Vídeň, 14.1.2013 (
kath.net)
"V ostatních sedmi dnech jsem byl 30 hodin sám s Pánem v modlitbě. Odsloužil jsem 10 mší svatých.
Byl jsem na 36 hodin v Medžugorji. Pět dní duchovních cvičení, během těchto sedmi dnů jsem měl homilie. Procestoval jsem asi 3000 km autem těmito krásnými zeměmi střední Evropy. Opět jsem jednou poznal člověka, který mi ukázal: světci opravdu existují, to o nauce sv. Terezie o Sedmi pokojích, to není utopie! - A nejlepší na tom je - tento člověk si vůbec neuvědomuje, kde vlastně stojí.
A už nemluvím o rozhovorech v rámci přípravy na manželství. O dvou mladých mužích, kteří ke mně přišli, protože se chtějí stát kněžími. O mnoha telefonátech. O tak obohacujících setkáních. O čínské sestřičce, která je již tento týden na cestě zpět do podzemí Číny, jejíž svědectví odevzdanosti bylo prostě ohromující.
Smět být knězem je velmi pokořující, protože člověk ví: na tento dar nedorostl, nezaslouží si ho. A přesto: na této zemi není NIC lépšího.
Kdo už smí, prosím vás, za jeden týden strávit 30 hodin času exkluzivně s láskou svého života? Kdo smí být Pánu tak blízko na tomto světě jako kněz, když svého Pána drží ve svých rukou právě ve chvíli, kdy Pán člověku říká: Toto JE moje Tělo, které se odevzdává za tebe? Kdo může prožívat plnost naplnění, jakou smí prožívat kněz? Kdo smí tak úplně zblízka dotykem cítit, vidět a zakusit, jak Bůh působí? Kdo smí prožívat takovou plnost zkušeností v tak krátkém čase?
Děkuji, Pane! Jsem čerstvě zamilovaný. A to už 20 let. "-Zg-
Páter George Elsbett LC
Převzato z
www.magnificat.sk,
Najdete v souboru článků, vydaný 16.1.2013,
zde.
