Drazí bratři a sestry z Říma a celého světa, požehnané Velikonoce!
Je to pro mne velká radost, že vám mohu sdělit toto poselství:
Kristus byl vzkříšen! Chtěl bych, aby dosáhlo do každého domu, do každé rodiny, zvláště tam, kde je nejvíce utrpení, do nemocnic, věznic.
Chtěl bych zvláště, aby dosáhlo ke všem srdcím, protože právě tam chce Bůh zasadit tuto dobrou zvěst: Ježíš byl vzkříšen, je tvou nadějí, již nejsi pod nadvládou hříchu, zla! Zvítězila láska, zvítězilo milosrdenství. Vždycky vítězí Boží milosrdenství.
Stejně jako ženy, Ježíšovy učednice, které šly ke hrobu a nalezly jej prázdný, můžeme se také my ptát, co je smyslem této události (srov. Lk 24,4). Co znamená, že Ježíš byl vzkříšen? Znamená to, že láska Boží je silnější než zlo i sama smrt; znamená to, že láska Boží může proměnit náš život, dát rozkvést oněm pustinám, které se nacházejí v našem srdci.
Tatáž láska, pro niž se Boží Syn stal člověkem a sestoupil až na dno pokory a sebedarování, až do pekel, do propasti separace od Boha, tatáž milosrdná láska zaplavila světlem mrtvé Ježíšovo tělo, proměnila jej a převedla do života věčného. Ježíš se nevrátil do předchozího, pozemského života, nýbrž vstoupil do života Boží slávy a vstoupil tam s naším lidstvím; otevřel nám budoucnost naděje.
To jsou Velikonoce, Pascha: exodus, přejití člověka z otroctví hříchu, zla do svobody lásky, dobra. Neboť Bůh je život, pouze život, a jeho slávou jsme my, je živý člověk (srov. sv. Irenej, Adversus haereses, 4,20,5-7).
Drazí bratři a sestry, Kristus zemřel a vstal z mrtvých jednou pro vždy a pro všechny, ale moc Vzkříšení, tento přechod z otroctví zla do svobody dobra, se musí uskutečňovat v každé době, v konkrétních prostorách naší existence, v našem každodenním životě. Kolika jen pouštěmi musí i dnes procházet lidská bytost! Zejména pustinou, která je v jeho nitru, chybí-li mu láska k Bohu a k bližnímu, chybí-li vědomí, že je opatrovníkem všeho, co nám Stvořitel daroval a dává. Milosrdenství Boží však může dát vzkvést i vyprahlé zemi, může dát život suchým kostem (srov. Ez 37,1-14).
Toto je tedy pozvání, které adresuji všem: přijměme milost Kristova vzkříšení! Nechme se obnovit Božím milosrdenstvím, nechme se od Ježíše milovat, dovolme ať moc Jeho lásky přetvoří také náš život a staňme se nástroji tohoto milosrdenství, strouhami, jimiž Bůh může zavlažovat zem, opatrovat veškeré stvoření a dát rozkvět spravedlnosti a pokoji.
Žádejme od vzkříšeného Ježíše, který proměnil smrt na život, aby změnil nenávist na lásku, pomstu v odpuštění, válku v mír. Ano, Kristus je naším pokojem a skrze Něho vyprošujeme pokoj celému světu.
Pokoj Blízkému východu, zejména Izraelcům a Palestincům, kteří se snaží hledat cestu svornosti, aby odvážně a ochotně znovu zahájili jednání a ukončili konflikt, který trvá již příliš dlouho. Pokoj Iráku, aby definitivně ustalo veškeré násilí, a především milované Sýrii, jejímu obyvatelstvu zraňovanému konfliktem i početným uprchlíkům, kteří čekají na pomoc a útěchu. Kolik jen krve již bylo prolito! A kolik utrpení bude ještě způsobeno nežli se podaří nalézt politické řešení krize?
Pokoj pro Afriku, která je dosud dějištěm krvavých konfliktů. Pro Mali, aby nalezla jednotu a stabilitu; pro Nigérii, kde bohužel neustávají atentáty, které vážně ohrožují životy mnoha nevinných a kde se nemálo lidí, včetně dětí, stává rukojmím teroristů. Pokoj pro Demokratickou republiku Kongo a Středoafrickou republiku, kde jsou mnozí nuceni opouštět svoje domovy a žít ve stálém strachu.
Pokoj pro Asii, zvláště na Korejském poloostrově, aby se překonaly rozpory a uzrál nový duch smíření.
Pokoj pro celý svět, který je dosud rozdělen chamtivostí těch, kdo hledají snadný zisk, a je zraněn egoismem, který ohrožuje lidský život a rodinu, egoismus, který nadále obchoduje s lidmi, což je v tomto jednadvacátém století nejrozšířenější otroctví. Obchod s lidmi je tím nejrozšířenějším otroctvím jednadvacátého století. Pokoj pro celý svět, trýzněný násilím souvisejícím s obchodem s narkotiky a nezřízeným vykořisťováním přírodních zdrojů! Pokoj této naší Zemi! Vzkříšený Ježíš ať přinese útěchu těm, kdo jsou obětí přírodních katastrof a učiní z nás zodpovědné opatrovníky stvoření.
Drazí bratři a sestry, vás všechny, kteří mi nasloucháte v Římě i v různých částech světa vybízím slovy Žalmu:
„Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá na věky. Nechť řekne dům Izraelův: Jeho milosrdenství trvá na věky“ (Žl 117,1-2).
