Svatý Hostýn je z moravských poutních míst nejoblíbenější a nejnavštěvovanější. A právě o tomto místě píše ve svém dalším článku pan R. Dočekal.
Toto mariánské poutní místo navštíví ročně až 300 tisíc poutníků. Už jen vykonat pěší pouť, či jinak se dopravit na oba hostýnské vrcholy, na ten severnější do výše 735 m nad mořem k rozhledně a elektrárně, či na druhý 718 m nad mořem a navštívit tam baziliku minor (menší) Nanebevzetí Panny Marie Svatohostýnské, stojí za to. A vzdát tam Matce Páně úctu a požádat ji, Vítěznou Ochránkyni Moravy, o stálou pomoc zejména letos, kdy uplyne 100 roků od korunovace naší Královny a Ježíška papežskými korunkami, přivede v těchto dnech na Svatý Hostýn nebývalý počet poutníků a turistů. Budete mezi nimi i Vy?
Dovolte, abych Vám v Roce Panny Marie Svatohostýnské přiblížil posvátnou korunovaci před sto lety- 15. 8. 1912. Nejprve ale stručně z historie Svatého Hostýna. Archeologické průzkumy prokázaly osídlení tohoto místa už v době bronzové, později zde bylo opevněné sídliště, obehnané až 10 m vysokým valem v délce asi 1800 m z hlíny, kamení a písku, se dvěma branami- Slavkovskou a Železnou. Galové- Keltové je postavili důkladně, základy jsou široké 15 – 20 metrů. Plocha oppida (hradiska) má podobu lidské ledviny o rozloze asi 20 hektarů a výzkumy zde stále pokračují. Nejstarší písemné záznamy o Hostýně najdeme v Holšově ve farní kronice. Psal o něm i jezuita Bohuslav Balbín v dodatcích k dílu „Diva Montis Sancti“ (1665). Navíc podle legendy došli na Hostýn i slovanští věrozvěstové Konstanstin (Cyril) a Metoděj, kteří zde rozmetali pohanské obětiště a postavili mariánskou kapli. Šířili úctu k Matce Boží. Dnes v bazilice se nad hlavním oltářem tyčí socha Panny Marie v životní velikosti s malým Ježíšem na levé paži, z jehož rukou vycházejí blesky na tábor Tatarů. Tito nájezdníci ohrožovali Evropu a v roce 1241 vpadli také na Moravu, kde vraždili a drancovali. Lidé proto hledali útočiště v horách a lesích. Ti, kteří se uchýlili na Hostýn, byli zachráněni přímluvou Panny Marie, když blesky zapálily ležení divokých nájezdníků.
V díle Jiřího Crugeria „Sacri pulveres“ (1669) se dočtete, že lidé z vděčnosti za záchranu postavili na hostýnském vrchu sochu Panny Marie Ochranitelky. Poté zde byla ve druhé polovině 16. Století postavena dřevěná kaple pro havíře, kteří zde měli dolovat železo a stříbro pro majitele bystřeckého panství Buriana Žabku z Limberka. Byla malá, po úpravě a vyzdění měla 6x4 m, Jan z Rottalu je rozšířil na kostelík 8x 6 m s vížkou a zvonem. Až do třicetileté války (1618-1648) stával na Hostýně kostel zasvěcený Bohorodičce. Nejstarší dochovaná listina o poutích na Hostýn byla nalezena v záznamu o generální vizitaci bystřické farnosti kardinálem Františkem z Dietrichsteina v roce 1625: „…na Hostýně je stará svatyně (antiqum templum), k níž chodí dvakrát ročně mnohá procesí.“
Dnešní bazilika byla postavena z financí majitele panství Jana z Rottalu. Co bylo původně nad jejím oltářem? Původní obraz Panny Marie Ochranitelky znázorňoval Pannu Marii s korunkou, jak oběma rukama rozevírá plášť, pod nímž se ukrývá množství lidí s rukama sepjatýma k prosbě. Mladší, druhé vyobrazení, pak představovalo Pannu Marii, jak se vznáší nad Hostýnem, kde jsou rozmístěny hořící nepřátelské stany a prchající Tataři na koních. Obraz nechal zničit v roce 1620 majitel panství, luterán Václav Bítovský z Bítova (popravený po prohraném povstání proti císaři 1621). Lobkovicové a zejména pak Rottalové, manželka Marie Emílie z Rottalu, poskytla v roce 1655 nový obraz. Panna Maria s Dítětem stojí na půlměsíci. Ve spodní části obrazu je ze stříbrného plechu vytepaný výjev porážky tatarských vojsk. (Obraz byl později přenesen do kostela sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem). Základní kámen dnešní stavby byl položen roku 1721 a celá byla dokončena 28. 7. 1748. V ten den byla posvěcena olomouckým biskupem Ferdinadem Juliem Troyerem. Dne 24. 9. 1769 nečekaně zasáhl požár způsobený bleskem, který svou ničivou silou roztavil i tři ze čtyř zvonů. Přišla ale daleko horší pohroma. 4. Ledna 1787 byl chrám nařízením císaře Josefa II. Zrušen, odsvěcen, zbaven vnitřního vybavení i střechy, poutě skončily a vše bylo vydáno ke zkáze. A tak např. v roce 1812 rostla na klenbě kostela i tráva a polozbořenina se začala rozpadat. Uvnitř začaly růst náletové dřeviny, klenbou prosvítalo nebe. Vedle kamene, který naznačoval, kde byl dříve oltář, rostla v kostele i břízka. Jak takové odsvěcení vypadalo, přiblížil P. Cyril Juroška, bývalý duchovní správce v Domaželicích a v Benově. Citujem jej z Listů svatohostýnských č. 3, roč. VI., říjen 2002, str. 10-11. zn, jpa. „K odsvěcení Svatého Hostýna byl vybrán holešovský děkan hrabě Tadeáš Trauttmansdorff a P,. Josef Lhiver (jinde Litera- pozn. Autor) vicerektor tzv. generálního semináře v Olomouci, farář v Domaželicích … jel 14. Února 1787 na Svatý Hostýn, kde odsloužil mší svatou. Po ní si nechal podat pantok (těžkou sekeru), kterým urazil roh oltáře. Tak byl kostel odsvěcen. Více než 50 let se tam mše svatá nesloužila. Odsvětitel hostýnského kostela zemřel 4. 7. 1797 a je pohřben u kostela v Domaželicích. Nevíme, kde je jeho hrob, protože hřbitov byl proměněn v park.
Zásadní obrat nastal po napoleonských válkách. Už nikdo nezakazoval poutě, naopak 1809 požádala obec Dubany u Prostějova o úřední povolení obnovit na vlastní náklady chrám a Vodní kapli na Hostýně. Podle tradice pramen prý zde vytryskl roku 1241. Původní kapli zde zbudoval Jan z Rottalu 1658; 1748 byla její přestavba, pod Vodní kaplí bylo vybudováno sklepení s výstupy vody ven pro poutníky. Poutě byly povoleny i úředně v roce 1840. Obnova chrámu začala roku 1841 a podpořil ji i císař Ferdinand V. O záchranu a opravu chrámu se nejvíce zasloužili: bystřický farář Bernard Reger (+ 16. 4. 1869), rajhradský benediktin Řehoř Wolný a holešovský děkan baron Vincenc Ehrenburg. Trvalo ještě půl století, než byl chrám benedikován (požehnán) 2. 7. 1845 rajhradským opatem Viktorem Šlosarem. Tisíce a tisíce poutníků začaly opět proudit na Svatý Hostýn.
1881 příborský kaplan P. Antonín Cyril Stojan založil spolek „Družstvo svatohostýnské“ s cílem vybudovat na Hostýně klášter pro řeholníky- kněze. (Připomeňme ještě, že do základů Národního divadla byl z Hostýna přivezen kámen, soudek vody do malty a obraz Svatého Hostýna- pozn. Autor). 1885 byl postaven 1. Řeholní dům a 1887 přišli na Hostýn jezuité: první superior (představený) P. Jan Nepomuk Cibulka, P. František Xaver Zimmerhackel a laik bratr Jan Houf. Všichni tam zpočátku působili jen v poutním období, tj. od 4. Neděle po Velikonocích do 2. Neděle říjnové. V roce 1891 byly otevřené ambity uzavřeny, zastřešeny a z nich pak vznikly noclehárny. 15. 8 1891 posvětil novou svatyni brněnský biskup František Sáleský Bauer za nemocného olomouckého arcibiskupa kardinála Bedřicha Fürstenberga. Počtem 440 poutních průvodů se ten den slavnosti zúčastnilo na sto tisíc poutníků. Stručnou historii Hostýna do doby před sto lety bych mohl uzavřít návštěvou císaře Františka Josefa II. R. 1897.
Ale přece jen, jaká je současná podoba baziliky minor? Vlastní chrám má elipsovitý tvar s osami 40, 5 m a 30, 5 m. Vnitřek pak tvoří elipsovitý válec, sedm oken, prosvětlená kopule. Střecha je tvořena mohutnou helmicí, dvě věže s jehlancovitými střechami, které mají skosené hrany, jsou dominantou již zdáli. K bazilice se vystoupá po schodech. Celé schodiště má 250 stupňů, měří 242 metrů a posvěceno 12. 9. 1910 olomouckým světícím biskupem ThDr. Karlem Wisnarem. Zajímavé je číst donátory jednotlivých stupňů. Na každém schodu jsou vytesána jejich jména.
Vystoupáte-li po schodech, dominantou průčelí baziliky je mozaikový obraz Panny Marie Svatohostýnské o ploše 26 m čtverečních. Je vytvořen z 260 tisíc barevných kamínků. Autorem je Viktor Foerster, malíř, bratr hudebního skladatele J. B. Foerstera. Nad obrazem je nápis: Zůstaň Matkou lidu svého. Na hlavních vstupních dveřích do chrámu je šest bronzových čtvercových polí s písmeny IHS a MARIA a čtyřmi reliéfy světců: Václava, Ludmily, Vojtěcha a Hedviky. Autorem je sochař Josef Axman (1935). A současnost? V roce 2010 bylo pořízeno nové osvětlení. V bazilice byla rekonstruována celá řada věcí. Položena nová podlaha včetně vytápění, restaurována byla rovněž socha Panny Marie Svatohostýnské. Nově vznikla Cesta světla. Půlnoční mší sv. na Nový rok 2012 byl na Svatém Hostýně zahájen Jubilejní rok- 100 let od korunovace milostné sochy Panny Marie Svatohostýnské.
V hlavní den slavnosti korunovace- 15. srpna 1912 – byla socha Panny Marie s Ježíškem ozdobena korunkami za zlata a drahých kamenů, posvěcená samotným papežem Piem X. Korunka zdobená dvěma řadami perel a vpředu vyrytým nápisem „Zůstaň Matkou lidu svému“ obsahuje: 27 diamantů, 546 perel, 148 rubínů, 138 smaragdů, 113 safírů či topasů a 47 opálů. Korunka na hlavě sošky Ježíška má 30 rubínů, 20 adulárů a 5 topasů. Zdobí ji nápis: „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.“ (adulár – šedobílý, někdy průhledný polodrahokam – Adula, pohoří ve Švýcarsku)
Co předcházelo korunovaci před stoletím, o níž se zasloužili především P. Jan Cibulka, SJ a P. Cyril A. Stojan (předtím totiž proběhly korunovace ve Lvově a Maria Zell a to byl příklad). Spousta úkolů, mezi něž patřilo očištění chrámu a oprava maleb. Celý vrchol Hostýna byl nádherně vyzdoben, slavobrány chvojím, vlajícími stuhami a prapory. Schodiště mělo tenkrát uprostřed zábradlí, slavobrána byla tedy dvojitá, po bocích celého schodiště pak vlály na stožárech vlajky, chvojí a stuhy. Byly postaveny vojenské stany pro ubytování poutníků, pohostinský i slavností stan holdovací. Jeden nocležní stan pojmul až sto poutníků. Vojsko se postaralo o telefon, zajištěna byla lékařská služba. Ale nikde zde nebylo elektrické vedení. Z Prostějova byl tedy zapůjčen parní stroj (lokomobila) i s obsluhou, z Kroměříže pak ostatní zařízení k výrobě, rozvodu a osvětlení celého prostranství. Samotné dopravení lokomobily byl za tehdejších podmínek největší problém. Stroj vážil 4,5 tuny, na Hostýn do kopce jej vytáhlo volské pětispřeží. Odměna? Do té doby nevídaná krása osvětleného chrámu a zdaleka viditelný obrovský světelný kříž nad hostýnskou kopulí.
Poutní kancelář
Už v předvečer korunovace probíhaly do deseti hodin večer, kdy na Hostýn začala padat mlha a drobně začalo pršet, různé doprovodné akce. Připraveny byly ohňostroje a hmoždíře (děla k oslavné střelbě). V onen předvečer zaduněly tři dělové rány na počest Nejsvětější trojice, bylo vypáleno 10 raket (růžencový desátek), další dělová rána, prskavky, druhých deset raket (další desátek), další rána z hmoždíře zaduněla a po ní se na obloze objevila vítězná palma církve. Po ní na potemnělém nebi zasvítila papežská tiára, v jejíž gloriole se objevilo veliké písmeno „M“ s korunkou. U Slavkovské brány vzplála mohutná hranice.
Zato čtvrtek – hlavní korunovační den – 15. srpen 1912 se probouzel do slunné pohody. Už v pět hodin ráno beňovská kapela budila spící poutníky písní „Bože, chválíme Tebe“. Ovšem od tří ráno byly na 17ti místech Svatého Hostýna venku, v kostele, v kaplích, slouženy mše svaté. Odhadem ten den přistoupilo ke Stolu Páně kolem deseti tisíc věřících. Již tak brzy roznesli svá kázání hostýnská superior P. Antonín Ostrčilík a jednatel Marice svatohostýnské P. Antonín Cyril Stojan, muž, který se nejvíce o korunovaci zasloužil. V onom roce 1912 tento tenkrát kroměřížský probošt a pozdější olomoucký arcibiskup a metropolita Moravy (18. 3. 1921 – 29. 9. 1923), navštívil v čele 13 členné delegace 21. 7. V Římě Svatého otce papeže Pia X., aby tento Petrův nástupce posvětil korunky před korunovací Panny Marie a jejího Syna. Slavnou mši svatou 15. srpna 1912 sloužil biskup Pavel Huyn. Korunovatelem byl arcibiskup olomoucký kardinál František Bauer Sáleský. Ten vystoupal s tisící věřícími jako poutník po schodech a se zpěvem „Ecce sacerdos magnus“ vstoupil do kostela a kláštera pro klenoty. Hned poté následoval korunovační průvod za hlaholu zvonů, fanfár a kapel, které doprovázely mariánské písně. Hudební doprovod tvořily kapely z Beňova, Vlčnova, Štítné, fanfáristé ze Žerotína, Thonetova kapela ze Vsetína a kapely poutních průvodů. V čele kráčel P. ThDr. Stojan, za ním spolky s prapory, stovky družiček z Moravy, Slezska i Vídně. Následoval výbor Matice svatohostýnské, „Omladina“ v národních krojích, „Orlové“, kněžstvo, preláti, biskupové a primas český kardinál Lev Skrbenský z Hříště. Za nimi na nosítkách pod baldachýnem byly neseny korunky. V nesení se střídali kněží, Orli, družičky i „šuhaji“ v národních krojích. Za baldachýnem kráčel metropolita moravský kardinál František Sáleský Bauer s asistencí, pak světští hodnostáři, spolky a průvod uzavíral sbor ostrostřelců z Kroměříže s praporem, důstojníky a hudbou.
Před chrámem vyslechl korunovatel kardinál Bauer žádost o korunovaci. Před každou žádostí zazněla fanfára. Jako první pronesl svou prosbu malý chlapec, poté zástupci jednotlivých stavů a jako poslední za americké Čechy požádal biskup z Milwauke. Poté přečetl hostýnský superior P. Antonín Ostrčilik dekret papežské Kongregace obřadů, jimiž byla korunovace povolena. Biskup olomoucký ThDr. Karel Wisner a superior pak složili slib o opatrování a střežení vzácných korunek, heroldi pak na jednotlivých jiných místech Svatého Hostýna současně totéž předčítali pro věřící, aby se mohli účastnit tohoto dění. Rozhlas ještě vůbec nebyl. Po kázání před chrámem vešel kardinál Bauer s průvodem dovnitř a za zpěvu „Regina coeli, laetare“ vystoupil s asistencí k milostné soše. Se slovy: „Jako rukou naší korunován jsi na zemi, tak kéž zasloužíme od Tebe býti korunováni v nebesích korunou věčné slávy“, vložil korunku nejprve na hlavu Dítěte Ježíše a se stejnými slovy druhou korunku na hlavu Panny Marie. V tu chvíli se rozzářila okolo milostné sochy světla a zazněl hymnus „Te Deum laudamus“. Rozezněly se zvony. Zazněly tři salvy ostrostřelců, duněly rány z hmoždířů i děla, hrály hudby a fanfáry ohlašovaly radostnou událost. Desetitisíce poutníků poklekaly k modlitbě slavného růžencového desátku „Který Tě na nebi korunovati ráčil.“ Ve stejnou dobu zvony z Moravy zvěstovaly všem, že modlitby lidu byly vyslyšeny a Moravané mají od této chvíle svou korunovanou Královnu, Pannu Marii Svatohostýnskou. Následovala pontifikální (slavnostní) mše svatá, kterou sloužil pražský arcibiskup a primas český, kardinál Lev Skrbenský z Hříště. Poté až do 25. srpna 1912 následovalo deset dní poutí, odhadem za účasti dalších dvou set tisíc poutníků a turistů.
Věřím, že se letos o hlavním dnu korunovace 18. srpna 2012 setkáme v onom království pravdy a života, lásky a pokoje na Svatém Hostýně u příležitosti stoletého výročí.
RD
