Přinášíme texty k čtvrtému dni Týdne modliteb za jednotu křesťanů.
Odkaz
na první článek.
Čtvrtý den: Kráčet jako děti země.
Lv 25,8-17 Země má sloužit společnému dobru, ne osobnímu zisku
Ž 65,6-14 Úrodné vylití Boží milosti na zemi
Ř 8,18-25 Touha celého tvorstva po spáse
J 9,1-11 Ježíš uzdravuje slinou a blátem
Komentář
Máme-li pokorně chodit se svým Bohem, musíme si být neustále vědomi toho, že jsme součást
stvoření a příjemci Božích darů. V dnešním světě stoupá povědomí o tom, že se pro nás musí stát
prioritou snaha o lepší porozumění našemu vlastnímu místu v rámci stvoření. Zvláště křesťané
jsou si stále intenzivněji vědomi toho, že součástí života, při němž „pokorně chodí se svým
Bohem“ – Stvořitelem, je i zájem o ekologické otázky. Všechno, co máme, jsme totiž dostali od
Boha prostřednictvím jeho stvoření, není to tedy naše a nemůžeme s tím nakládat podle své
libovůle. Křesťané jsou proto vyzýváni, aby období od 1. září do 4. října prožívali každý rok jako
„čas pro stvoření“, jak se to děje už v mnoha církvích. V roce 1989 totiž ekumenický patriarcha
Dimitrios I. vyhlásil 1. září Dnem modliteb za životní prostředí a liturgický rok pravoslavné
církve začíná právě v tento den připomínkou stvoření světa. 4. října zase mnohé církve západní
tradice oslavují sv. Františka z Assisi, od nějž pochází „Píseň tvorstva“. Počátek a konec „času
pro stvoření“ tak spojuje péče o svět, jak si ji připomíná východní i západní křesťanská tradice.
Dějiny křesťanství jsou dějinami spásy pro celé tvorstvo, dějinami stvoření. Víra, že v Ježíši
Kristu se Bůh v konkrétním místě a čase stal člověkem, je pro všechny křesťany ústředním
bodem. Právě ze společné víry ve vtělení vyplývá také hluboké přesvědčení o významu celého
stvoření – těla, potravy, země, vody a všeho, co lidi na této planetě drží při životě. Také Ježíš je
naplno součástí tohoto světa. Vyprávění o tom, jak uzdravuje pomocí svých slin a bláta, může
někoho pohoršit. Je však v naprostém souladu se skutečností, že celý stvořený svět má účast na
cestě, po níž nás Bůh vede k novému životu.
Práci s půdou se ve světě často věnují ti nejchudší lidé, kteří mnohdy nemají na plodech své
námahy žádný podíl, podobně jako dalitové. Tyto skupiny lidí přitom praktikují zdravé
a udržitelné formy péče o zemi a ve způsobu jejich práce se projevuje praktická moudrost.
Péče o zemi v sobě zahrnuje také základní otázky, jakým způsobem života v rámci stvoření lze
pro všechny zajistit skutečně lidské podmínky. Ke společnému úsilí motivuje křesťany
skutečnost, že země – její obdělávání i vlastnictví – tak často vytváří základ pro ekonomickou
nerovnost a lidé jsou na ní nuceni pracovat v ponižujících podmínkách. O nebezpečích
spojených s vykořisťováním země hovoří v souvislosti se smlouvou také pokyny Knihy
Leviticus ohledně milostivého léta: země i její plody nejsou lidem dány proto, aby se staly
příležitostí k „poškozování svého bližního“, ale obdělávání země má sloužit dobru všech. Tato
myšlenka není jen čistě „náboženská“, ale reálně se dotýká ekonomických a obchodních
postupů, které souvisejí se správou, koupí a prodejem půdy.
Modlitba
Bože, dárce života, děkujeme ti za zemi i za ty, kdo o ni pečují a starají se, aby vydávala své
plody. Sešli nám svého životodárného Ducha, aby nám pomáhal pochopit, že i my jsme součástí
sítě vztahů v celém stvoření. Uč nás, ať si vážíme země a dokážeme naslouchat úpění celého
tvorstva. Kéž společně kráčíme v Kristových šlépějích, uzdravujeme rány způsobené zemi a
pečujeme o spravedlivé rozdělení toho, co z ní pochází.
Bože, dárce života, veď nás ke spravedlnosti a pokoji. Amen.
Otázky k zamyšlení
-Dnešní čtení vyzývají křesťany, aby se spojili v intenzivním úsilí o dobro celé země.
Ve které oblasti života dokážeme jako křesťané společně jednat v duchu milostivého léta?
- V kterých oblastech života našich křesťanských společenství se stáváme spoluviníky při
vykořisťování a poškozování země? Jak se můžeme společně učit větší úctě vůči Božímu
stvoření a tuto úctu také předávat dál?
