.jpg "červenec 2011")
O vztahu nacistů ke křesťanství pojednává článek z časopisu Světlo.
V roce 1942 prohlásil
Hitler ve společnosti
svých nejbližších
spolupracovníků zcela otevřeně:
„Když jsem měl třináct, čtrnáct,
patnáct let, nevěřil jsem již
v nic, ostatně nikdo z mých kolegů
nevěřil v takzvané přijímání,
kromě několika úplně hloupých
primusů. Jenomže tehdy jsem
neměl to přesvědčení, že je třeba
všechno vyhodit do povětří!“
Vůdci NSDAP hledali vzor
pro boj s katolicismem v nedávné
minulosti Německa, v Bismarckově
kulturním boji. Přitom
prohlašovali, že budou ve
svém boji ještě důslednější než
„železný kancléř“.
Ze zpráv H. Rauschninga,
Hitlerova blízkého spolupracovníka,
víme, že vůdce III. říše vytýkal
Bismarckovi, že se pokoušel
vyjít s katolicismem pomocí
paragrafů pruského četníka. Jak
prohlašoval führer – abychom
jim sáhli na kůži, musíme využívat
zesměšňování a zohyzdění
v očích mládeže a lidu.
Během jednoho rozhovoru se
svými blízkými spolupracovníky
Hitler upřímně přiznal: „Křesťanství
je největším neštěstím
lidstva. Bolševismus je nemanželské
dítě křesťanství. Oba jsou
dílem židů. Ve věci křesťanství
je v otázce náboženství celý svět
oklamán.“
Nepřátelský postoj ke křesťanství
objasnil také Hitlerův
hlavní ideolog národního socialismu,
Alfred Rosenberg. Jeho
kniha Mýtus XX. století patřila vedle
Mein Kampf k povinné četbě
všech členů NSDAP a po roce
1933 se stala jedním z kompendií
Třetí říše.
Na stránkách této knihy Rosenberg
napsal: „Víra utváří člověka...
Ovšem seversko-evropské
náboženství také hlásá, že člověk
utváří svou víru, druh a obsah
své víry.“ Hlavní ideolog
pak požaduje vytvoření „německé
národní církve“, která se má
stát „strážcem národní hrdosti“
a „německého křesťanství“. Interpretoval
po svém i osobu Ježíše:
„Ježíš se nám dnes jeví jako
sebevědomý učitel. Pro Germány
má význam jeho život, nikoliv
jeho smrt, kterou oslavují ve
Středomoří.“
Hitler se již v mládí zahloubal
do četby autorů, kteří působili
v Rakousku na přelomu
19. a 20. století jako „ariosofové“,
kteří spojovali pangermánskou
mytologii s okultismem
a theosofií a gnózí. V knížkách
Guida von Lista nebo Jörga
Lanze von Liebensfels (cisterciák
vyloučený z řádu pro homosexualitu)
četl Hitler o dávné
árijsko-germánské civilizaci,
kterou údajně zničila katolická
církev evangelizací Germánů,
o uchvacujícím náboženství Wotana,
které uchovává svá tajemství
v tzv. svastice. To všechno
je prý možno znovu získat zpět,
ale je třeba zničit katolickou církev
a pak i nižší rasy, tvrdili tvůrci
okultistické verze rasismu. Tak
bude možný návrat k „árijské sexuální
morálce“. Liebensfels vyzýval
k vytváření zvláštních eugenických
klášterů, kde budou
„árijští chovní samci“ dbát o zachování
čisté árijské krve.
Po roce 1933 se tyto ideje
staly německou oficiální politikou
a Himmler podle Liebensfelsových
nápadů zřídil tzv. „Lebensborn“
(domy rozkoše) pro
rasově vybrané důstojníky SS.
Hitler byl fascinován okultismem,
gnózí a orientálními filosofiemi.
V roce 1938 organizoval
Himmler výpravu do Tibetu,
aby se seznámil s „myšlenkovým
dědictvím“ dalajlámy, a hledal
v Himalájích „zahynulé původní
árijce“. Oddíly SS měly být
kovárnou „panské rasy“. Himmler
zavedl o jarní rovnodennosti
„svátek života“ a o podzimní
rovnodennosti „svátek padlých
hrdinů“. Okultista Karl Wiligut,
člen „Ordo Novi Templi“,
hledal pro Him mlera nejvhodnější
místa pro školení SS, která
se vyznačovala jako „centra
energie“. V Hitlerově bunkru byly
nalezeny okultní spisy opatřené
jeho exlibris.
Jediná povolená organizace
mládeže Hitlerjugend zpívala
v jedné své písni:
Jsme Hitlerova radostná mládež.
Nepotřebujeme křesťanské
ctnosti. Naším vůdcem je totiž
Adolf Hitler, on je náš Vykupitel
a Prostředník.
Jako reakce na encykliku Mit
brennender Sorge začaly se objevovat
náhle v německém tisku
zprávy o pohlavních zneužitích
u katolických duchovních
a „otřesná svědectví“ osob, které
si po několika desítkách let
vzpomněly na obtěžování v raném
mládí. Podobný charakter
měla obvinění o „devizových zločinech“.
Tak byly označeny sbírky
na podporu misií na jiných
kontinentech.
Hitler vyčkával s úderem proti
katolické církvi na své konečné
vítězství. Ale již mezi roky
1939–1945 na zabraném území
Polska byla vyvražděna třetina
katolických kněží, kteří zde
před vypuknutím války působili.
Byli buď zastřeleni, nebo se ztratili
v koncentračních táborech.
Miłujcie się 3/2012 (kráceno)
Překlad -lš-
.jpg "červenec 2011")
