Na jednom obrázku, který znázorňoval povolání apoštolů, byli vyfotografováni mladí muži, jak tahají síť plnou ryb. Ježíš se nad nimi sklání. Na druhé straně obrázku bylo napsáno:
BŮH TĚ POTŘEBUJEČlověk by si asi řekl, to je nějaký blud, Pán nikoho nepotřebuje. Je všemohoucí.
Text pod obrázkem pokračoval:
Bůh nemá jiné oči, jenom tvoje. Bůh nemá jiná ústa, jenom tvoje. Bůh nemá jiné ruce, jenom tvoje. Bůh tě potřebuje. Spolupracuj na splnění jeho plánů. Budeš lovit lidi.
Bůh mi nedal oči na to, abych při pohledu na hříchy bližních je pozvedli k nebi a ctnostně říkali: Jak se Bůh může dívat na toho hříšníka. Nemám ruce k tomu, abych si je založila do klína, když vidím tolik nouze kolem sebe. NE. Bůh chce, abych uskutečňovala jeho plány.
Dnešní liturgické texty mají toto téma:
Povolání k apoštolské práci.Vidíme, jak Bůh povolává povolává Izaiáše.( Iz 6,1-2a.3-8)
Bylo to roku 737 p. Kristem. Umřel král Uziáš. Ve svaté zemi byla tehdy spoušť. Lidé žili bez Boha a špatně. Nic nového. A tehdy mladý muž, Izaiáš, vstoupil do chrámu a modlil se. V duchu vidí svatého Boha, jak prosí: Pomožte zachránit ten národ.
Izaiáš si říká: Copak jsem já. Vždyť jsem hříšník. A najednou vidí anděla, jak z chrámového oltáře vzal žhavý uhel, potřel mu rty a řekl: „Teď je tvá vina očištěna“. A Hospodin volá zase: „Koho mám k těm lidem poslat? Kdo půjde?“ A Izaiáš, v takovém záchvatu velkomyslnosti volá: „Hospodine, tady jsem, mně pošli a to, co všechno pak udělal ve svém životě tento muž, se dá srovnat jen s největšími velikány všech dob. Obrátil svět. Obrátil svět – protože Bůh ho povolal – a on poslechl.
V evangeliu vidíme, jak Bůh volá Petra. (Lk 5,1-11) Petr a jeho druhové si nevedli špatně. Měli svůj dům, zaměstnání, měli loďky, sítě a občas ulovili hodně. Když jednou Pán Ježíš Petrovi mimořádně požehnal a Petr hodně ulovil, říká pokorně. „Pane, já si to nezasloužím. Jsem veliký hříšník.“ Ježíš jim nepohrdl, ale říká mu: „Tak od nynějška budeš lovit lidi.“ A Petr celý život lovil, velmi požehnaně. A když umíral na kříži ve Vatikáně, mohl si říct: Nebyl jsem na světě nadarmo.
Tak to byla minulost, ale protože Boží slovo je Duch a život, podíváme se i do dnešní doby, jak Bůh povolává lidi v přítomnosti, jak jsou volání, a jak poslouchají.
Asi před 70. lety v únoru byl velký mráz. Lidé mrzli, měli hlad i doma, natož v koncentračních táborech, byla válka. V jednom táboře Dachau poslal jeden vězeň moták knězi. Stálo v něm: Chtěl bych se vyzpovídat. Moták chytil dozorce a toho nešťastníka začali mučit. Strhli mu šaty, bili, až dodýchal. Jenom bylo slyšet slova: Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní…
Byl to doktor Alfred Fuchs. Pocházel z židovské rodiny, ale všechno ho to táhlo do katolického kostela. Stál před betlémem a četl každou vývěsku a nástěnku. Ve 30 letech se dal pokřtít. Svými přednáškami lovil pro Krista lidi. Jeho apoštolská činnost začala četbou plakátu. On ji přijal a získával pro Krista svou prací i svou smrtí.
Budete lovit lidi. Na to myslel francouzský kněz Abbé Pierre, když kráčel Pařížskou ulicí a přemýšlel: Kdo by mě mohl vést ústav Emauzy, který jsem založil pro lidi bez přístřeší? Koho tam mám dát?
Uviděl otrhance, jak jde vratkým krokem a ptá se ho? Copak jste? Odpověď: Já jsem vrah. Zabil jsem vlastního otce. Dostal jsem 20.let. 10 let jsem odseděl a teď mě pustili. A co budete dělat? Co mám dělat? Teď mě nezbývá nic jiného, než spáchat sebevraždu.
Ale člověče, pojďte lovit lidi. Budete správcem v Emauzích. Stal se správcem v Emauzích a vykonal divy. On, který o sobě řekl: Pane, odejdi ode mne, neboť jsem hříšný. Právě proto, že jsi hřešil, teď to napravuj. Pracuj pro Krista.
Pěkná sestřička, nějakých 20 let. Čepeček na hlavě jako svatozář a reportér se jí ptá: Co vás přivedlo do kláštera? Plakát.Byl tam muž, troska, nemocný, ubohý, pokrytý vředy. A pod tím výkřík:
Bože, proč pro něj něco neuděláš?Pod tím výkřikem bylo menším písmem:
Vždyť já jsem pro něj udělal. Já jsem udělal tebe.
Řekla si, Bůh mě udělal, abych pomáhala chudým. Teď je sestřičkou.
Budete lovit lidi. Řeholní sestřička vstoupila do vlaku, kupé bylo napolo volné, chce se posadit a tu najednou slyší: Kdypak tyhle paraziti už jednou vymřou. Jenom žebrají a žijí z práce druhých. Sestřičku to zabolelo, chvíli se modlila, a když ten mladý muž zas nahlédl do kupé, říká: Mladý pane, asi jste myslel mne. A tak poslechněte můj život.
Jsem z chudé rodiny. Složila jsem zkoušky. Chtěla jsem jít učit jako profesorka. Vstoupila jsem do kláštera, ale nebyla jsem tam dlouho. Jednou v noci přepadli klášter, nahnali nás do aut a museli jsme dělat v továrně, kde nikdo nechtěl dělat. Pak nás vyhnali v zimě do práce v lese za deště i mrazu. A pak jsem dlouho sloužila u debilních dětí. Tam byste vy nevydržel ani jeden den. Já nejsem parazit, já si na živobytí vydělávám poctivou prací.
Rozpředl se hovor, a když sestřička vystupovala, podala mu ruku. K úžasu všech se sklonil a ruku ji políbil. Ulovit lidi. Odvážným skokem. Vyznat přede všemi.
Až uslyšíte hlas Boží, nezatvrzujte svá srdce.
Až Bůh se zeptá: Koho pošlu? Řekněte jako Izaiáš: PANE, TADY JSEM. POŠLI MNĚ. Amen
