Katolická církev aktivně vystupovala proti ideologii a zločinům nacistů.
Od doby, kdy Rolf
Hochhuth uveřejnil
svou hru Náměstek,
ve které činí papeže Pia XII. spoluodpovědným
za smrt Židů pod
Hitlerem, vytvořilo se přesvědčení,
že katolická církev mlčela
k ideologii a zločinům nacistů
a byla nečinná ve věci záchrany
Židů. Na dokumenty, které
hovoří proti tomuto tvrzení, se
nebere ohled.
Jen v letech 1933–1939 podal
Vatikán Hitlerovi 55 protestních
nót. Již v první z 1. dubna
1933 protestoval Svatý stolec
proti antižidovskému bojkotu
v Německu. Na 45 z těchto 55
protestních nót Hitler vůbec neodpověděl.
Kardinál Eugenio Pacelli, vatikánský
nuncius v Německu, se
podílel na zpracování encykliky
Vigilanti Cura (Mit brennender
Sorge) papeže Pia XI. v roce
1937. Tato encyklika jednoznačně
odsoudila rasistický kult
a ideologii „Krev a půda“. Encyklika
byla přečtena ze všech
kazatelen při bohoslužbách
21. března 1937. Již 22. března
vyšel ve Völkischer Beobachter
článek proti Bohu Židů a jeho
náměstku v Římě. Z této reakce
je zřejmé, jak nacisté tuto encykliku
pochopili.
Pius XI. dal 19. června 1937
na index antisemitskou knihu
Il razzismo G. Cogniho a zakázal
antisemitismus v jezuitské revui
La Civiltà Cattolica. Před Hitlerovou
návštěvou v Římě byla
uzavřena vatikánská muzea a papež
zakázal vyvěšovat vlajky na
kostelích. 6. září 1938 řekl papež
belgickým poutníkům: Věřící
se nemohou podílet na antisemitismu...
Antisemitismu se účastnit
není možno. V duchovním smyslu
jsme semité. O tomto projevu
referovaly dva belgické listy.
Po říšském nočním pogromu
9.–10. listopadu 1938 odsoudili
kardinálové van Roey v Belgii,
Verdier v Paříži, Schuster v Miláně
a Faulhaber v Mnichově rasismus
a výtržnosti. Na papežův
pokyn poskytl kardinál Faulhaber
mnichovskému vrchnímu
rabínovi nákladní auto na záchranu
svitků tóry před zbořením
synagogy.
Pius XI. prosil 14. ledna 1939
všechny akreditované vyslance
u Svatého stolce, aby opatřili víza
do svých zemí všem obětem
rasového pronásledování. Brazílie
reagovala pozitivně. 10. února
1939 papež zemřel. Židovský
tisk a osobnosti jako Léon Blum
a Bernard Joseph ho hodnotily
jako odvážného bojovníka proti
rasové nenávisti a jako papeže,
který se v dlouhých dějinách
církve nejvíce zasadil za soukmenovce
prvního papeže, Petra.
Jeho nástupcem byl zvolen
Eugenio Pacelli. Jako papežský
nuncius v Německu měl mezi
roky 1917 a 1929 celkem 44
projevů, z nichž 40 odsuzovalo
Hitlera a národní socialisty. Po
jeho volbě ho uvítal mezinárodní
tisk jako odpůrce rasové nenávisti
a předního bojovníka za
lidská práva.
Židé v Itálii
Pius XII. si tuto chválu plně
zasloužil a aktivně se zasazoval
za pronásledované Židy. V Římě
jich žilo v roce 1943 asi 9600,
mezi nimi 1500 těch, kteří přišli
ze zemí obsazených nacisty.
V říjnu 1943 začala německá policie
vyhledávat v Římě Židy. Zatkli
jich 1259. Všechny ostatní
ukryli a zachránili katolíci. Římský
vrchní rabín Zolli o tom napsal:
„Svatý otec poslal ručně
psaný list biskupům a dal jim
pokyn, aby v klášterních klauzurách
a konviktech zřídili úkryty
pro Židy. … Zástup kněží pracoval
ve velkých i malých městech
a zajišťoval pronásledovaným
chléb a pasy. Řádové sestry přicházely
do polních kuchyní, aby
mohly poskytnout uprchlicím
pohostinství. Představení klášterů
vycházeli v noci, aby zadrželi
německé vojáky, kteří vyhledávali
oběti... Všichni následovali
Pia XII. v jeho blíženské lásce,
která se nebála smrti.“
Historik Renzo Felice zveřejnil
seznam 155 klášterů, které
poskytly azyl asi 5 000 Židů,
dokud byl Řím obsazen Němci.
„Jednou našlo více než 3000 Židů
útočiště v letní rezidenci Castel
Gandolfo, 60 jich žilo devět
měsíců v jezuitské univerzitě
Gregoriana a někteří spali ve
sklepě Papežského biblického
institutu, jehož rektorem byl Augustin
Bea, pozdější kardinál.“
Také jiní vatikánští preláti
pomáhali pronásledovaným
Židům. Jeden stíhaný válečný
zajatec referoval: „Vedle práce
pro Svaté oficium ve Vatikáně
měl Mons. O’Flaherty dosti času,
aby zorganizoval pobyt pro
utečence a úkryty pro aristokraty,
Židy a antifašisty, kteří byli
v nebezpečí. Většinu rozhovorů
uskutečnil Mons. O’Flaherty
v kanceláři v přízemí Svatého
oficia. Soustředil se na záchranu
životů a byl přitom neobyčejně
obratný.“
Jako vyjednavač papeže s policií
a vojáky působil řádový
představený dr. Pankratius Pfeif -
fer. Podařilo se mu osvobodit
z rukou katů mnoho odsouzených
k smrti.
Jeden důstojník židovské brigády,
který bojoval se Spojenci
proti Němcům, napsal do novin
izraelských odborů: „Když
jsme vstoupili do Říma, vyprávěli
nám Židé, kteří přežili teror,
s výrazem hluboké úcty: »Jestliže
jsme mohli být zachráněni,
jestliže ještě v Římě žijí Židé,
pak je to jen díky papeži ve
Vatikánu. Protože v samotném
Vatikánu, v kostelích, klášterech
a soukromých domech byli Židé
ukryti na jeho výslovný rozkaz.«“
Historici konstatují, že díky
pokynům papeže z roku 1942
zachraňovat všemi prostředky
spolubližní bylo v Itálii uchráněno
před smrtí v plynových
komorách 40 000 Židů. Referuje
o tom i rabín Zolli. Synovec
biskupa Palatucciho, dr. Giovanni
Palatucci, a další katolíci
zahynuli v německých koncentračních
táborech, protože
uposlechli papežova příkazu
a poskytli přístřeší židovským
spoluobčanům.
Arcibiskup Montini, pozdější
papež Pavel VI., který byl
státním sekretářem ve Vatikánu,
obdržel v roce 1955 spolu s 22
dalšími Italy děkovnou medaili
od italských Židů. Přijal tuto poctu,
ale poukázal na to, že jednal
na příkaz Pia XII.
Prameny: Pinchas E. Lapide,
Rom und die Juden,
Herder-Verlag, Freiburg 1967
Israel Zolli, Before the Dawn,
New York 1954
Renzo Felice,
Storia degli ebrei italiani sotto
il Fascismo, Torino 1961
Připravil -lš-