Přinášíme jednu z pohádek otce Slávka Čamka. Snad se bude líbit.
V jednom velkém městě žila rodina Zuzany. Zuzka byla sama a kamarádila se svými kamarádkami ze školy. Měla ráda přírodu, zvířata a také ráda četla.
Rodiče na Zuzanu neměli mnoho času, soukromě podnikali, a tak Zuzka byla velmi často u babičky. Jak Zuzka dorůstala, tak se rozhodla, že půjde studovat střední zdravotnickou školu. Přijímací zkoušky udělala úspěšně a byla přijata ke studiu. Ve škole měla mnoho dobrých kamarádek a byla šťastná.
Už od prvního ročníku chodily s kamarádkami na praxi do nemocnice. Nejdříve pomáhaly převlékat staré babičky, uklízely, umývaly pacienty a později se učily píchat injekci, měřit tlak a pomáhat při vyšetřování pacientů.
Zuzka si častěji kladla otázku, proč musí člověk trpět, proč musí snášet tak veliké bolesti, a proč musí zemřít? Ve svém rozumu o tom uvažovala. Nic nevěděla ani o Pánu Bohu ani o dědičném hříchu a jeho následcích.
Zuzka odmaturovala velmi dobře a se svojí kamarádkou Lídou se přihlásily na jednotku intenzivní péče. První dva měsíce to bylo velmi náročné, ale časem si obě zvykly. Jednoho dne ráno začal velký poprask. Přivezli mladého muže, který se naboural na motorce. Všichni byli v pohotovosti zasáhnout. Než přijela rychlá pomoc, celé oddělení bylo připraveno, hned se začalo pracovat. Lékaři měřili tlak sestřičky podávaly injekce. Zastavovaly krvácení a dávaly transfúze. Po pár minutách, bylo rozhodnuto, že mladý muž musí být operován, jinak zemře. Hned byl připraven operační sál a lékaři se dali do boje o život. Operace trvala velmi dlouho, plných 7 hodin. Stav pacienta byl uspokojivý.
Všichni si oddechli, že se to podařilo, protože to vypadalo beznadějně. Zdravotní stav se pomalu začal zlepšovat, všichni z toho měli radost.
Pan primář říkal, že ještě nemá vyhráno, krizových bude 10 dní. A také ano. Devátý den začala krize. Mladíkovi stoupla teplota a najednou nastala zástava srdce. Všichni se seběhli a podařilo se, aby mu srdce naskočilo. Mladík se uklidnil, usnul a kolem půlnoci znovu nastala zástava srdce, přes všechnu snahu se nepodařilo znovu obnovit činnost. Mladík zemřel. Zrovna Zuzka měla službu. Byla z toho celá pryč a celá smutná. Proč se to muselo stát? Jak je to nespravedlivé?
Ráno přišla Zuzku vystřídat kamarádka Lída, která měla ranní službu. Hned poznala, co se stalo. Zuzka byla uplakaná a smutná. "Proč se to muselo stát, Lído? Proč musel tak mladý člověk zemřít? Proč pro něho přišla smrt?" "Zuzko poslouchej, pro něho si nepřišla smrt, ale Pán Ježíš. Jeho duše opustila jeho tělo a jde k Pánu Bohu, společně s Pánem Ježíšem, který je Boží Syn. Jeho tělo, které bude pohřbeno jednou vstane z mrtvých." "Jak to víš, Lído?" "Já jsem, Zuzko, věřící a my máme jistotu v Pánu Ježíši. On, Boží Syn se stal člověkem, zemřel z lásky za naše špatné skutky a třetí den vstal z mrtvých a žije." "Jak to víš, že vstal z mrtvých?" "Ti, kteří Pána Ježíš viděli, se kterými mluvil, kteří se ho dotkli v jeho oslaveném těle, nám předali zaručenou zprávu a skoro všichni za Pána Ježíše položili život. A víš, Zuzko, smrt je následek hříchu. První lidé zhřešili proti Pánu Bohu tím, že se pyšnili a neposlechli jeho příkazu. Proto přišla na zem smrt jako následek. Zuzko, stačí to k vysvětlení?" "Stačí, stačí," říká Zuzka.
Zuzka předala Lídě službu a odešla domů. Cestou přemýšlela o slovech, která ji Lída řekla. Cítila, že je to něco opravdu velikého. Lída se v práci modlila za Zuzku a za zemřelého mladého muže. Druhý den přišla Zuzka do práce a říká Lídě: "Lído, co mám udělat, abych měla stejnou víru a sílu jako ty?" Lída se chvíli zamyslela a pak řekla: "Přijď k nám, u nás se scházíme ve společenství, kde se modlíme, čteme Písmo svaté a zpíváme." Zuzka souhlasila a v sobotu večer přišla do společenství. Byla z toho nadšená. Všichni ji přijali. Ptali se co dělá, jak se jmenuje. A také se za ni společně modlili.
Lída se Zuzkou společně chodily do společenství. Lída se ptá Zuzky: "A jsi pokřtěná?" "Já nevím," odpověděla Zuzka. "Zeptej se doma." Zjistila, že pokřtěná není. "Co kdyby ses dala pokřtít?" "Ráda," odpovídá Zuzka," a jak to mám udělat?" "Neboj se," řekla Lída," zítra zajdeme na faru a tam se zeptáme p.faráře, co je k tomu třeba udělat." Pan farář je velmi vlídně přijal a vysvětlil, že zrovna začíná roční přípravou dospělých na křest. Lídu dobře znal a řekl ji: "Lído, ty bys mohla být kmotrou Zuzky." Zuzana souhlasila na Bílou sobotu byla pokřtěna. V jejím srdci se rozproudila obrovitá radost ze setkání s Pánem, který ji odpustil hříchy. Prožívala, že je opravdu znovuzrozená a patří do Božího království.
Zuzka a Lída se staly velkými apoštolkami na svém oddělení. Jejich živá víra v Pána Ježíše zapalovala ostatní a na jejich svědectví se obrátilo mnoho lidí.
Pán Ježíš volá všechny lidi k novému životu. Vytváří v nás křtem nový život. V tom novém životě dostáváme milost k životu v Duchu svatém. Stáváme se živými členy církve, ve které přijímáme skrze svátosti nový život od Ježíše. Amen.
