Téma šestého dne Týdne modliteb za jednotu křesťanů je
Překračovat hranice.
Odkaz
na první článek.
Šestý den: Překračovat hranice
Rt 4,13-18 Potomstvo Rút a Bóaza
Ž 113 Bůh, jenž pomáhá potřebným
Ef 2,13-16 Kristus zbořil zeď, která nás rozděluje
Mt 15,21-28 Ježíš a kananejská žena
Komentář
Pokorně kráčet se svým Bohem znamená překračovat hranice, jež děti Boží rozdělují
a poškozují. Křesťané v Indii jsou si vědomi těchto překážek. S destruktivním rozdělením mezi
křesťany ze židovství a z pohanství se v prvokřesťanském společenství potýkal také apoštol
Pavel. Před touto hranicí i před každým rozdělením proto prohlašuje, že v Kristu „je náš mír, on
dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár“. A na jiném místě píše:
„Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi
židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“
(Ga 3,27-29). V Kristu byly překonány všechny překážky starověkého světa i toho, který přišel
po něm, neboť Kristus dal na kříži vzniknout novému lidstvu.
Ve světě, kde lze bariéry mezi náboženstvími překonávat často jen s obtížemi, nám křesťané jako
nepatrná menšina uvnitř nábožensky rozmanitého indického prostředí připomínají význam
mezináboženského dialogu a spolupráce.
V příběhu o kananejské ženě, která Ježíše prosí o uzdravení své dcery, zaznamenává Matoušovo
evangelium obtíže, s nimiž se Ježíš – a také jeho učedníci – museli potýkat, aby překonali
rozdíly mezi náboženstvími, kulturami a pohlavími. Jak instinktivní snahu učedníků odehnat
žadatelku pryč, tak také Ježíšovo váhání nakonec převáží ženina víra a skutečnost, že potřebuje
pomoci. Počínaje touto chvílí Ježíš i jeho učedníci překonávají všechny překážky vytvořené
lidmi a hranice starověkého světa.
Podobný příběh však skrývají už hebrejská Písma. Kniha Rút, popisující příběh moábské ženy z
jiného prostředí a jiné víry, končí rodokmenem potomstva, jež Rút zplodila s Izraelitou Bóazem.
Jejich syn Obéd se stal otcem Jišaje a ten pak otcem Davida. Rodokmen proslulého izraelského
krále je tedy důkazem, že překonávání hranic mezi odlišnými náboženstvími a kulturami vede k
naplnění Boží vůle. Chceme-li pokorně chodit se svým Bohem, vyžaduje to dnes od nás,
abychom překonávali překážky, které křesťany oddělují od sebe navzájem i od věřících jiných
náboženství. Směřovat k jednotě křesťanů znamená pokorně chodit se svým Bohem a
překračovat přitom hranice, které nás navzájem rozdělují.
Modlitba
Otče, odpusť nám, že dovolíme své chamtivosti, předsudkům a přezíravosti, aby mezi námi
vytvářely překážky a rozdělovaly nás v rámci jednotlivých církví, mezi nimi navzájem, mezi
námi a věřícími jiných náboženství i těmi, které považujeme za méně důležité. Kéž nám tvůj
Duch dodá odvahu, abychom tyto hranice překonávali a strhávali zdi, které nás od sebe
navzájem oddělují, a abychom kráčeli společně s Kristem a nesli celému světu poselství
o Kristově lásce a jednotě.
Bože, dárce života, veď nás ke spravedlnosti a pokoji. Amen.
Otázky k zamyšlení
- Jaké překážky rozdělují křesťany v naší společnosti navzájem mezi sebou?
- Jaké překážky rozdělují křesťany v naší společnosti od věřících jiných náboženství?
- Jak se liší a v čem se podobá snaha překračovat hranice, jež oddělují křesťany navzájem
mezi sebou, a hranice, jež oddělují křesťany a věřící jiných náboženství?
