VARŠAVA, 13. prosinec 2012 (C-FAM.org) - Irsko je pro Evropu symbolem vzdoru vůči potratům. Nyní se však zdá, že je na cestě podvolit se tlaku Rady Evropy a potratové lobby.
Irský národ odjakživa odsuzoval potraty. Za posledních třicet let Irové už třikrát odmítli legalizaci potratů a prosadili rovnoprávnou ústavní ochranu života nenarozeného dítěte a jeho matky. Potraty byly z tohoto důvodu zakázány. Žena mohla podstoupit potrat pouze pokud lékaři usoudili, že těhotenství může ohrozit její vlastní život.
Přesto Rada Evropy stále více prosazuje kampaň mířenou na lidi, kteří potraty odmítli třikrát po sobě v referendech v letech 1983,1992 a 2002.
Třeba uvést, že Rada Evropy byla zřízena za účelem ochrany demokracie a lidských práv. Evropský soud pro lidská práva je součástí Rady Evropy. Jeho úkolem je zajistit, aby představitelé států dohlíželi na dodržování lidských práv a základních svobod, které jsou zakotveny v Evropské úmluvě o lidských právech. Státy by se měly podřídit rozsudkům Soudního dvora. Státy si mohou svobodně zvolit nejvhodnější metodu k nápravě porušování lidských práv, které odhalil soud. Výkon rozhodnutí podléhá Výboru ministrů, a to zejména velvyslanců ze 47 členských států.
V roce 2010 v Irsku došlo k případu, který převzal Evropský soud pro lidská práva. Přestože jsou potraty v zemi protizákonné, soud odsoudil Irsko za to, že jejich zákon o potratech není jasný, jelikož neumožnil těhotné ženě, která chtěla podstoupit potrat, zjistit, zda v jejím případě jedná o ohrožení života, aby tak následně mohla jít na potrat . Žena, která před tím trpěla na rakovinu, měla strach, zda těhotenství vážně neohrozí její zdraví. Myslíc si, že v Irsku jí nebude udělena výjimka na potrat, cestovala do Anglie, kde potrat podstoupila.
Podobný případ, který řešil Evropský soud pro lidská práva, se stal i v Polsku v roce 2007.
V obou případech ženy žalovaly stát, protože jim lékaři odmítli provést potrat. Tyto kauzy jsou výsledkem boje dvou odlišných postojů k problematice potratů. Na jedné straně se ženy dožadují potratů, jako kdyby to bylo jejich právo. Na druhé straně stojí lékaři a stát, kteří posuzují potraty na základě objektivních kritérií v souvislosti se životem dítěte a matky.
V obou případech se Evropský soud pro lidská práva snažil ve velké míře dát za pravdu pocitům a svobodě žen, aniž bral v úvahu právo státu na schválení potratu podle přísných podmínek. Soudní dvůr uvedl, že pokud se stát rozhodne potrat povolit jen ve výjimečných případech, měl by vytvořit soudržný právní rámec a zajistit jeho fungování v praxi, aby si ženy mohly účinně uplatňovat své "právo" na potrat.
Tímto způsobem se potraty Irsku a Polsku nevnucují přímo, ale boční cestou procesních povinností, které nezaručují základní právo na potrat, ale právo na informovanost, zda žena splňuje požadavky na to, aby mohla podstoupit potrat.
K provedení posudků, které doporučuje Evropský soud pro lidská práva (jeho doporučení nejsou závazná), Irsko a Polsko zavedou systém, který bude rozhodovat o potratech a na který se ženy budou moci obrátit v případě, že budou chtít jít na potrat.
Irsko pravděpodobně bude následovat příklad Polska, které založilo "odbornou komisi" odpovědnou za posuzování každé žádosti, zda žena splňuje podmínky pro potrat. Složení komise bude stabilní a bude se o něm diskutovat v Radě Evropy: potratové lobby by v takových komisích chtělo snížit počet lékařů ve prospěch jiných zájmových skupin (právníků, zástupců nevládních organizací, atd..).
Tento požadavek speciální reportér pro OSN označil jako právo na zdraví a dodal, že "komise složená jen ze zdravotnických odborníků představuje strukturální chybu, která může ohrozit objektivitu rozhodování." Toto je důležitý bod, protože lékaři mají k případům vědecký, objektivní a konkrétní přístup, což je opravňuje posuzovat nutnost potratu. Na rozdíl od toho právníci a politické organizace si potrat představují jako abstraktní součást lidských práv.
To, na čem se diskutující o složení takové komise rozcházejí, je definice povahy potratů; na jedné straně se posuzují z konkrétního a medicínského pohledu, na straně druhé z abstraktního pohledu jako právo na svobodu.
Pokud je potrat vnímán jako svoboda, nutně narazí na posudek lékařů, který působí jako neoprávněný zásah. Tato konfrontace sílí, když se lékaři dovolávají svého práva na výhradu svědomí v případě, že nechtějí potrat provést.
Navíc pověření komise rozhodovat o provádění potratů dělá z rozhodnutí kolektivní záležitost, a to rozložením morální a právní odpovědnosti rozhodnutí na celou komisi.
Rozhodnutí komise by se měla dělat promptně, mají být odůvodněna a podána písemně, aby byla právní napadnutelná. Proto tedy konečné rozhodnutí o potratu už nebude v rukou lékařů či odborníků, ale soudce, který bude mít konečné slovo při zvažování kritérií. Navíc jen zamítnutí potratu se bude dát soudně napadnout.
Bude mít nenarozené dítě právníka, který ho bude před komisí bránit? Tlak na povolení potratů je velmi silný, a to zejména ze strany evropských a mezinárodních institucí.
Konečná pravomoc interpretovat podmínky pro potrat se přesune k soudu či na Evropský soud pro lidská práva. S takovým systémem by brzy Evropský soud pro lidská práva byl oprávněn rozhodovat o důvodech zamítnutí potratů ze strany komisí. Naskytla by se nová příležitost prosazovat právo na potrat v Irsku. Nakonec je takto kontrola rámce pro potraty odebraná z rukou zákonodárců. Rozhodnutí, zda potrat povolit, nebo ne, už nebude patřit státu a jeho občanům, protože Evropskému soudu pro lidská práva stačí prohlásit, že v Irsku platí "právo na potrat", aby ho zavedl jako novou a pravou interpretaci irské ústavy.Co se týče lékařů, jejich moc bude přenesena na soudce, kteří mají zaručovat dodržování lidských práv.
Na setkání 6. prosince 2012 delegáti z Výboru ministrů vyzvali Irsko, aby odpovídalo na problematiku "obecného zákazu potratů v trestním právu", protože představuje "brzdu pro ženy a lékaře kvůli riziku odsouzení za páchání trestného činu a strach z odnětí svobody". Také vyzvali "irské orgány, aby urychlily provádění rozsudku ... co v nejkratším čase. "Další diskuse o aplikaci tohoto rozsudku bude pokračovat nejpozději v průběhu příštího zasedání Výboru ministrů v březnu 2013.
Objevuje se pár otázek: proč tolik tlak na Irsko a Polsko? Vždyť patří mezi země s nejlepšími službami pro matky. Za nimi daleko zaostává Francie či Spojené státy.
Proč by měla být převedena odpovědnost lékaře na soudce, když posudek zdravotní nezbytnosti potratu patří mezi kompetence lékaře? Proč je tak důležité legalizovat potraty? Proč se Výbor ministrů Rady Evropy rozhodl udělit precedens v těchto případech, když existuje mnoho jiných případů mučení, únosů, vražd, které se posuzují podle normálního trestního zákona? Možná je to tak proto, že potraty mohou definovat kulturu dané země - jejich legalizace má hodnotu rituálního vstupu do postmoderní společnosti, protože dovolují, aby zvítězila individuální vůle nad životem a subjektivní pohled nad objektivním.
Tento proces není nezbytný, záleží na síle politické vůle irské a polské vlády, které mohou připomenout Radě Evropy, že se jejich země nikdy nezabývaly legalizaci potratů jednoduše z toho důvodu, že
potrat není lidským právem, ale odchylkou od práva na život, o kterém hovoří Evropská úmluva o lidských právech.
Evropské centrum pro právo a spravedlnost (ECLJ) je mezinárodní nevládní organizace věnující se propagaci a ochraně lidských práv v Evropě a na celém světě. ECLJ má od roku 2007 zvláštní postavení v OSN. ECLJ se zabývá právními, legislativními a kulturními otázkami, zaváděním efektivní strategie právní obhajoby, vzdělání a soudních procesů. ECLJ se zasazuje zejména za ochranu náboženské svobody a důstojnosti člověka spolu s Evropským soudem pro lidská práva a jinými mechanismy, které nabízí OSN, Rada Evropy, Evropský parlament, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a další. ECLJ zakládá svou činnost na "oddanosti duchovním a morálním hodnotám, které jsou společným dědictvím národů a skutečným zdrojem individuální svobody, politické svobody a právního státu. Tyto hodnoty jsou principy, které tvoří základ skutečné demokracie. "(Preambule Statutu Rady Evropy)
Zdroj:
http://www.lifesitenews.com/news/
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek, vydaný 13. 1. 2013, naleznete
zde.
