Uvádíme další ze série článků pana Dočekala, tentokrát o P. Ignátu Wurmovi.
P. Ignát Wurm - katolický kněz, etnograf, redaktor, literární publicista, poslanec říšského sněmu ve Vídni a zemského sněmu ve Vídni a zemského sněmu za Přerovsko,...
Nejen, že je tak trochu zapomenut, ačkoliv 100. výročí jeho úmrtí je uvedeno v některých kalendářích, ačkoliv v mnoha městech a obcích jsou po něm pojmenovány ulice, ale tím přibližujeme život těch, kteří šli před námi a často jim i splácíme dluh. U nás v Přerově spojuje Wurmova ulice Komenského třídu s Čechovou ulicí, v Olomouci je takto pojmenována ulice vedoucí z Masarykovy třídy k arcibiskupství.
Začněme trochu neobvykle. Čestným občanem města Přerova byl P. Ignát Wurm jmenován v roce 1867 „pro věrné hájení zemských práv“, podle § 9 Moravského obecného zřízení z roku 1864, kterou spolu s novelami přijala později i nově vzniklá Československá republika. Podle výše uvedeného paragrafu zde stojí: „Obce mohou československým státním občanům, kteří o říši, o zem nebo obec zvláštní zásluhy si získali, čestné občanství propůjčit. Jednalo se o právo osobní, propůjčené osobám žijícím a nebylo ho možno později zrušit.
Wurmovou byla v Přerově pojmenována dřívější Louční ulice mezi třídou Komenského k ulici Čechově. Stalo se tak v souvislosti s novou výstavbou ulic směrem k Loučkám a obecní zastupitelstvo tak učinilo na svém zasedání 13. 12. 1901. Tenkrát byly pojmenovány i ulice Havlíčkova, Nerudova a Sušilova.
Ignát Wurm se narodil 12. 7. 1825 v Kloboukách u Brna, studoval na Gymnáziu v Kroměříži. Poté vstoupil do brněnského alumnátu pro studenty bez prostředků, a dále studoval v Brně na Teologické fakultě. 25. 7. 1850 byl tamtéž vysvěcen na kněze a působil jako kaplan v Mutěnicích a v Dědicích u Vyškova. Již tenkrát vystupoval proti pronásledování a častému překládání kněží, kteří povzbuzovali národ k zachování identity, které se díky tomu zmírnilo. Roku 1859 se stal správcem Ústavu pro zanedbanou mládež v Brně. Začal literárně tvořit a do roku 1865 redigoval Kalendář Morava. Zapojil se do zvelebení Velehradu a založil Matici Velehradskou. Sledoval archeologické vykopávky a v roce 1863 se aktivně účastnil oslav Milénia příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu.
Od roku 1886 přešel do Olomouce a stal se vikářem olomoucké katedrály sv. Václava a sekretářem olomoucké kapituly. Již dříve v Brně a zejména v Olomouci spolupracoval s hudebním skladatelem Pavlem Křížkovským (1820- 1885). Vydal Kancionál svatojánský, po Šteyerově druhý nejvýznamnější. Ještě současný Kancionál převzal více jak 25 písní z něj. Při všem zatížení ale na prvním místě byla pastorační služba.
Byl i politicky aktivní. Už v roce 1860 byl vyslán na jednání do Vídně s biskupem Strossmayerem k připravované ústavě, později o tom napsal vzpomínky. Roku 1861 byl zvolen poslancem Moravského sněmu a říšské rady ve Vídni za Přerovsko, v nichž nás zastupoval po třicet let (1861- 1891). Spolu s hrabětem Belcredim a Aloisem Pražákem založil státoprávní stranu. Z politiky odešel v roce 1891, když premiér Eduard Taffe, jehož podporoval, přestal mít porozumění pro české národní zájmy.
14. 9. 1896 se v Přerově sešel valný sjezd Katolické strany národní (staročeši), jejich poslanci byli také P. Ignát Wurm s P. František Weber. Sjezd se konal v sále Akciového pivovaru. Rezoluci tenkrát navrhl P. Karel Bilčík, farář Rokytnici u Přerova. Z této strany se stala sloučením se stranou křesťansko- sociální v roce 1919 Československé strana lidová.
Wurm se začal v 80. Letech věnovat etnografii – uspořádal první národopisné výstavy výšivek v roce 1885 v Němčicích a Ořechově.
A nejen to. 27. 5. 1900 v Praze na přednáškách o Moravě, kterou organizovala Moravsko-slezská beseda, nemocného Františka Bartoše (1837- 1906) dialektolofa, pedagoga a etnografa. Připomněl, že k nejvýznamnějším projevům lidové tvorby patří lidové píseň a ornamentika a vyzval k uchování národní identity a individuality Görrosovým citátem: „Nebuďme jako … olovo, které se do každé formy vtlačiti dá“, za což byl odměněn bouřlivým potleskem.
V 90. letech po nepatrném škrábnutí dostal otravu krve a musela mu být amputována pravá ruka. Po dlouhé rekonvalescenci oslavil v roce 1905 osmdesátiny, kde se mu dostalo mnohých blahopřání a uznání. Počátkem roku 1911 onemocněl a 4. 10. 1911 zemřel v Olomouci. Je zde pochován na Ústředním hřbitově v Olomouci- Neředíně.
Z tehdejšího nekrologu: Zemřel P. Ignát Wurm, dómský vikář, arcibiskupský rada, konsistorní assesor v Olomouci, Assesor biskupa ďakovanského, konsistorní rada diecéze bosensko-srěmské, čestný rada řecko-katolicé konsistoře ve Lvově, nositel Zlatého kříže s korunou, bývalý kladatel a první předseda Občanské záložny v Olomouci, spoluzakladatel a předseda Vlasteneckého muzea v Olomouci, zakladatel záložen v Přerově, Kojetíně, Tovačově, Křelově, Slatinicích atd., čestný občan Přerova, Kojetína, Tovačova, Klobouk u Brna a jiných obcí, zakládající člen Národopisné společnosti česko-slovanské aj.