Ještě nevíme, kdo jím bude, koho Pán vybral, aby vedl Jeho Církev v rozbouřených vodách této doby. Bude to však jistě těžký a náročný úkol, poslání. Bude to, jistým způsobem, následování na křížové cestě. Modleme se již nyní za sv. Otce, za dary Ducha Sv., sílu a vytrvalost...
Křížová cesta za nového papeže
1. zastavení
Kolik bylo při Ježíšově soudu vysloveno lží, nesmyslů, povrchních úsudků, lhostejných řečí... To všechno utvářelo tento absurdní proces.
Pane, ty, který jsi zakusil tíži lidských posuzování, nedopusť, aby volba nového Petrova nástupce byla ovlivněna lidskými soudy, dohady, pletichami médií a štvavých senzací. Dej, aby zvítězila vůle toho, který „vidí do srdce“ (1 Sam 16,7)
2. zastavení
Po celá staletí církev v tomto zastavení obdivuje Ježíšovu láskyplnou statečnost, s níž vzal na svá bedra kříž, který mu nepatřil, který byl výsledkem našich provinění.
Svěřujeme ti, Pane, toho, kterého prostřednictvím volby vyzveš, aby nesl břímě náročné služby, jež se tolik podobá tvému dílu lásky. Daruj mu statečné srdce, které bije láskou pro Boha a pro své bližní.
3. zastavení
Každý pád je bolestivý, možná zvláštním způsobem ten první, který v každém z nás vymaže dojem, že máme dost síly. I náš Pán je při svém prvním pádu skutečně lidsky nemohoucí.
Chceme ti, Pane, svěřit první kroky Petrova nástupce v jeho poslání. Provázej ho svou božskou silou a když se mu snad poprvé podlomí kolena pod nesnesitelnou tíhou, daruj mu důvěru, že církev vedeš ty sám, který jsi do našich pádů vnesl sílu božské lásky.
4. zastavení
Cesta kříže nezná slitování – nutí k opuštění všeho, těch nejbližších. Snad jen letmý pohled cestou na popravu musel stačit pro rozloučení těch, nad jejichž lásku ve světě nebylo větší.
Myslíme, Pane, na nového papeže, který se bude muset velmi rychle rozloučit s mnohým, co tvořilo dosud jeho vnitřní i vnější svět, opustit své dosavadní poslání a rozšířit své otcovské srdce o lásku ke všem. Ukazuj mu v těchto okamžicích povzbudivý mateřský pohled tvé Matky.
5. zastavení
Kolik lidí Ježíšovi vyslovovalo oddanost, slibovalo následování... Teď mu musí pomoci donucený rolník. Je snad větší lidské samoty pro srdce, které miluje všechny, celý svět?
Pane, novému Svatému otci vždy mnoho lidí tleská a provolává velká hesla. Dej, prosíme, ať nezůstane jen u slov. Ať zvláště v denních těžkostech nalezne věřící srdce těch, kdo jsou ochotni ho podpořit vroucí modlitbou a oddanou pomocí.
6. zastavení
Veroničina rouška nám stále připomíná Ježíšovu maximální pozornost vůči všem, kteří pro něj a pro Boží království vykonají dílo třebas jen velikosti hořčičného zrnka. Obraz na roušce je zárukou otištění jeho milující tváře do každého skutku lásky věřícího křesťana.
Pane, daruj svému zvolenému náměstku tuto pozornost pro každé dobré dílo a vděčnost za ně. Ať přes náročnost povinností a velkých úkolů nepřehlédne skutky těch, kteří podpírají církev svou velkou láskou v malých věcech.
7. zastavení
Člověk si zvykne snad na všechno, i na své pády a ponížení, zvláště když se opakují. Ježíš, ač vskutku „veden na porážku“ (srov. Iz 53,7), není ve svém nitru pasivně smýkán osudem, ale vše proměňuje v oběť za nás za všechny.
S mnoha opakovanými pády mnoha údů církve se, Pane, setkává Petrův nástupce. Nedopusť, prosíme, aby jim pasivně přivykal, ale aby se v něm upevňovala víra, že ty chceš všechny pády i svého tajemného těla použít pro jeho růst a posvěcení.
8. zastavení
Plačící ženy přimějí Ježíše ještě na křížové cestě k důležitým prorockým slovům o opravdovém pokání, které se neměří vnějšími projevy úcty a soucitu.
Pane, na svých cestách bude Svatý otec potkávat mnohé, upřímné i neupřímné, ochotné i neochotné. Daruj mu prorockou výmluvnost, ať dokáže ocenit to dobré a s láskou a pevností pravdivě pojmenovat to, co je klamem, iluzí a cestou do záhuby.
9. zastavení
Dokážeme si představit, jak četné rány musel schytat Ježíš, když provokoval netrpělivé vojáky svou vyčerpaností. Pokorný beránek „ani ústa neotevřel“ (Iz 53,7), když trpěl, nevyhrožoval“ (1 Petr 2,23).
Pane, mnohokrát se Svatého otce dotýká necitlivé bití nepřátel do ran ponížené a bezmocné církve na mnoha místech světa. Dej mu, prosíme, trpělivou lásku, s níž dokáže v mlčení před svatostánkem nalézt správná slova pravdy a naděje, nikoli hořkosti a rezignovaného odsouzení.
10. zastavení
Veřejné křižování je kruté a žádá si odsouzence celého, se vším, co k němu patří, i s oděvem. Ježíš dokázal s ohromnou vnitřní svobodou odevzdat výsměchu a potupě všechno, co bylo jeho, aby tím pro Boha získal vše, co je naše.
Pane, zkušenosti posledních let nás utvrzují, že zloba a zákeřnost některých vynaloží vše, aby mohla Svatého otce očernit, zostudit a znemožnit před zraky všech. Dej, Pane, nástupci tvého předního apoštola moudrou rozvahu a pokoru, aby i tato bolestná zastavení své cesty dokázal spojovat s tvým utrpením za spásu světa.
11. zastavení
Znemožnit pohyb, znemožnit dýchání, znemožnit život... to je cíl křižování, které se odehrává krutým zabíjením hřebů do Ježíšových končetin. Mistr však ví, že spásná síla spočívá v oběti k smrti ochotného srdce.
Pane, víme, jak velké úkoly vyčerpávají; ani Svatý otec nebude ušetřen hřebů slabostí, které mu budou komplikovat službu. Dej, ať je dokáže přijmout s jistotou víry, že právě v našich obětovaných nemohoucnostech ty můžeš dokonat své tiché dílo lásky pro celý svět.
12. zastavení
Když Spasitel visel na kříži, pronesl hluboké věty, které se vryly do paměti a do srdce nejen účastníkům popravy, ale křesťanům všech dob. Vyjadřují krajní lásku a souznění s lidským údělem až k smrti.
Pane, papežovým posláním je hovořit k celému světu ze samého středu církve, která je křižována spolu s tebou. Dej, ať jeho poselství nemocným, utiskovaným, hladovým, opuštěným, vyčerpaným a všem lidem dobré vůle mají z moci tvého Ducha sílu proměňovat srdce útěchou a pokojem.
13. zastavení
Maria drží v náručí mrtvé tělo Syna, které vydali na smrt Ježíšovi bratři ve víře. I dnes Matka Boží s bolestí pohlíží na bezvládné tělo církve, rozervané hříchy nás křesťanů.
Maria, pomoz svou mateřskou náručí Petrovu nástupci, kterému často zbudou jen oči pro pláč nad zmučeným tělem církve, které jsme zranili my, věřící. Dej mu sílu nést tíhu Kristova těla až ke světlu zmrtvýchvstání.
14. zastavení
Říká se, že hrob každého opraví. U Ježíše tomu bylo naopak: on opravil hrob, tedy změnil jeho temné poselství v naději na světlo života, který je silnější než smrt.
Pane, děkujeme ti, že jsi svým utrpením převrátil všechny důsledky zla a vytěžil z nich spásu. Svěřujeme ti už nyní všechny slabosti a chyby nového pontifikátu, abys znovu obrátil logiku zla v požehnání, které trpící církev zaseje do všech končin země, do všech hrobů lidské beznaděje.
