Reportérka LifeSiteNews Jeanne Smitsová byla očitým svědkem této výjimečné události. Potvrzuje tvrzení organizátorů o obrovském počtu účastníků a informuje o mnoha aspektech, které francouzská či jiná média ignorovala nebo překroutila.
Tato exkluzivní zpráva LifeSiteNews je o skutečném průběhu demonstrací, včetně absolutně nemístného použití slzného plynu ze strany policie vůči některým z jejich pokojných a modlících se přátel a příbuzných.
Analýza
Podle tvrzení organizátorů se 24. března 2013 v Paříži setkalo
téměř jeden a půl milionu lidí, aby se přidali k demonstraci proti legalizaci "manželství" osob stejných pohlaví.
Za posledních pět měsíců je to už třetí demonstrace zorganizovaná proti tomuto návrhu zákona, který prosazuje francouzská vláda.
Velký počet těch demonstrantů, kteří se nemohli zúčastnit události na jejím hlavním dějišti, protože už v 15:00 bylo zaplněné, nebo kteří zamířili přímo k největší a nejprestižnější pařížské ulici Champs-Elysées a blížili se k prezidentskému paláci,
policisté bili a zaútočili na ně slzným plynem. Oběťmi byly šestileté děti, starší pánové, ženy všech věkových kategorií, kněží a řeholníci ve středním věku a dokonce i desetiměsíční miminko.
Lancelot, chlapec ve věku 14 let, měl asi půl hodinu dýchací potíže. Dalšího 17-letého mladíka Leonarda zasáhl plyn, následně ho chytla pořádková policie a shodila dolů ze schodů u nedalekého vchodu do metra. I Christine Boutinová, předsedkyně přední Parti chrétien Démocrate (křesťanskodemokratické strany), byla mezi oběťmi. Omdlela po zásahu slzným plynem a několik minut ležela v bezvědomí na ulici.
Videa také ukazují demonstrantku, kterou očividně úmyslně srazila policejní dodávka. První pomoc jí poskytl dobrovolník z Řádu maltézských rytířů. Jiný mladý muž, Tristan, uvedl pro LifeSiteNews.com, že ho i s přáteli postříkali plynem, když seděli na zemi na ulici po výzvě ze strany příslušníků ozbrojených sil.
Francouzské média bagatelizovala policejní násilí. Všechna hlavní rádia, televize a jiné zpravodajské zdroje informovaly o "útocích" násilných mladých demonstrantů na policii a ozbrojené složky. Manuel Valls, ministr vnitra, mezitím veřejně blahopřál policistům za jejich "profesionalitu a chladnokrevnost". Desítky videí na internetu, stejně jako svědectví očitých svědků ze strany osobních známých autorky tohoto článku, však dokazují opak: drtivou většinu demonstrantů, kteří byli neozbrojení a mírumilovní, napadly ozbrojené složky. A proč? Neboť nahlas vyjadřovali svůj nesouhlas s návrhem zákona. Vlastně, většina z nich se smála a zpívala, když kráčeli po "nejkrásnější ulici světa", jak ji označují Francouzi. A najednou je napadla policie.
Narozdíl od nedávných demonstrací, kterých se zúčastnili mladí z předměstí, během této nebyla způsobena žádná škoda a mladí lidé a rodiny nebyli ozbrojeni. Neházely se kameny či molotovovy koktejly, proti policii nebyly namířeny prakticky žádné útoky a ta při několika příležitostech nechala lidí projít Champs-Elysées bez velkého odporu.
Proč se tisíce lidí - podle údajů organizátorů "MANIF pour tous" ("Demonstrace pro všechny") jich bylo až do 40 000 - rozhodli vzdorovat pokynům policie a pochodovat po Champs-Elysées tak, jak to bylo původně naplánováno? Zákaz oficiálně platil pět dní a potvrdilo ho i nouzově vydané vládní nařízení. Definitivní trasa a místa vstupů na demonstraci byly zveřejněny až během víkendu jejího konání.
Frigide Barjotová, hlavní organizátorka, předem oznámila, že pokud by vstup na Champs-Elysées měl být zakázán, pochod by tudy i tak prošel. Na ulici by se za účelem jejího blokování postavily stany, a to až do poskytnutí záruky, že o návrhu zákona se nebude hlasovat a nebude se ani prosazovat. Později od tohoto prohlášení upustila.
Symbolika Champs-Elysées je pro Francouze velmi důležitá. Každoročně se zde 14. července konají vojenské přehlídky, 26. srpna 1944 tudy prošel osvobozenecký pochod, statisíce fanoušků fotbalu se zde shromáždilo, když se Francouzi stali mistry světa v roce 1998 a také se zde 31. prosince scházejí davy lidí, aby přivítaly Nový rok. Tato ulice byla také místem politických shromáždění, za zmínku stojí zejména vyjádření podpory ze strany stovek tisíců Francouzů generálovi De Gaullovi na začátku revoluce v květnu 1968.
Pokud by i mobilizace proti homosexuálním "manželstvím" byla klidná, úřady od 17. listopadu 2012, kdy demonstrace začaly, znervózněly z odporu veřejného mínění. Navíc, Champs-Elysées je příliš blízko prezidentského paláce (zvanému Elysée). François Hollande, stále více nepopulární pro své kroky v době hospodářské krize - poslední průzkumy mu dávají bídných 36% podpory lidí - se určitě obejde i bez velké veřejné nepřátelské manifestace. Zvlášť, když jeho předchůdce, socialista François Mitterrand, je známý svým prohlášením z roku 1984: "Když do ulic vyjde více než jeden milion lidí, vláda se otřásá v základech."
To může být také důvod policejních údajů o počtu demonstrantů, kteří přišli v neděli odpoledne vyjádřit svůj názor. Několik dní před pochodem pařížská policie oznámila, že očekávají přibližně 100 000 účastníků, ačkoli počet speciálně vypravených vlaků a autobusů směřujících z francouzských provincií byl větší než před dvěma měsíci. 13. ledna policie oficiálně oznámila 340 000 účastníků. Organizátoři "MANIF pour tous" napočítali přes jeden milion demonstrantů.
Tentokrát to však muselo být méně. Oficiální zdroje zastavily počítání u čísla 300 000, a to i přes předem oznámenému plánu, že pokud se ulice za Vítězným obloukem, kde se demonstrace konala, zaplní (což znamená, že tam bude asi 1,2 milionů lidí), otevřou další ulici, kam se budou moci demonstranti posunout. Toto se událo v 15:00. Následně zpřístupnili další ulici, ale přesto byly davy tak naěsnané, že mnoho lidí se doslova vylilo na náměstí l'Etoile, které rozděluje Champs od ulice Grande-Armée s obrovským pódiem.
Autorka tohoto článku pozorovala část demonstrace z balkonu v 6. patře a může dosvědčit, že úzce propojený nehybný dav zaplnil ulice mezi Vítězným obloukem a řekou Seinou, což je přibližně šest kilometrů.
Tímto je demonstrace "MANIF pour tous" jednou z nejvýznamnějších za posledních třicet let. A mnohé to překvapilo. Předpovídali nižší účast než před dvěma měsíci, berouce v úvahu náklady a únavu z cest do Paříže ze vzdálených provincií. Mnoho velkých rodin vzalo s sebou i všechny své děti. Demonstranti však nežádali práva, výhody či veřejné peníze. Svůj nesouhlas s "manželstvími" a s "šlechtitelskými právy" pro homosexuální páry přišli Francouzi vyjádřit z principu, aby bránily celou komunitu, práva dětí a budoucnost společnosti jako takové.
Mnozí z řečníků zmínili tyto argumenty i na pódiu.Frigide Barjotová vynaložila velké úsilí, aby politika a náboženství zůstali mimo demonstrace. Některým z představitelů UMP, politické strany exprezidenta Sarkozyho, však bylo umožněno vystoupit. Většina z nich se zasazuje za legalizaci civilních svazků jako alternativy homosexuálních "manželství" a během uplynulých let podporovali práva homosexuálů a kriminalizaci "homofobních nenávistných projevů". Levicoví politici, kteří jsou proti "manželstvím" osob stejných pohlaví, byli stejně vítáni, včetně trockistického aktivisty. Robert Lopez, americký profesor, sklidil nadšený potlesk za
převyprávění svého příběhu a problémů, se kterými se potýkal jako dítě lesbické matky. Mezi organizátory této události nechyběli gayové, kteří nepodporují legalizaci homosexuálních "manželství". Adoptované děti dosvědčily důležitost otce i matky při jejich výchově, adoptivní rodiče zase davu jmenovali obtíže, kterým páry budou muset čelit. Pokud totiž bude povolena adopce dětí homosexuály, zahraniční země mohou odmítnout dětem, které potřebují rodiče, cestovat do Francie.
Promluvili i představitelé židovského a protestantských náboženství, jakož i člen muslimského bratrstva.
Většina účastníků se hlásí ke katolicismu, minimálně sociologicky, avšak organizátoři nepozvali žádného katolického biskupa, aby k nim promluvil. Je však veřejným tajemstvím, že zejména díky podpoře katolické hierarchie přišlo na nedělní demonstraci tolik lidí.
Jazyk, který odpůrci homosexuálních "manželství" a občanského uznání homosexuálních párů neumí přijmout (například výzvy Frigide Barjotové skandovat "homosexuálové" se setkaly se zdvořilou netečností), určitá nejednoznačnost, pokud šlo o cíle pochodu a pocit, že užitek předchozích demonstrací nebyl dostatečně publikován, to vše přispělo k nervozitě davu. Slogany jako "Hollande odstup" vznikly spontánně. Organizátoři však stále žádali "pana prezidenta" o "dialog" nebo "referendum" o návrhu zákona. Hlavním požadavkem Frigide Barjotové byl rozhovor s Françoisem Hollandem ještě v daný den.
Oběti nedělní policejní brutality také označila za "výtržníky" a "extremisty", čímž omlouvala použití slzného plynu a násilí vůči davu.
Mluvčí vlády v pondělí ráno po demonstraci naznačil, že návrh zákona bude postupovat podle plánu. Po prvním čtení v Národním shromáždění je začátkem dubna na programu jeho projednání v Senátu. Očekává se, že návrh projde do druhého čtení, které se bude konat, pokud Senát neschválí identické znění návrhu zákona.
Socialistická vláda však zatím připravuje další útoky na rodinu a právo na život. V Národním shromáždění se například očekává bouřlivá debata o uzákonění embryonálního výzkumu. Rodinám s vyššími příjmy budou krátit přídavky na děti. A od Velikonoční neděle budou zcela zdarma potraty a antikoncepce pro nezletilé dívky. Financovat se budou z veřejných zdrojů.
Jeanne Smitsová
Zdroj:www.lifesitenews.com, 25.3. 2013.
Převzato z www.lifenews.sk,
článek, vydaný 19. 4. 2013, naleznete
zde. ( - v článku jsou i fotografie z demonstrace)
