Přinášíme další básně Jana Faltýnka.
Kytice květin
Kytice květin,
kytice radosti,
která odnáší s vůní starosti.
Kytice květin,
kytice lásky,
nosí chlapci pro své krásky.
Kytice květin,
kytice omluv,
před ní bylo plno nepěkných pomluv.
Kytice květin,
kytice smuteční černé,
přicházíme o své přátele věrné.
Kus neprázdného papíru
Stačí kus papíru
a dílo se tvoří
autor se do svých pocitů noří.
Papír zvěčňuje kresby,slova...
a mnoho dalších věcí
tak tvoří géniové malí i velcí.
Jen něco stvořit
a mít odvahu to zaznamenat,
může mnohé osudy poznamenat.
Takto se tvoří díla,
malá i velká a rovněž dějiny,
každý papír, popsaný od génia, je jiný.
Každý papír vypráví
o tom svém autorovi
tak pozorně naslouchej, protože každý ti něco poví.
Hanácký podzim
Arboretum v Bílé Lhotě si obléklo šaty,
ale i ty se časem otrhají
a jejich cáry padají na zem,
je to podzimem, či snem?
Bouzov se do mlžného šatu halí,
ale krásy podzimu nezanikají
a až mlha se převléknev slunce
podzim se podívá na svou krásu v křištálové tůňce.
Podzim je v plném proudu,
ale i jeho čas plyne
a brzy přijde mráz,
krajina převlékne šat a změní ráz.
(Ještě je třeba dodat že autor má k Hané a Olomouci velmi vřelý vztah)