Jednou večer si babička s vnukem povídala o současném životě. Najednou se vnuk zeptá babičky: "Babi, kolik vlastně ti je let?" Babička odpovídá: "Nech mě chvíli přemýšlet! - Krátké zamyšlení nad tím, jak se mění společnost.
Narodila jsem se před televizí, kopírkou, kontaktními čočkami, antikoncepčními pilulkami.
Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky.
Ještě nevynalezli klimatizaci, ani sušičky, oblečení se vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo.
Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala trysková letadla.
Vdala jsem se za tvého dědečka, žili jsme spolu, v každé rodině byla matka a otec.
Muži nenosili náušnice.
Narodila jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou terapií.
Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 18 let, oslovovala jsem každého muže ´Pane´ a ženu´Paní´ nebo´Slečno´.
Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti a mladí lidé spěchali,
aby jí uvolnili místo.
Pokud byla těhotná, doprovázeli ji k sedadlu.
Na schodech se ženám přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první.
Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by přitom nepovstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli.
Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik.
Muži nám otevírali dveře a pomáhali při odkládání kabátů.
Dívky znamenaly pro svou rodinu čest.
Náš život se řídil střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dle zákona,
naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda.
Učili nás rozlišovat dobré a špatné.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli.
Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech.
Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače, notebooky. Notebook znamenalo sešit.
Hodinky jsme natahovali každý den.
Nic nebylo digitální, ani hodinky, domácí spotřebiče neměly světelné displeje.
Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod.
Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich vyvolání se čekalo nejméně tři dny.
Made in Korea či Vyrobeno v Číně nebo v Thajsku ani neexistovalo.
Neslyšeli jsme o" Pizza", Mc Donaldu nebo o instantní kávě.
V obchodě bylo možné koupit něco i za 5 nebo 25 haléřů.
Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 70 haléřů.
V mé době byla t r á v a něčím, co jsme K O S I L I, ne kouřili !!
Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let."
"Ach, babi... více než 200!" odpověděl vnuk.
"Ne, miláčku, pouze šedesát!!!!!???????"
