Bohu díky! Dorazily jsme všechny…
V 6 hodin ráno jsme se sešly v kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde nám otec Marek požehnal. Kdo přišel o chviličku později přišel i o začátek žehnací modlitby, stejně jako já… Poutnice, které šly letos poprvé nebo ty, které si poutnický křížek zapomněly doma, si šly za otcem pro křížek a Velehradský zpěvníček, který jsme otevřely minimálně při ranních chválách a modlitbě během dne, protože slova písniček už často známe, ale jistota je jistota.
"Na cestu s námi - na cestu s námi vyjdi, Pane - vyjdi, Pane. My nesmíme - my nesmíme na místě stát - na místě stát.
Když zbloudíme - když zbloudíme, podej ruku - podej ruku. Když upadneme - když upadneme, pomoz nám.
A do srdce - a do srdce svého doveď - svého doveď, doveď nás…
U kapličky nad Vranovem jsme se začaly modlit ranní chvály a před Lančovem jsme držely i krátké silentium.
Do každé vesnice jsme se snažily přicházet společně a zpívat.
V kostele sv. Máří Magdalény v Lančově jsme s místními farnicemi zazpívaly Litanie k Panně Marii. Potom pro nás měly nachystané občerstvení - Pán Bůh zaplať!
Na oblíbených místech jsme se společně vyfotily - dokud jsme měly dost sil :-)
Letos se do objektivu fotoaparátu vloudil tento vodník, nevím jestli tam byl i jiné roky.
Ve Vysočanech jsme stihly i ještě několik minut otevřený obchod. Zastavení jsme všechny využily k odpočinku.
Z Vysočan jsme pomalu přešly do kraje Vysočina.
Zdravíme vás, aleluja…
Pejsek nás též pozdravil.
Oblíbená zastávka v Polici s péčí Johanky, která nám buchty přinesla "až pod nos" :-)
Před Radoticemi jsme se společně pomodlily Raduj se, Královno a dál jsme pokračovaly bez přestávky.
Do Menhartic přicházíme pokaždé z polní cesty, proto chybí fotka se značkou Menhartice - můžete si ji domyslet :-) I odpočinek je tu vždy vítán. Mezi pampeliškami se objeví nové, trochu unavené…
… letos nově i zajíc…
¨… a kolotoč se zatočí s poutnicemi. Ovšem pohoupat se ve dvou na houpačce bylo letos velmi náročné. Pouze s pomocí dalších dvou poutnic (je to možná škoda, ale fotka z této náročné akce není).
I sluníčko si trouflo vylézt zpoza mraků a začalo nám pěkně svítit. I když svítilo jen odpoledne, na červené "ksichtíky" a spálená ramena nám to stačilo.
Pálovice - nohy na stromě a kolotoč. Tentokrát zastávka bez buchet, protože Johanka s doprovodným vozidlem a tím pádem i zásobou pití a jídla se vrátila pro holky, které špatně odbočily a došly do Jemnice - Bohudíky jsme potom pokračovaly už všechny i s těmito ztracenými.
Začátek dalšího růžence.
Přešly jsme už do Jihočeského kraje, jupí - Kostelní Vydří se pomalu přiblížilo.
V Ostojkovicích je vidět už značně unavené poutnice. Ovšem nekrásnější na této zastávce byla zpráva od místní paní, která nám řekla, že celé dopoledne pršelo - nám za celou cestu Bohu díky ne :-)
Ještě jsme se společně v čekárně pomodlily Korunku a vyrazily dál...
dokud nás na cestě nepřekvapila mladá užovka.
Další zastávka před obvykle nejnebezpečnějším úsekem celé naší cesty - asi 5,5 km po hlavní silnici z Jemnice do Dačic.Tentokrát nám to Pán zařídil moc pěkně - do Dačic je vedena objížďka jinudy a tak po této cestě jelo minimum aut a my jsme se konečně mohly "kochat" i tímto pěkným kouskem cesty.
Ještě nemůžu zapomenout na naše důležité doprovodné vozidlo s obětavou Johankou - moc děkujeme!
Celý den jsme šly s časovou rezervou a tak jsme letos pěkně stihly návštěvu u sester bosých karmelitek v Dačicích. Sestřička se o nás jako vždy pěkně postarala nejen dostatkem tekutin a oplatků, ale i milým přijetím - Děkujeme! Zúčastnily jsme se tentokrát zpívaných nešpor, protože byla vigilie slavnosti Nanebevstoupení Páně. Po létech zkušeností s naší slabostí a omdléváním letos pěkně kapli větraly a navíc zpívané nešpory jsou delší, tak jsme letos nezůstávaly na litanie. Je to škoda, ale také o starost míň. Po delším odpočinku u sestřiček jsme se s vypjetím posledních sil pustily na poslední kilometry do cíle naší cesty...
… Kostelní Vydří.
I letos šel už po čtvrté proud žen a dívek z Moravských Budějovic, společně jsme se setkaly až u kostela v Kostelním Vydří. V proudu z Vranova nás šlo 24 a z Moravských Budějovic 34. Kostel svojí zaplněností působil moc krásně. Mši svatou sloužil otec Pavel. V kázání nám otec Marek připomněl, jak je důležité je denně s pomodlit růženec a nejlépe s celou rodinou.
Další fotky naleznete
zde.
Společné foto na závěr - Bohu díky za tak krásný den!
