Zdál se mi sen. Byl jsem asi ve třetím, čtvrtém patře moderní prosklené budovy a seděl u kulatého stolku nějaké kavárny či restaurace. Kolem byl docela čilý ruch. Někteří lidé postávali v hloučcích a bavili se.
Uličkou mezi stoly se protlačila nějaká žena s kočárkem. Zastavila přede mnou. Sklonila se do kočárku a vytáhla z něj úplně nahé dítě, které mi vložila do rukou.
Opatrně jsem si ho položil hrudníkem na levou dlaň a přidržoval ho pravou rukou. Bylo droubounké, nedonošené. Mělo útlé ručičky a červenou lesklou kůži. Bylo mi ho líto. Přitiskl jsem si ho na prsa. Miminko neuvěřitelně hřálo, skoro hořelo.
Pak najednou scéna zmizela. Všechno kolem bylo rozmazané. Dítě bylo pryč, ale v rukou jsem držel skleněný válec s tlustými stěnami, na obou koncích uzavřený světlými plastovými kryty. Byl plný jakési zakalené tekutiny. Vzal jsem válec do dlaní a cítil, jak z něj sálá horko. Jako bych držel v dlaních tepající srdce, blesklo mi hlavou. A kdosi za mnou řekl: „To dítě je uvnitř."
S úlekem jsem se probudil. Před očima se mi znova objevila scéna červeného dětského tělíčka a vybavil se mi pocit tepla v dlaních... a znova mne přepadla lítost.
---
V posledních dnech a týdnech často přemýšlím nad otázkami asistované reprodukce a léčby neplodnosti. Moc mne trápí, kolik katolických párů chodí (někdy se souhlasem či na doporučení kněží) na umělé oplodnění. Trápí mne to kvůli dětem, které jsou počaty v laboratoři. I kvůli tomu, že mnoho lidí je bez větších zábran ochotno manželský sexuální akt, který se má stát pramenem života, nahradit masturbací na povel, odběrem vajíčka a jeho oplodněním vybranou spermií pomocí miniaturní jehly...
---
Před několika měsíci mi volal jeden můj kamarád, mladý kněz. Ptal se mne, jestli existuje nějaký text obřadu pro pohřbení embryí. Když jsem se ho zeptal, jak to myslí, odpověděl, že musí řešit následující situaci:
Jedni manželé byli před několika lety na umělém oplodnění. Vzniklo při něm několik embryí, z nich některé byly přeneseny do dělohy matky, ale ostatní byly zmraženy. Manželům se narodilo dítě, ale kvůli zdravotním komplikacím museli na nějaký čas odložit početí dalších potomků. Mezitím se ale změnila situace celé rodiny. Žena konvertovala ke katolické církvi. Díky tomu si uvědomovala, že se v jejím životě stalo něco velmi špatného. V mrazáku v nemocnici má několik dětí, ale s manželem nemají odvahu a sílu přijmout další přírůstek do rodiny.
Po letech těžkých výčitek se nakonec s manželem obrátili na kliniku reprodukční medicíny s žádostí, aby jim zmražená embrya vydala, aby je mohli pohřbít. A zítra, končil můj kamarád kněz svůj popis nastalé situace, si jdou embrya vyzvednout. Zároveň ho jako svého faráře poprosili, jestli by se toho neformálního pohřbu nezúčastnil.
Ptal se mě na některé podrobnosti, které se týkaly etiky. Ta situace, řekl jsem mu, se podle mne podobá eutanazii – odpojení od přístrojů. Ta embrya jsou zmražená – některá z nich jsou už možná mrtvá, ale my nedokážeme spolehlivě určit, která. Pokud se vytáhnou z kapalného dusíku, při pokojové teplotě zahynou některá během rychlého rozmrazování, jiná téměř určitě během několika málo hodin poté. Zmražená by možná mohla přežít třeba i několik desetiletí... Jenže nemají nikoho, kdo by je přijal za své děti.
Co pro ně můžeme udělat? Jistě se za ně můžeme modlit, svěřit je do Boží náruče. I jejich rodiče, kteří se takto rozhodli, musíme odevzdat Božímu milosrdenství... Ta situace se nedá zvrátit. Všechna řešení jsou nějakým způsobem špatná...
Položil jsem telefon se slzami v očích. Kam až jsme se to dostali, ptal jsem se. Co je to za divný svět, ve kterém žijeme? Proč budujeme ledové koncentráky, do kterých zavíráme celá města bez budoucnosti? Proč máme mrazáky plné dětí, které se nikdy nemohou narodit?
Kdo bude jejich otcem, když nemají žádného?
Tehdy jsem se rozhodl, že udělám všechno, co bude v mých silách, abych pomohl lidem pochopit, jaké zlo je asistovaná reprodukce, i když přímo nevede k usmrcení dětí. Jestli se stanu někdy knězem, budu se snažit podporovat lékaře, který bude manželům pomáhat v jejich neplodnosti prostředky, které jim umožní počít dítě při jedinečném a nenahraditelném vyjádření jejich manželské lásky.
ToB
5. 5. 2013
Rubrika: Bioetika, Pro-life
Převzato z
https://tob.signaly.cz/,
článek naleznete
zde.
