižování, zdá se, že tvář Ukřižovaného bili mimořádně bezohledně a krutě, jako by mučitelé tuto tvář a především jeho pohled, jeho oči nedokázali snést.
Kromě hlubokých vpichů trnů na čele, spáncích a pokožce hlavy (tyto oblasti jsou obzvláště citlivé na bolest) je možno rozeznat velký počet otoků a zranění způsobených tvrdými údery a nekontrolovanými pády muže, který nesl kříž po cestě až na místo popravy. Svědčí o tom i špína z ulice objevená na špičce nosu. Obě obočí, čelo i brada jsou oteklé, vykazují tržné rány a pohmožděniny. Při pohledu z naší strany vidíme silné otoky na levé tváři a pod levým okem, které specialisté zjistili na základě chybějícího zaoblení očního víčka. Na pravém oku je patrná velká krevní podlitina.
Na nose a pravé tváři můžeme konstatovat stopy po úderu klackem (nosní kost je zřejmě zlomená), vlevo pod rtem je vous vytržený. To všechno tvář znetvořilo, je asymetrická, takže už nemá vzhled (Iz 53,2). A přece v těchto rysech tváře vnímáme nepochopitelný hluboký, vážný mír a vznešený majestát. Když tvář mlčí o všem tom strašném, čím je poznamenána, jako by nám chtěla říct: Nebojte se, já jsem přemohl svět. (Jan 16,33) Milí čtenáři, zatímco evangelia nám nikde neudávají, jak Ježíš zevně vypadal, ať se nás tím hlouběji dotkne Turínské plátno, tato „pravá ikona“ Vykupitelovy lásky, která se stala člověkem.

V roce 2002 byly provedeny na plátně restaurační práce, které zatím nejvíce zasáhly do jeho vnějšího vzhledu. Bylo odstraněno tzv. „holandské plátno“, kterým byl sindon podšitý. Podobně bylo odstraněno 29 záplat, které po celá staletí překrývaly díry po požáru z roku 1832. V tomto stavu byla relikvie představena veřejnosti od 10. dubna do 23. května 2010. Do Turína tehdy přišlo více než 2,1 milionu poutníků.

Během Hitlerovy návštěvy v Itálii v roce 1938 se nacisté tvrdošíjně vyptávali, kde se nachází Turínské plátno. Právě proto, aby byla relikvie uchráněna, byla v roce 1939 tajně přenesena do benediktinského opatství u města Avellino na jihu Itálie. Zůstala tam až do konce války. Když němečtí vojáci prohledávali opatství v roce 1943, všichni mniši se shromáždili před oltářem, ve kterém bylo plátno ukryto. Velitel komanda tehdy nařídil vojákům, aby bohoslužbu nerušili.

Víťazstvo srdca 76/2010
Překlad -lš-, Světlo 14/2012

Sdílet

| Zdroj: Světlo 14/2012

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-středa (kázání z 20.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-uterý (kázání z 19.11.2024)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024-pondělí (kázání z 18.11.2024)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 17.11.2024 (33. neděle mezidobí)
::	Lidové misie Radostín nad Oslavou 2024 I. (kázání z 10.11.2024)