Ve dnech 18. - 25. ledna probíhá tradičně Týden modliteb za jednotu křesťanu. Začíná 18. lednem památkou Panny Marie, Matky jednoty křesťanu a končí na Svátek Obrácení svatého Pavla.
"Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech." Je důležitá jednota křesťanů, proto se neváhejte přidat k tomuto týdnu modliteb.
Letošním mottem je
„Co od nás Hospodin žádá?“
Texty pro letošní týden modliteb vznikly v Indii. Více o vzniku textů a celou brožuru naleznete
zde.
Protože je brožura obsáhlá, vybírám texty spíše k osobnímu rozjímání a modlitbě pro daný den.
První den: Kráčet v rozhovoru
Gn 11,1-9 Příběh o babylonské věži a dědictví naší rozmanitosti
Ž 34,12-19 „Pojďte… poslyšte.“ Boží výzva k rozhovoru
Sk 2,1-12 Vylití Ducha, dar porozumění
L 24,13-25 Rozhovor se zmrtvýchvstalým Ježíšem na cestě
Komentář
Pokorně chodit se svým Bohem znamená jít v rozhovoru s druhými lidmi i s Pánem a pozorně
všemu naslouchat. Letošní Týden modliteb za jednotu křesťanů proto začínáme rozjímáním nad
biblickými úryvky, které se zabývají jednou nevyhnutelnou nutností: hovořit mezi sebou. V
ekumenickém hnutí má rozhovor zásadní význam, neboť otevírá prostor k tomu, abychom se od
sebe navzájem učili, abychom sdíleli to, co máme společné, a poznávali své odlišnosti. Tak se
může rozvíjet vzájemné porozumění, které je plodem úsilí o jednotu a vzniká všude tam, kde
plníme Boží vůli: otevřeně a upřímně mezi sebou hovořit. Takový rozhovor je základem pro
uskutečňování spravedlnosti a vede lidi k laskavosti. Příklady z celého světa ukazují, že právě
dialog účinně pomáhá tomu, aby lidé překonali své odloučení vyplývající z chudoby.
Některé možnosti tohoto přístupu a jeho místa v Božím plánu spásy ukazuje také dnešní čtení z
Knihy Genesis i událost o Letnicích. Příběh o babylonské věži nejprve dosvědčuje, že tam, kde
lidi nerozděluje žádná jazyková bariéra, lze dosáhnout velkolepých věcí. Biblický text však
zároveň ukazuje, jak se tato schopnost stává příležitostí k vlastnímu prosazení: důvodem ke
stavbě velikého města a věže je snaha „učinit si jméno“. Celý záměr nakonec vede ke zmatení
řeči. Od této chvíle musíme podstatu vlastního lidství poznávat v trpělivém naslouchání někomu,
kdo je pro nás cizí. Až s vylitím Ducha Svatého o Letnicích a díky moci Kristova zmrtvýchvstání
je možné začít si znovu navzájem rozumět navzdory odlišnostem. Nyní jsme vyzváni, abychom
se o tento dar řeči a naslouchání, v jejichž středu stojí Kristus a svoboda, dělili s druhými lidmi.
Jsme povoláni, abychom kráčeli v Duchu Svatém.
Učedníci na cestě do Emauz spolu hovořili při společném putování, zároveň byli plni zklamání a
zmařené naděje. Můžeme v nich spatřit sami sebe jako členy rozdělených církví, ale také jako
členy společnosti, v níž převládají předsudky a strach z odlišnosti. A právě tehdy do rozhovoru
vstupuje Ježíš – ne v nadřazené úloze učitele, ale jako ten, který kráčí s učedníky. Touží se
zapojit i do našeho rozhovoru a pokud mu odpovíme pozváním, aby zůstal s námi a dále k nám
hovořil, můžeme zakusit živé setkání se zmrtvýchvstalým Pánem.
Všichni křesťané vědí, co znamená toto setkání s Ježíšem a s mocí jeho slova, pro něž nám „hoří
srdce“. Tato zkušenost se vzkříšením nás vyzývá, abychom prohlubovali své spojení v Kristu.
Budeme-li navzdory svým zmatkům pokračovat v rozhovoru s Ježíšem i mezi sebou navzájem,
pak budeme také společně kráčet k jednotě.
Modlitba
Pane Ježíši Kriste, s radostí vyznáváme, že v tobě jsme jednotní, a děkujeme ti, že jsi nás pozval,
abychom s tebou v lásce vedli dialog. Otevři naše srdce, abychom se mohli ještě dokonaleji
připojit k tvé modlitbě, v níž prosíš Otce, aby všichni byli jedno; a když budeme kráčet společně,
ať se také přibližujeme k sobě navzájem. Dej nám odvahu, abychom společně vydávali svědectví
pravdě a do svého rozhovoru ať zapojujeme také všechny, kdo o jednotu nestojí. Sešli nám svého
Ducha, aby nás posiloval a pomáhal nám v našich společenstvích a národech či kdekoliv ve světě
vystupovat na obranu důstojnosti a soucitu.
Bože, dárce života, veď nás ke spravedlnosti a pokoji. Amen.
Otázky k zamyšlení
- Kde můžeme uskutečňovat opravdový rozhovor také o věcech, jež nás rozdělují?
- Je cílem našich rozhovorů nějaký vlastní velkolepý záměr, nebo usilujeme o nový život, který dává naději na vzkříšení?
- S kterými lidmi hovoříme, a s kterými ne? Proč tomu tak je?
