Promluva jáhna Ladislava Kince v neděli o svátku Křtu Páně na téma „Narodili jsme se a už nikdy nezemřeme.“ .
Otče Pavle, bratři, sestry, milé děti!
Dnešní rozjímání o křtu svatém zahájím chválou Pánu Bohu:
Chválím Tě dobrý Bože za paní učitelku občanské výchovy, která požádala jáhna o to, aby si připravil návštěvu kostela s vysvětlením pro děti, proč kostel? Atd.
Chválím Tě dobrý Bože, za to, že za několik dní můžeme zvolit za p¨residenta naší krásné země člověka, který je katolík a za svou víru se nestydí.
Chválím Tě dobrý Bože, za tatínky naší farnosti, kteří jedou dnes se svými dětmi na výlet a tím dají vánoční dar dětem, maminkám a manželkám a hlavně…sami sobě – vždyť nejkrásnější chvíle pro otce jsou – být se svými dětmi.
Svatý křest je počátek, základ víry. Máme za sebou tři měsíce roku víry.
Jaká je moje víra?
Víra musí být
A) obecná: věřím tomu co Kristova Církev učí a to bez vyjímky.
B) pevná: o zjevených pravdách nepochybujeme.
C) živá: věřící žije podle toho, co po něm víra žádá.
D) stálá: víra je stálá, když jsme pro ni ochotni dát cokoli, třeba i život.
Jaká je moje víra?
Doporučoval pro rok víry studium katechismu – konkrétně YOUCATu – katechismu pro mladé. Týden na to jsem objevil další titul – YOUCAT – modlitby pro mladé. Ve žluté knížečce je velmi dobrým způsobem zpracována nauka Církve rozdělená na čtyři oddíly: Víra – komu a čemu věřím; Svátosti – slavení a pramen víry; Desatero – pravidla víry a života; Modlitba – projev vztahu víry. Vše je zpracováno na – otázka, odpověď, zdůvodnění, citáty svatých a slavných. Hnědý YOUCAT je o modlitbě. Návod jak praktikovat modlitbu včetně pokladu známých i úplně neznámých nádherných modliteb pro různé příležitosti.
Víra a modlitba jsou spojené nádoby – jaká je tvoje modlitba, taková je tvoje víra.
V tomto týdnu jsem prožil dvě události související s životem církve a víry. Mši svatu (Brno – sv. Janů), v které bylo na místo k tomu určených ticho - místo pro osobní modlitbu (tak jako to má být a přitom se to často nedělá).
Potom jsem prožil část reprezentačního plesu jedné církevní školy. Dvě věci mě tam vyrazily dech – některé dívky a ženy měly na sobě oblečení velmi podobné tomu, které si oblékají tzv. sociální pracovnice na silnici E55. Druhá byla – hluk – nepředstavitelný a takřka nepřerušený hluk, který hřměl z aparatury kapely – zpěvákovi nebylo rozumět slovo, když zpíval nebo mluvil;; česky nebo anglicky. Lidé na takovéto akce chodí, aby se pobavili, křičeli na sebe a přesto se neslyšeli. Prosím, doufám a těším se, že náš farní ples bude jiný.
Jsme pokřtěni a naše víra má být obecná, pevná, živá a stálá. Život naší víry roste modlitbou a svědectvím života – tím jak žijeme my a věřící kolem nás. Většina z nás ví jak žijí tzv. celebrity společenského, sportovního a politického života. Pro mnohé, zvláště mladé jsou to (žel) vzory pro život. Jaká je jejich víra celebrit?
Nedávno jsem zachytil zprávu o životě a víře manželů, která splnila výše uvedené požadavky na pravou víru. Klára a Jindřich se poznají na pouti v Medžugorje, zasnoubí se, přijmou svátost manželství. Brzy po svatbě se radují z počatého dítěte – ale přichází zpráva – děťátko je postižené, nepřežije své narození. Mnozí jim radí potrat, oni se rozhodují dítě přijmout. 30 minut po narození pokřtěná Marie umírá v náručí své matky, která říká: Nezáleží na tom, jak dlouho kdo žije, ta půlhodina
byla pro mě nejvzácnější chvílí života. P. Maria se stála pod křížem a musela se dívat na umírajícího Syna. Není v mé moci všechno hned pochopit – Bůh má pro mě plán, který je pro mě zatím zahalen.“ S druhým dítětem je to stejné, také David chvíli po porodu umírá. Klára na to: „Bůh nám daroval zvláštní děti – doprovodili jsme je do jejich narození. Dovolil nám je obejmout, pokřtít a odevzdat je do rukou Otce. Zanedlouho čekají třetí dítě – zdravého Františka, ale u maminky je zjištěn zhoubný nádor. Odmítá léčbu, aby neohrozila zdraví a život dítěte ve svém lůně. Porodí zdravého Františka a zanedlouho ji Pán života a smrti bere k sobě k jejím dvěma dětem. Umírá se slovy – „Mám vás všechny ráda, budu se za vás s Marií a Davidem modlit v nebi.“ Její manžel po pohřbu řekl: „Viděl jsem, že je Klára při umírání šťastná.“ A její otec. Který jim rok pomáhal : „Od své dcery jsem se naučil – nezáleží na tom jak dlouho žijeme, ale jak žijeme. Za rok jsem se od ní naučil víc než za celý život.
Klára nám všem vzkazuje větu, kterou často opakovala a která souvisí s naším křtem: „Narodili jsme se a už nikdy nezemřeme.“ Tato věta velmi připomíná slova sv. Cyrila: Nebyl jsem a jsem, jsem a budu, budu a budu věčně.
Bratři a sestry – není důležité jak dlouho zde na zemi žijeme, ale jak žijeme a jak budeme žít navěky – AMEN.
Podle RC Monitor č. 1/2013 a života zpracoval – jáhen Ladislav Kinc
