V Horáckých novinách byl 19. 3. 2013 v rubrice "Glosy, názory, komentáře" uveřejněn článek s názvem Nový papež přichází do morální krize. Autor Petr Chňoupek se zde zamýšlí nad tím, jaký vliv bude mít nový papež na naše životy tady v České republice.
Češi (méně už Moravané) jsou považováni za ateistický národ, který se od Boha odklonil. Ztráta víry je to nejhorší, co může národ potkat. Jenže my jsme o víru nepřišli, jen jsme začali uctívat pověstné Zlaté tele. Chrámy Páně jsme vyměnili za super a hypermarkety a Boží slovo za slevové akce. Česku vládne konzum.
Jak z toho ven? Může nám pomoci i nový papež? Obávám se, že těžko. Už tak dost oslabená Církev dostala ránu v podobě církevních restitucí. Restituce jako takové jsou v pořádku. Je třeba napravovat staré křivdy, ne tom se shodneme. Jenže přichází ve špatnou dobu, vláda je neuměla, jako i jiná svá opatření, vysvětlit a navíc s nimi přichází nenáviděný Miroslav Kalousek, od kterého lidé už nic dobrého nečekají. Škodná ve finále bude Církev.
Nový papež je jezuita. To římskokatolické církvi u nás také dobrou reklamu neudělá. Jezuita - to je ve zdejším kraji skoro jako nadávka. Je to ale obrovská mýlka. Jezuité jsou církevní řád, který patří k tomu nejlepšímu, co Církev může nabídnout. Jenže my jsme těžce ovlivněni Jiráskem.
Alois Jirásek byl sice řemeslně zdatný spisovatel, ale jeho dílo udělalo tomuto národu medvědí službu a díky povinné četbě hluboko v myslích lidí zakořenila těžké bludy. A to nejen o jezuitech, ale i třeba o husitech, ze kterých udělal hrdiny a nositele pravdy a přitom to byla pouhá banda pomatenců, vrahů a zlodějů. Je obrazem nízké vzdělanosti tohoto národa vzývání husitských banditů a ponižování jezuitských vzdělanců.
Papež ovlivňuje naše životy ať už chceme nebo nechceme. Příkladem může být rok 1978, kdy se hlavou římskokatolické církve stal polský duchovní Karol Wojtyla. Tato volba otřásla celým východním blokem. Otřes byl tak silný, že komunistické země se z něho už nevzpamatovaly. Volba Jana Pavla II. přivedla do lůna Církve více lidí. Ta euforie bohužel skončila po roce 1989, kdy jsme Boha vyměnili za již zmiňované Zlaté tele.
Samozřejmě, římskokatolická církev má spoustu svých hříchů, křižáckými výpravami počínaje a pedofilními skandály konče. Pořád má ale potenciál tyto skvrny vyvážit svou podstatou, která je i dnes inspirující.
Naše země se odklonila od Boha a od morálních hodnot, které víra přináší. Kdybychom pominuli vše ostatní a začali žít jen podle Desatera, naše životy by se kvalitativně zlepšily. Dřív nebo později k tomuto poznání dojdeme všichni. Jen aby už nebylo pozdě.
Asketický a skromný život nového papeže může být pro Církev jako takovou, pro věřící i pro ateisty příkladem, jak se zbavit pout současné společnosti, která v důsledku nepřináší nic dobrého. Papeže Františka čeká nelehká úloha a lehké to nebude ani pro nás. Nemusíme papeže přijímat jako svého pastýře, ale přijměme ho minimálně jako vysokou duchovní autoritu, naslouchejme jeho slovům a hledejme svoji cestu k víře, protože bez víry není život úplný.
Petr Chňoupek
