Společně se blížíme ke konci letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů.
Odkaz
na první článek.
Sedmý den: Kráčet v solidaritě
Nu 27,1-11 Dědické právo dcer
Ž 15 Kdo smí přebývat v Božím stánku?
Sk 2,43-47 Učedníci měli všechno společné
L 10,25-37 Milosrdný Samařan
Komentář
Pokorně kráčet se svým Bohem znamená kráčet v solidaritě se všemi, kdo bojují za spravedlnost
a pokoj. To ovšem každého, kdo se v tomto týdnu modlí za jednotu křesťanů, staví před
nevyhnutelnou otázku: O jakou jednotu usilujeme? Komise pro víru a řád, jejímiž členy jsou
zástupci Světové rady církví i katolické církve, ji chápe jako „viditelné sjednocení v téže víře a v
eucharistickém společenství“. Ekumenické hnutí usiluje o to, aby překonalo historické i současné
překážky, které rozdělují křesťany. Činí tak v zájmu obnovení viditelné jednoty, v níž povaha a
poslání církve stojí ve službě lidstvu a úsilí o překonání všeho, co porušuje důstojnost lidí a
vytváří rozdělení. Komise také ve svém nedávném dokumentu prohlašuje: „Církev je povolána a
zmocněna k tomu, aby měla podíl na utrpení všech lidí, přimlouvala se za chudé, potřebné a
utlačované a pečovala o ně. To zároveň vyžaduje, aby odhalovala nespravedlivé struktury,
podrobovala je důkladné kritice a usilovala o jejich změnu… Toto věrné svědectví může od
křesťanů také vyžadovat, aby sami trpěli pro evangelium. Církev je povolána, aby uzdravovala a
napravovala poškozené vztahy mezi lidmi a stala se Božím nástrojem, sloužícím k usmíření
všeho, co vyvolává rozdělení a nenávist“ (Povaha a poslání církve, č. 40).
Církve v Indii mohou nabídnout řadu příkladů podobných skutků vedoucích k uzdravení a
usmíření. Až donedávna například křesťanské zákony v otázkách dědictví znevýhodňovaly
dcery. Církev však podpořila snahy o změnu tohoto zastaralého opatření a na obranu žen použila
také příběh o Selofchadových dcerách, kdy se Mojžíš dotazuje Hospodina na to, zda je jejich
nárok oprávněný. Podobná biblická svědectví povzbudila k úsilí o spravedlnost také dalitské
křesťany.
Biblický obraz církve, která prokazuje solidaritu s utlačovanými, se nabízí například v Ježíšově
podobenství o milosrdném Samařanu. Podobně jako dalitové patří i Samařan k opovrhované a
vyvržené skupině. Právě on se však v příběhu ujme muže ležícího u cesty a svým konkrétním
projevem solidarity tak hlásá naději a útěchu evangelia. Směřovat k jednotě křesťanů znamená
pokorně chodit se svým Bohem v solidaritě se všemi, kdo touží po spravedlnosti a lásce.
Modlitba
Trojjediný Bože, tvé bytí je pro nás jedinečným příkladem života ve vzájemné závislosti jedné
osoby na druhé, příkladem láskyplných vztahů a solidarity. Sjednoť nás, abychom i my dokázali
takto žít, a dej, ať dokážeme čerpat z naděje lidí, kteří na celém světě bojují o obranu života. Kéž
nás jejich vytrvalost podněcuje, abychom dokázali překonat vlastní nesváry, žili ve vzájemné a
posvátné shodě a společně kráčeli v solidaritě.
Bože, dárce života, veď nás ke spravedlnosti a pokoji. Amen.
Otázky k zamyšlení
- Komu v našem křesťanském společenství je od ostatních zapotřebí projevu solidarity?
- Které církve vůči nám projevují nebo projevily solidaritu?
- Jak by plnější a viditelná jednota křesťanů mohla posílit solidaritu církve s těmi, kdo v
našem okolí čekají na spravedlnost a dobrosrdečnost?
