„Co od nás Hospodin žádá?“ Motto letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů a my vám nabízíme texty k osobní modlitbě a rozjímání pro další den.
Odkaz
na první článek.
Třetí den: Kráčet ke svobodě
Ex 1,15-22 Hebrejské porodní báby zachovávají Boží zákon
navzdory faraónovu příkazu
Ž 17,1-6 Modlitba, jíž projevuje důvěru člověk otevřený Božímu pohledu
2K 3,17-18 Úžasná svoboda Božích dětí v Kristu
J 4,4-26 Rozhovor s Ježíšem přivádí samařskou ženu ke svobodnějšímu životu
Komentář
Pokorně chodit se svým Bohem vždy znamená kráčet ke svobodě, kterou Bůh nabízí všem
lidem, a přijmout ji. S tímto vědomím také slavíme skutečnost, že lidé nepřestávají zápasit
o svou svobodu ani tam, kde trpí útlakem, předsudky a chudobou. Může se zdát, že odmítnout
nelidské podmínky či plnění nespravedlivých příkazů (jako ten, který od faraóna obdržely
porodní báby zotročených Hebrejců) je jen bezvýznamný skutek. Právě k takovým činům na
obranu svobody však dochází ve všech místních společenstvích a díky tomuto odhodlanému
směřování k plnějšímu životu se s evangelní nadějí mohou setkat i všichni lidé, kteří jsou
kdekoliv ve světě omezováni projevy nerovnosti.
Tato cesta, jež krok za krokem vyvádí z nespravedlivé diskriminace a předsudků ke svobodě, se
ukazuje také na příběhu o Ježíšově setkání se samařskou ženou u studny. Její otázky nejprve
směřují k předsudkům, s nimiž se musí potýkat, a prozrazují touhu zbavit se toho, co
znesnadňuje její život. Od těchto starostí se pak začne odvíjet její rozhovor s Ježíšem, který s ní
mluví jednak proto, že potřebuje pomoc (má žízeň), a také proto, aby odkryl společenské
předsudky, jež z požadované pomoci činí problém. Kousek po kousku se tak před samařskou
ženou, která ve světle Ježíšových slov nahlíží realitu svého života v širších souvislostech, otevírá
perspektiva svobodnějšího života. V závěru se pak rozhovor vrací od osobních otázek k
počátečnímu problému, který vytváří rozdělení mezi dvěma skupinami lidí, a ukazuje se, že
problém, kde se klanět Bohu, je nyní překonán. Důležité je, abychom Boha uctívali „v Duchu a v
pravdě“, pak se můžeme skutečně osvobodit od všeho, co nám brání žít naplno a ve společenství.
Povolání ke svobodě v Kristu je zároveň povoláním k hlubšímu společenství. To, co nás
rozděluje, ať už jako křesťany toužící po větší jednotě, či jako lidi znesvářené na základě
odlišných tradic a nespravedlnosti, z nás činí zajatce a vede nás ke skrývání se před druhými.
Naši svobodu v Kristu charakterizuje nový život v Duchu, který nám umožňuje, abychom
společně stáli s „odhalenou tváří“ před Boží slávou. Ve světle této slávy pak můžeme pravdivěji
vidět druhého člověka, být proměňováni ke Kristově obrazu a růst k plnější jednotě křesťanů.
Modlitba
Bože, dárce svobody, děkujeme ti za vytrvalost, naději a víru všech, kdo bojují za svobodu a
důstojnost. Víme, že povyšuješ ponížené a osvobozuješ vězněné. Tvůj Syn Ježíš kráčí s námi,
aby nám ukázal cestu ke skutečné svobodě. Dej, ať si dovedeme vážit toho, co nám daroval, a
posiluj nás, abychom dokázali překonávat vše, co nás zotročuje. Sešli nám svého Ducha, aby nás
osvobodil pravdou a my jsme společně mohli hlásat světu tvou lásku.
Bože, dárce života, veď nás ke spravedlnosti a pokoji. Amen.
Otázky k zamyšlení
- Stává se i v našich křesťanských společenstvích, že nám předsudky a soudy tohoto světa –
rozdíly kasty, věku, pohlaví, rasy či vzdělání – brání poznávat druhého člověka ve světle
Boží slávy?
- Které malé a praktické kroky můžeme jako křesťané společně podniknout, aby byly naše
církve i celá společnost uvedeny do slávy Božích dětí (srov. Řím 8,21)?
