Promluva Mons. Jana Peňáze z první „Půlnoční“ ve Křtinách 2012.
Milé děti,
některé dějepis neznáte, ale některé jste se ho už učily. V tomto ,předmětu se také dává otázka: Jak dlouho trvala třicetiletá Válka? Nebudu vás zkoušet, máme prázdniny. Mohli bychom si dát podobnou otázku: Kdy je ve Křtinách půlnoční. A ona není o půlnoci, jsou vlastně dvě mše svaté v noci. Ta noc právě začala západem slunce přesně před pár minutami v 15 hodin 56 minut a 30 vteřin. Pak bude další mše svatá v 10 večer. Takže půlnoční u nás jsou dvě ale žádná o půlnoci. Při této první mši svaté v noci vám vysvětlím dvě dvojice, dvě důležité dvojice, něco už máte, něco bude potřeba udělat, aby byla dvojice.
1. dvojice:
Asi všichni psali dopis Ježíškovi. S prosbou o dárky. Někdo ho možná diktoval. Ta dvojice však vypadá takto: Dopisy Ježíškovi, ve kterých ho prosíme a za 2) dopisy Ježíškovi, ve kterých mu děkujeme. Proto bude u jesliček otevřena Ježíškova pošta, letos už po třetí a vy tam budete moci dopisy dát. Neříkám: vy děti, říkám - vy - a myslím tím vás všechny, i vás milí rodiče, dědečkové a babičky, i ostatní příbuzní. Však já děkuju, namítne někdo. Já ti věřím, ale dej to písemně. Dneska musí být všechno písemně. Proč ne dopis Ježíškovi. Ten první s prosbami se také píše a Česká pošta posílá odpovědi. Ten druhý s děkováním se také musí napsat. Nebudu jej rozlepovat, dáme je potom na hřbitov do hlíny mezi květinami na kněžském hrobě. Děkuje všichni za život, zdraví a víru, děkuje za přírodu a úrodu i za naše podnebí a třeba i za to, že při tomto náledí nikdo nemusel shánět ani sádru ani ortézu. Děkujete za své děti, vy děti zase za své rodiče. Děkujte jeden za druhého, milí manželé, za lásku. úctu a věrnost. Děkujme za svobodu a hojnost i za život v míru.
2. dvojice:
Dárky jsou od Ježíška, to je nám jasné. To je první polovina této další dvojice. Ale jsou také dárky pro Ježíška. On má narozeniny, před 2012 lety se v Betlémě narodil, jak jsme to slyšeli v evangeliu, kde byla přesná čísla a jména, podobně jako i tuto mši svatou jsme začali podle přesných čísel, které nám dodává věda zvaná hvězdářství – astronomie (neplést si tuto vědu s astrologií, což je pověra a dokonce hříšná). Pánu Ježíši by se také měly k narozeninám dávat dárky. To se přece hodí, to se dělá, i vy malí to děláte, když má narozeniny někdo z vašich, a vaši také nikdy nezapomenou na narozeniny vaše. I paní učitelky ve škole na to pamatují. Ve škole jsme právě ty dárky pro Ježíška s některými už probírali. Ty dárky jsou duchovní, na ně nepotřebujeme žádný balík, ani peníze. My jsme si je začali malovat na vánoční stromeček. Namalovali jsme si tam nejprve svíčku, to je obraz mše svaté. Za každou mši svatou jednu svíčku s plamínkem, to je jeden dárek pro Ježíška. Modlitba je dalším dárkem - za každou modlitbu na ten stromeček přikreslíme jednu malou prskavku. Dalším dárkem je dobrý skutek, i ti malí vědí, co to je. Kdybyste nevěděli, zeptejte se vašich anebo se podívejte na skauty, kteří mají heslo:Jeden dobrý skutek denně. A také je dodržují. Včera bylo dost škaredě, ale oni u nás betlémské světlo roznášeli. Dobrý skutek naznačíme jej lesklou a barevnou baňkou. Kdo udělá dobrý skutek, kdo druhému třeba jen podrží dveře anebo se pro něco ohne, ten v té čekárně zazáří jako barevná baňka. Pak jsme si na ten stromeček malovali ještě takové malé zabalené balíčky. Zavázané, zauzlované. To měl být obrázek pro sebezápor. Co to je. Je to ryze české slovo, znamená to zapři, zabrzdi sám sebe, zabrzdi se a vydrž to a nerozvazuj hned ten balíček, počkej chvilku, vydrž to a nepouštěj tu televizi, vydrž to a nesněz všechno hned. Je škoda, že toto ryze české slovo se stalo v naší republice ale také v celé Evropské naší Unii, a dokonce na celé severní polokouli (a musíme tam připočítat i Austrálii a Nový Zéland – kdo se učí zeměpis,ví. kde to je), škoda, přeškoda, že toto slovo se pro nás stalo cizím, neznámým slovem. Řekl bych: Bohužel, ale to bych bral jméno Boží nadarmo, proto říkám:Žel, žel ...
3. Jak to strašně popletli:
Víte, že půlnoční mše svatá je vždy na začátku vánoc, před nimi je doba adventní. To poznáme všichni podle 4 svíček. Také jsou adventní kalendáře, tam si děti psaly, kolik těch dárků pro Ježíška už mají. Dospělí si to nepsali, ale dělali to také. Dneska se říká adventní kalendář papíru, kde je zalisovaných 24 čokolád. Na každý den měsíce prosince jedna. Jsou takoví borci, že je všechny snědí za půl hodiny, někdo není tak rychlý, tak je do sebe nacpe za půl dne. A pak se severní polokoule diví, že nejhorší dětská nemoc je nadváha. To není žádný adventní kalendář, to je kažení dětí, tím je učíme špatné stravovací návyky, jak potom lékaři pořád vyčítají. A slovo sebezápor se stává ještě více cizím. Nadnárodní čokoládovny se však radují, mají zajištěný zisk. A další nadnárodní společnosti sem valí tablety na zhubnutí, ten známý Herbalife (vzpomínáte, milí rodiče – za vašich mladých let), pak máme všude reklamu: Za 14 dní zhubneš o 10 kilo, jen zaplať pár tisíc. Zaprvé je to reklama od slova klamati, protože to není pravda, ale klam, naprostá lež. A za druhé, i kdyby to někdo zkusil, když nikdy nezkusil , ani jako dítě, udělat nějaký sebezápor jako duchovní dárek pro Ježíška, tak se mu nepodaří nic, naprosto nic.
Závěr:
Tato mše svatá je také duchovním dárkem Pánu Ježíši k jeho narozeninám. Jeho věrní už je slaví po 2012-té. Víme však, že mu je pořád 33 let, tolik mu bylo, když za nás umřel na kříži, třetího dne byl vzkříšen a žije, neumírá, proto ani nestárne. Proto máme čas, můžeme dávat duchovní dárky i o vánocích, i po nich, i mimo advent. Ale protože nevíme, kolik, času máme, začněme hned.
Amen.