Karel Skočovský
Rubrika: Duchovní život
tob.signaly.cz
Včera večer (4. 3.) jsem se v kostele svatého Bartoloměje na Tiberském ostrově v Římě zúčastnil uložení ostatků bl. sestry Restituty Kafkové, brněnské rodačky a vzácné ženy.
Sestra Restituta, pro svůj temperament zvaná některými "Resoluta", patřila mezi oběti nacistického režimu.
Při včerejší slavnosti mne zvláště zasáhly dva momenty:
Prvním byla její smrt. Sestra Restituta byla za údajné šiření protinacistických materiálů odsouzena ke stětí gilotinou. Dochovala se nám svědectví o tom, že až do posledních chvil byla oporou svým spoluvězňům, mužům i ženám. Byla popravena uprostřed skupiny komunistů, kteří se provinili tím, že na hrob svého kolegy dali smuteční věnec. Popravy probíhaly s pověstnou germánskou strojovou pravidelností, každé dvě minuty přišel na řadu jeden člověk.
Aby bylo ponížení vězňů dovršeno, všichni museli na svou popravu jít nazí. Jen sestra Restituta dostala výjimku. Směla mít na sobě papírové "oblečení".
Při včerejší bohoslužbě slova byl na oltář mučedníků nacismu v bazilice sv. Bartoloměje uložen kříž sestry Restituty jako připomínka její statečnosti. Nesla jej v průvodu jedna starší žena. Dozvěděl jsem se, že právě pro tu příležitost přiletěla ze Spojených států. Když totiž měla přijít na svět, její maminka byla v nemocnici, kde sestra Restituta právě působila. Sestra tak byla u náročného porodu této ženy. Čerstvou matku a její dítě pak schovávala při bombardování ve sklepě. A to dítě se po sedmdesáti letech vrátilo do Evropy vyjádřit svoji vděčnost.
Říkal jsem si, jak je to symbolické: jak jsou úzce spojené smrt a život, ochota podstoupit smrt u zasvěcené ženy a narození nového života.
A tak je to vždy. Někdo musí život ztratit, aby ostatním zůstal.
ToB
5. 3. 2013
Převzato z
https://tob.signaly.cz/,
článek naleznete
zde.
Starší článek:
Marie Restituta
